Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀OTTANTOTTO🍀

EREN

„A můj otec? Co ten na to řekne? On ještě ani neví, že jsem gay, že ano? Bude mu to všechno divné, není tak hloupý, aby mu nedošlo, která bije a pak vyhodí tebe, mě i děcka z baráku. Je mi už teď jasné, že nás chceš všechny přestěhovat zpět do Paříže. Otec by tě ve Florencii nenechal žít napořád."

„Tak to zcela jistě," zamyslela se.

„A ty si myslíš, že tady Levi všechno, co si zde vybudoval, nechá, a pojede zpátky? Ptala ses ho na to? Ví, co máš v úmyslu?"

„Ne, nebyl na to čas, všechno se to teď událo tak rychle... Ale doufám, že na to přistoupí! Co ho tady drží? Odjel stejně jen kvůli tomu, aby ti nebyl na blízku. Teď, když je všechno mezi vámi v pořádku, bude snad rád, že se vrací domů."

„Co třeba varhany v Santa Marii? Nebo Petřin hrob, nenapadlo tě, že třeba už jen kvůli tomu, aby se mohl starat o její památku, zůstane tady? Byla to matka jeho dětí, mami... uvažuj a nebuď sobec!"

Slyšel jsem, jak matka polkla, a chvíli byl klid.

„Asi máš pravdu, ale přesto to zkusím! A ty? Kde bys chtěl žít ty?"

„Je mi to celkem jedno, jen ne u vás doma, nepřežil bych nesmyslné hádky s otcem!"

„Chápu, ale chci, abys věděl, že pokud to s Levim nebudete zvládat, tak jsou naše dveře otevřené," ujišťovala mě.

„My to zvládneme, budu se snažit Levimu nebýt na obtíž!"

Matka si jen povzdychla.

„Tak doufám, že Levi přistoupí na návrat do Paříže... A teď pojď, zajdeme do bufetu na zákusek a na kafe, doktor říkal, že máš chodit! Aspoň trochu rozhýbeš tu naraženou zadnici!" zasmála se, ale mně moc do smíchu nebylo. Ten zadek mě bolel při každém pohybu.

Není nad to si narazit kostrč, když se pokoušíte spáchat sebevraždu!

Ach, jak já jsem teď rád, že mi to nevyšlo. Sice mě čekají další sezení s psychologem, ale já jsem si vyprosil toho svého a ten souhlasil. S ním se mi kecá dobře, chápe mě a nebere mě jako blázna už z toho důvodu, že mě nějakou chvíli už zná.

S hekáním jsem se posadil na posteli a nechal matku, ať mi pomůže.

Cestou jsme potkali Leviho, a tak jsme si všichni tři sedli na kávu. Výjimečně jsem nic nevylil ani do ničeho nenarazil a byl jsem v docela dobré náladě. Zato Levi byl zamlklý.

LEVI

„Levi?" vytrhla mě Carla z letargie, „víš, chtěla jsem se tě zeptat, jak moc lpíš na svých varhanách v Santa Marii?"

Zamrkal jsem a nechápal, proč se mě zrovna na toto ptá? Byl jsem ponořený do zmatených myšlenek a v tuto chvíli jsem si nedokázal představit budoucí život. Jak ho mám seskládat, aby to bylo snesitelné pro všechny?

„Nechápu?"

„Přála bych si, abyste se vrátili do Paříže!"

„Musím přiznat, že jsem už nad tím také přemýšlel. Vím, že ty se vrátit musíš a kvůli Erenovi... asi ano. Mám práci v Santa Marii moc rád, ale nyní jsou nejdůležitější děti a Eren... A taky, každý kout tohoto města by mi připomínal Petru. Všude kam se podívám... mám někdy pocit, že se z toho zblázním – Promiň Erene, že tohle musíš poslouchat, jen chci být upřímný – tebe miluji, ale ona byla pro mě všechno, co jsem kdy neměl. Byla mi sestrou, někdy byla jako matka, byla můj opěrný sloup, když jsem padal, moje navigace, když jsem se ztratil, byla tady, když tys odjel, vždycky tu pro mě byla a teď mi dala děti...," selhal mi hlas. Nejspíš jsem to neměl před Erenem říkat, ale chtěl jsem být upřímný, chtěl jsem, ať pochopí, co pro mě znamenala. Cítil jsem jeho ruce, kterak mě chtějí obejmout, proto jsem přijal jeho náruč.

