Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀TRENTA🍀30.

Eren vklouznul do práce, jako by to dělal odjakživa, a já ve volných chvílích chodil za ním, buď se nechat obsloužit, anebo jen poslouchat jeho hru na piano. Nikdy bych nevěřil, že z nesmělého drnkání, které mi předváděl v Eustachu, se z něj nakonec stane tak dobrý klavírista.

Viděl jsem jej ve volných chvílích hodně doma cvičit, ale málokdy mi byl ochotný něco zahrát a všechno si to pouštěl do sluchátek, převážně proto, aby mě nerušil. Proto jsem na něj pokaždé tak překvapeně zíral, když seděl u Koček za klavírem a já si nechal své uši laskat krásnými tóny, které se rodily pod jeho prsty.

Měl pravdu, záviděl jsem mu, že může sedět za nástrojem, opravdovým nástrojem. Pokaždé, když jsem se na něj díval, jak poklidně a s láskou rozeznívá piano, mé srdce plakalo. Tolik se mi stýskalo! V průběhu týdne jsem si tuhle svou neukojenou touhu ani neuvědomoval, byl jsem ponořený mezi školou a svým studiem, ale tyhle klidné chvilky mi to vždy připomněly a já vevnitř jen plakal touhou také rozeznít své varhany. Marcelo i Eren mě samozřejmě ke klavíru pouštěli, ale měl jsem dojem, že to bylo ještě horší.

Piano byla slabá náhražka za unikátní a majestátní tóny píšťal, které zní velkým prostorem dómu katedrály nebo kostela. Kolikrát po takových večerech jsem nechal Erena usnout a sám jsem se vyplížil do kuchyně, kde jsem u čaje ronil slzy – zase a znova – jako bych se už stokrát nezařekl, že už plakat nebudu!

Prostě jsem nebyl schopen se s tím smířit.

Měl bych být šťastný! Měl jsem Erena, který tu byl se mnou, ten byl spokojený ve své práci, i mě má práce bavila, to ano. Dokonce i to sezení nad knihami a opětovné studium mě uspokojovalo, ale tohle...

Stále to bylo příliš živé, žil jsem hrou na varhany skoro celý svůj život a teď mi bylo toto odepřeno. Ale Eren – ten byl přednější, miluju ho. Miloval jsem, jak mě provokoval, zbožňoval, i to, jak se se mnou chtěl milovat, chtivě a dravě, jeho úsměv, vlasy, tělo, jeho drzost. To, jak si všechno vydupal a já se mohl jen bezradně dívat... Jeho živost a nezkrotnost! Všechno – i tu jeho zbrklost! Ztratil jsem varhany, ale za cenu Erenovy lásky a ta byla mnohem, mnohem cennější než všechno ostatní.

Takže bych měl přestat fňukat a vážit si toho, že nás nakonec osud, za zdatné pomoci Erenovy, zavál k sobě!

Dva týdny uběhly jako voda a Eren se chystal do Paříže. Ještě den před odletem fňukal, že jsem si to volno měl vydupat, ale já jsem teď opravdu nemohl. Byl jsem na škole nový, a navíc v době zápočtových zkoušek a testů nebylo možné si vzít dovolenou.

Ve škole běželo vše jako po drátkách, všichni u mě zápočet dostali, kromě jednoho kluka. Bylo mi ho líto, ale on v tom testu nenapsal vůbec nic dobře, a to už pro něj byla druhá opakovací.

„Je mi to líto, Enrique, já jsem vám to nemohl napsat. Nechci nikomu škodit, ale vaše francouzština je opravdu nulová, já vás nemohu pustit do dalšího semestru s takovými znalostmi," zadíval jsem se do jeho světle modrých očí, ze kterých čišelo zklamání.

„Já vím, pane profesore!" hlesl a sklopil zrak.

„Mohl bych vám zkusit u děkana vyprosit ještě jeden termín v září, ale to byste se musel opravdu intenzivně připravovat!"

