Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀VENTISETTE🍀

V sobotu jsme se tentokrát v poklidu sbalili a vydali se zpátky do Florencie. Nebyl žádný spěch a jeli jsme přes den, takže jsme si cestu užili. Eren mě přemluvil, abychom si udělali výlet po Miláně, když už jsme projížděli kolem. Ovšem ten výlet se konal zběsilým pobíháním po obchodech a nadšeným nakupováním všech možných kusů oblečení. Po dvou hodinách jsem to s ním vzdal, nechal jej, ať si ukojí svou nakupovací mánii, a šel se natáhnout do auta. Sotva jsem se uvelebil do polohy, že bych si trochu zdřímnul, zazvonil telefon.

„Ahoj Petro, děje se něco?"

„Ahoj Levi, ne, nic zvláštního, jen jsem se chtěla zeptat, kdy se vrátíte?"

„Zrovna jsme na cestě do Florencie."

„Dobře, jen jsem se tě chtěla má něco zeptat. Do Santa Marie už se nejspíš nebudeš moct vrátit, že? Předpokládám tedy, že sháníš práci. Nechtěl bys jít učit k nám?"

„Cože? To nejde, já přece nemám pedagogické vzdělání," odpověděl jsem v šoku.

„To nevadí, na to se vůbec nehraje. Máš vystudovanou konzervatoř a vysokou školu, jsi rodilý Francouz a mluvíš perfektně italsky, to stačí k tomu, aby tě vzali všemi deseti. Chybí jim profesoři i asistenti. Ptala jsem se na to děkana a byl z tvého, mnou ústně podaného životopisu nadšený. Když jsem mu ještě sdělila, že jsi bývalý kněz, úplně se rozplýval."

„Aha... ale, že jsem gay, to už jsi mu neřekla, že?" řekl jsem trochu nazlobeně, ale uvnitř jsem začínal být docela nadšený. Potřeboval jsem práci a to rychle, neměl jsem tolik našetřeno, že bych si mohl dovolit být pár měsíců bez práce... a učit jazyky na vysoké škole, to by mě mohlo bavit. Vysokoškoláci už jsou dospělí lidé, žádní mladí spratci, jako byl Eren...

„Neřekla, protože to je pouze tvoje soukromá věc, jeho to zajímat nemusí. Je to státní škola a nespadá pod církev, takže to tu nikdo neřeší. Můžeš být klidně zelený a se třema rukama, hlavně, že máš nějaký titul, dokážeš ty lidi něco naučit a zdárně je dovést ke státnicím, chápeš? Pokud tě to uklidní, jedna moje kolegyně je lesba, všichni to vědí, včetně děkana, který na to bohužel přišel dost nešťastně, a to když se jí dvořil na jednou večírku a ona – tele pitomé, jak byla pod parou, mu představila svou přítelkyni. Zprvu trochu zuřil, ale za týden jsme se tomu už všichni jenom smáli. Děkan je správný chlap."

„Dobře, fajn, zní to skvěle, ale za chvíli budou prázdniny, tak to by mě vzal až od dalšího semestru? Nevím, jestli si můžu dovolit být až do podzimu bez práce."

„Buď klidný, potřebují tě už teď, a to dost nutně, vysvětlím ti to doma, ale hlavně, na této fakultě funguje i letní semestr. Takže se neboj, že si v létě budeš válet šunky někde u moře."

Pozvedl jsem obě obočí a pousmál jsem se. Tak to bylo to poslední, jak bych chtěl trávit léto.

„Fajn, oželím dovolenou u moře, a kdy se mám hlásit do služby?" řekl jsem laškovně a popadla mě dobrá nálada.

„Slíbila jsem, že tě přitáhnu už v pondělí, máš čas?"

„Jistě."

„Vyzvednu tě tedy v pondělí v sedm, zatím se měj a dojeďte dobře."

„Díky, ciao."