„Nikdy jsem ji nemiloval tak jako tebe, ale přesto pro mě byla nesmírně důležitá," mumlal jsem mu do trička.

„Já vím, já vím," řekl jemně.

Otřel jsem slzy a snažil se poskládat myšlenky.

„Vrátíme se do Paříže! Koupíme si malý domek v nějaké klidné části. Věřím tomu, že práci tam seženu, nemohu si dovolit být doma s dětmi a tím pádem, Carlo, přijímám tvou nabídku být babičkou a chůvou, pokud ještě platí. A chtěl bych tě požádat, jestli bys se mnou některý den zašla na nákupy. Nemám pro děti vůbec nic, kromě páru oblečení, které jsem náhodně koupil už dříve. Nevím, co všechno děti potřebují, jsem bezradný. Je mi to opravdu strašně trapné, ale já prostě nemám nikoho, na koho bych se mohl obrátit. Ty jsi má jediná naděje, abych v tom neplaval jak Titanik u ledovce," můj hlas nejspíš zněl zoufale, a přesto jsem viděl, jak Eren zadržuje smích.

„Ty syčáku, smát se cizí bezradnosti," řekl jsem chladně, ale on nečekal, že ho hned začnu lechtat. „Já ti dám! To, že nevidíš, ještě neznamená, že ti všechno projde!"

Smál se z plna hrdla a prosil, ať přestanu. Nechtěl jsem přestat, jeho smích mě tolik hladil po duši, a v tu chvíli ze mě spadl všechen stres. Byl tu jen on, jeho smích, rozlité kafe, za což tentokrát nemohl, a spousta udivených lidí, kteří byli spolu s námi v bufetu. Bylo mi jedno, co si o mně pomyslí a jen jsem si užíval Erenova zvonivého smíchu. Přestal jsem jej lechtat a místo toho jsem si ukradl jeho usmívající se rty. Přitiskl se ke mně a na chvíli se nám oběma ztratil svět.

„Ehm, ehm," odkašlala si Carla. Násilím jsem se odtrhl od jeho úst a v tu chvíli jsem si uvědomil, že nás snad ještě nikdy v takto celkem intimní situaci neviděla. Podíval jsem se na ni a do mých tváří vystoupala nepatrná červeň.

„Promiň," řekl jsem stydlivě.

Ona se začala také zvonivě smát. „Mně je to jedno, ale máte tady spoustu dalších diváků, možná by bylo lepší si tyhle malé intimnosti nechat na pokoj. Podíval jsem se okolo a viděl všechny oči upřené na nás dva. Zrudnul jsem ještě víc a začal se v rozpacích chichotat jak puberťačka. Byl jsem tak šťastný, že mi to bylo jedno.

„Miluji tě a těším se, až budeme doma, sami v postýlce," zašeptal jsem mu ještě do ucha, tak aby to nikdo neslyšel. V tu chvíli se začal červenat i Eren, a tak jsme tam seděli šťastní a v rozpacích.

„Raději půjdeme," prohlásil jsem a už jsem tahal Erena od stolu a všech těch upřených pohledů. Připadal jsem si strašně nepatřičně, ale oni neví, co všechno jsem si musel prožít, abych dostal zpět svou lásku.

„Levi, zpět k tvé otázce – moc ráda ti pomůžu se vším, co budeš potřebovat. Zajedeme na nákup a koupíme, co bude potřeba, neměj obavy ani výčitky, že bys mě snad obtěžoval. Udělám to ráda a těším se," začala po cestě na pokoj.