Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀CENTOCINQUE🍀105.

LEVI

„Ahoj zlato, ty jsi doma? Proč nejsi s mamkou?" Přišel jsem k němu, objal jej a poté hladově políbil.

„Chyběl jsi mi, lásko!" zamumlal jsem mu do ucha, ale vtom jsem uviděl z domu vycházet neznámou dívku.

„Kdo to je?" zašeptal jsem nedůvěřivě a chvilku mě napadla i hloupá myšlenka, že nás ta holka přišla vykrást.

„Levi, to je moje kamarádka Mikasa, seznámili jsme se... ehm, v kavárně, tak mi občas dělá společnost. A tohle je můj přítel Levi," představil nás Eren.

Podal jsem jí ruku, ale v z mého pohledu musela pochopit, že jí nevěřím.

Co když si Erena vybrala jako oběť? Je slepý a k tomu dost důvěřivý.

Ona se na mě pro změnu dívala jako na přízrak. Tak nějak jsem pochopil, že jí Eren sdělil, že žije s klukem, tak proč mě tak upřeně pozorovala?

Chvíli jsme si ještě povídali a já pochopil, jak moc jsem se mýlil. Byla to normální holka, která, stejně jako my všichni, zbožňovala klavírní muziku, a tak prostě přijala Erenovo přátelství. Nebo spíš Eren přijal to její.

Asi po hodině se omluvila: „Tak já už půjdu a nebudu dál obtěžovat, stejně chcete být sami. V pondělí se stavím a doprovodím tě do Châtelet."

„Už nemusíš, už mám doma Leviho, on se o mě postará."

Eren ji ještě dovedl k brance a políbili se na tváře. Mírný osten žárlivosti se ozval a já měl chuť si nafackovat. Měl bych být rád, že si Eren našel kamarádku a k tomu ještě holku. Vyčítal jsem si, jaký jsem neskutečný magor. Neměl jsem ani tušení, že někdy budu tolik žárlivý a takhle nesmyslně si v duchu nárokovat člověka! Zatřásl jsem hlavou, abych se zbavil těch hloupých myšlenek, a začal raději přemýšlet o dětech.

„V kolik nám přiveze Carla děti?" zeptal jsem se Erena, kterého jsem měl stuleného v náručí. Možná bychom mohli stihnout ještě rychlý sex – pomyslel jsem si zvrhle a můj kamarád dole mi začal okamžitě přitakávat. Ovšem odpověď Erena schladila nejen jeho, ale i mě samotného.

„Carla nám děti nepřiveze.“

Vytřeštil jsem na něj oči a hlavou mi začaly probíhat hrozné scénáře, co se dětem mohlo stát. Když vycítil můj stres, rychle pokračoval: „Děti za chvíli přivede Isabel, pamatuješ si ji? Je to sestra od Otce Farlana."

„No ano... ale ona je přece hodně nemocná, to nám hlídá děti? Vždyť v té době, co jsem působil v Eustachu, nebyla schopná ani vstát bez pomoci z postele..." nechápal jsem.

„Začnu od začátku! Ten první večer, když jsme si volali, mě slyšel můj otec, který neplánovaně přijel domů. Nevěděl jsem, že stojí za dveřmi a poslouchá, co si s tebou vykládám. I když ho moc dobře neznáš, dovedeš si představit, co následovalo. Zbil mě, vyhodil z baráku mě i děti, pak odešel pryč s tím, ať matka zajistí hlídání a pak se vrátí. Zakázal jí s námi se nadále stýkat a jakkoliv nás kontaktovat...," odmlčel se a žmoulal si nervozitou tričko.