Vyvalil jsem se na sedadlo a únava ze mě spadla ve chvíli, kdy jsem pocítil přísun lehkého adrenalinu v podobě mírných obav, jestli vůbec takovouto práci zvládnu. Nikdy jsem nikoho nic neučil. Tedy kromě hry na piano a matematiky, kterou jsem stejně nejspíš Erenovi nedokázal vtlouct do hlavy. A kolik nervů mě to stálo. Ale tohle bude jiné, není to doučování mladých děcek....

O pár týdnů později:

Eren úspěšně udělal maturitu, matematiku s odřenýma ušima, ale zbytek na výbornou a já na něj byl opravdu hrdý. S tím vším pendlováním Florencie – Paříž jsem obdivoval, že to tak s přehledem zvládl. Opravdu by měl jít studovat dál, hlavu na to měl, ale on, protože ji měl tvrdou, odmítal, že nemůže nechat vydělávat jen mě. S argumentem, že já už jsem měl vysokou vystudovanou, jsem nikam nedošel. Řekl mi, že mu nevadí, že jsem chytřejší než on. Praštil bych ho!

A taky mi vynadal, že bych ho jistě chtěl v řadách svého studentstva a to že by on nesnesl. Nad tím jsem samozřejmě vůbec nespekuloval, nechal bych jej, ať si vybere obor, jaký chce sám. Po dlouhém přemlouvání ze strany mé i Carliny jsme to ale nakonec vzdali a Eren si začal hledat práci. V oboru managementu, který studoval, bylo ale těžké něco sehnat, zvlášť když jeho italština nebyla ani zdaleka tak perfektní, jak by pro tuto práci potřeboval.

Nechal jsem ho tedy žít a věřil jsem, že s jeho úsilím jistě něco sežene. Tvrdil mi, že bude dělat cokoliv. Na moje argumenty, že opravdu do práce nemusí, jen vždycky mávnul rukou, a na ujišťování, že s mým platem to zvládneme, se jen šklebil. Kromě toho mu Carla stále posílala nehorázně vysoké kapesné.

Já jsem nakonec nastoupil na Filozofickou fakultu European University Institute, kde jsem učil francouzštinu, francouzské dějiny a literaturu. Bylo to celkem dost náročné, ačkoliv jsme tyto dva obory na univerzitě v Paříži měli, docela dost jsem toho zapomněl, takže jsem trávil večery nad knížkami a skripty.

Včera mě děkan ještě požádal, jestli bych nebyl ochoten od podzimního semestru vyučovat ještě angličtinu, přičemž bych si musel, stejně jako na francouzštinu, udělat státnici. Takže jsem se učil nejen na přednášky, které budu studentům přednášet, ale i oba jazyky, abych si neutrhl ostudu a ty státnice udělal. Zvlášť z francouzštiny by to byla ostuda, kdybych proletěl.

Rozčilovalo mě, že Eren kolem mě celé večery chodil jako mlsný pes a nudil se. Na poznámku, že se taky může jít připravovat na budoucí studium, do kterého ho stejně jednou dotlačím, se jen chechtal a bral mi tužky a sešity. Z tohoto škádlení jsme se většinou dostali do stavu, kdy nás vášeň dohnala až k divokému milování, kdy mě Eren nazýval panem profesorem a já měl chuť mu vždycky jednu střelit. Už zjistil, že od něj mě to rozčiluje, ale také provokuje k dravému milování, které Eren zbožňoval. Kolikrát jsem měl strach, abych mu neublížil, ale čím víc jsme byli nevázaní, tím byl spokojenější.

Někdy jsem měl pocit, že by šel i do toho, abych mu dal pořádně na zadek, ale na tohle už jsem neměl koule. Jednou mi Eren řekl, že jsem typická vanilka. Musel jsem si to potají vygooglit, abych nevypadal jako blbec, a docela mě překvapily odkazy na to, co není vanilkové.

Málem jsem se pokřižoval, když jsem to viděl. Tohle po mně nemohl chtít! Nebyly to ani dva roky, co jsem držel celibát a byl kněz! Červenal jsem se určitě až na zadnici, když jsem projížděl pár BDSM odkazů. K čemu všemu mě ještě Eren dožene, to by mě opravdu zajímalo.