„Udělal byste to pro mě? Učil bych se, opravdu, celé prázdniny, jen... asi bych potřeboval pomoc. Nebyl byste ochoten mě doučovat? Zaplatil bych vám to! Prosím!" podíval se na mě úpěnlivě těma jeho studánkovýma očima.

Zadíval jsem se na něj přes své brýle. Stál tam nešťastně a moc dobře si uvědomoval, že jeho znalosti nestačí na to, abych mu dal zápočet.

Je hezký – blesklo mi hlavou.

Levi, na co tady myslíš, vždyť máš doma andělskou tvářičku a ty tady civíš na studenta!

Ty jeho světlounké oči a špinavě blond vlasy, vysoká vysportovaná postava, byl tak odlišný ode všech těch snědých černovlasých chlapců s tmavýma očima. Byl jsem svou reakcí docela vyděšený.

Pak jsem ale nad tím mávnul rukou. Každý se jednou za čas rád podíval. Pamatoval jsem si, jak kluci, se kterými chodíváme ke Kočkám, vždycky civěli na holky, které procházely kolem, a posuzovali, hodnotili, a přitom jsem věděl, že svým partnerkám by nikdy nezahnuli.

Nebylo to trestné. Jen Enrique byl zkrátka tak odlišný, že mě jeho zjev zaujal. Ale on mě o něco žádal, měl bych mu dopovědět. Courat se ve svých zmatených myšlenkách mohu později.

„Ano, zkusím to," zíral jsem do svého diáře a hledal dny v týdnu, kdy by se mi to hodilo. Nejlépe tehdy, kdy byl Eren v práci, abychom na studium měli klid. A taky jsem se zařekl, že se Erenovi musím v jeho volnu více věnovat! Zapřísáhl jsem se, že hned jak budu mít po státnicích, ve dnech Erenova volna, nevytáhnu skripta ani knihy na světlo boží. Věděl jsem, že se mu v poslední době věnuju málo, a i mně samotnému už to začínalo vadit.

„Já bych to viděl dvakrát týdně, jestli chceme všechno dohnat. Stejně nějaké týdny pojedete na dovolenou... Snad to všechno stihneme...," zapátral jsem v paměti a vybavil si jeho test. Měl příšerné díry v časování nepravidelných sloves a vůbec časy šly úplně mimo něj.

„Vyhovovalo by mně to v pondělí a středy, řekněme od tří do pěti?" zvednul jsem oči od diáře a střetl se s jeho pohledem.

„Mně je to jedno, o prázdninách se nikam nechystám, tak mám volno kdykoliv."

„Dobře, pojďte se mnou, mám v počítači nějaké testy, vytisknu vám je a vy si je doma vypracujete tak, jak umíte. Podle toho zjistíme, na co se zaměřit."

Vytiskl jsem tři papíry. „S tímto se stavte v pondělí ve tři na adresu Via Fiorini 543/8."

„Děkuji," vzal si ode mne testy, ale stále se mi díval do očí.

„Potřebujete snad ještě něco dalšího?" zeptal jsem se jej s pozdvihnutým obočím.

„N-ne, děkuji, a na shledanou."

Připadalo mi, že velmi neochotně svůj pohled odtrhl od mé osoby, otočil se a odcházel.

Zamračil jsem se. Co to mělo znamenat? To jeho zírání! Bylo to nepříjemné! Ty jeho oči, vpíjely se do mě! Všichni o mně věděli, že jsem gay, rozneslo se to velmi rychle a musel jsem uznat, že se to opravdu tady moc neřešilo. Studenti, kromě pár výjimek, se na mě tvářili normálně, takže jsem spokojený a dál jsem onu aférku s prozrazením ani neřešil. Proč bych měl?

Ale on! Ten pohled nebyl pohrdavý, kdyby mu byla má sexuální orientace proti srsti, určitě by mě nepožádal o doučování. Byla tady Petra, a ještě jeden další asistent, který francouzštinu vyučuje na jiné katedře.

Povzdychl jsem si, nechtěl jsem se tímto zaobírat. O nic přece nešlo, tak se zadíval... Možná se jen zamyslel.