„Matka pak přes kamarádku zajistila babysitter a tou je shodou okolností Isabel, která bydlí, a teď mi nebudeš věřit, kousek od nás, jen pár domů vedle v ulici. Přislíbila, že tento týden se o kluky postará na celé dny a až přijedeš, domluví se s tebou, jak to bude dál. Myslím, že chůvu tedy máme. A ta její nemoc? Vykládala nám to! V Holandsku našli lék. Odjela se tam léčit, byla tam prý skoro rok, ale teď je úplně zdravá a hlídá děti. Nejen naše, ale i další, a to je nejspíš důvod, proč si je nemůže nechat celý den. Ona ti to potom všechno sama vysvětlí."

Celou dobu jsem jej poslouchal na půl ucha. Přemýšlel jsem, co za další hrůzu si Eren musel zažít se svým otcem. A co chudák Carla? Ta s ním musí nadále žít a poslouchat jeho výčitky, jak špatně Erena vychovala, když se z něj stal gay, a jak mohla připustit to, že se ještě bude starat o mé děti. Beztak za všechno můžu já. Úplně to slyším... doufám, že se s ním nebudu muset konfrontovat.

„Ahoj Erene," uviděl jsem u branky stát malou osůbku se stejně zelenýma očima, jako má Eren. „Jé, ahoj Levi, doufala jsem, že už budeš doma. Vím, že Eren je šikovný a dokázal by se na pár hodin o prcky postarat, ale stejně jsem ráda, že jsem tě tu chytla."

„Ahoj Isabel, jsem šťastný, že tě zase vidím, a jsem velmi rád, že ses dokázala té nemoci zbavit," objal jsem ji a políbil na tváře. „Chci ti moc poděkovat, že ses ujala mé rodiny."

To už jsem se ale skláněl nad kočárek, abych se pozdravil s Mrňáky. Nespali, jejich šedomodré oči se na mě upřely a Pietro se usmál. Málem jsem se rozpustil blahem, když jsem uviděl tu jeho bezzubou pusinu roztaženou v úsměvu. Cítil jsem se na chvíli jako idiot, který se rozplývá nad kočárem s dětmi. Naštěstí tohle všechno se odehrálo jen uvnitř mě a jen jsem do kočárku houkl pozdravení. Julien ke mně začal natahovat ručky, ale odbyl jsem jej, že si teď musím nutně povykládat s tetou Isabel. Chvilku jen kňoural, ale pochopil a začal si hrát s plyšákem.

„Levi, jsou po večeři, takže se nemusíš starat, jen se chci s tebou domluvit, jak to bude dál."

Přikývl jsem a ona pokračovala: „Eren mi říkal, že z práce přijíždíš okolo třetí hodiny. Byla bych ráda, kdyby sis je po cestě u nás vyzvedl. Já od půl třetí hlídám další čtyři děti ve věku od dvou do čtyř let. Tento týden jsem si vyzkoušela, jaké to je hlídat tyto raubíře plus tvoje dvojčata. Nezvládla bych to dlouho, a proto potřebuji, aby sis je hned po práci vyzvedl, do těch tří to problém ale nebude, takže pokud chceš využít mých služeb za těchto podmínek, můžeme si plácnout."

„Jistěže chci. A děkuji mnohokrát. Nebude to ale problém pro Otce Farlana?" optal jsem se opatrně.

„Proč?" podivila se.

„Protože, když jsme se naposledy potkali, nebyl zrovna nadšený z mé sexuální orientace."

„Ale prosím tě, to vůbec neřeš, pamatuji si ten den. Vylíval si mně tenkrát srdíčko, jak moc jsi ho zklamal a že by to do tebe nikdy neřekl. Upřímně byl zklamaný, ale nezlobil se a postupem času, když na tebe přišla řeč, už to vůbec neřešil. A když poprvé viděl prcky, tak hýřil nadšením, že teď u něj bydlí dva Leviové, a jak se těší, že se s tebou zase po dlouhé době potká. A když slyšel, že jsme skoro sousedé...," smála se, a mně se ulevilo. Bylo mi jasné, že teď se s Farlanem budeme vídat často a byl bych nerad, kdyby vůči mně byl nějak nepřátelský.