Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀DICIASSETTE🍀

„Nikdy jsme spolu nic neměli," opakoval jsem rozčileně a vůbec jsem si neuvědomoval, co mi to vlastně Daniel řekl. On si celou dobu myslel, že jsme spolu?! Byl jsem zmatený, smutný, rozčilený a poslední, co jsem chtěl, bylo teď řešit nějaké nedorozumění, které si vytvořil v hlavě Daniel. Nezbývaly mi ani síly něco mu vysvětlovat. Teď ne! Měl jsem v hlavě tolik zmatku a v srdci tolik bolesti z reakce Daniela... Potřeboval jsem být sám, sednout si za varhany a nechat se unést uklidňujícími tóny píšťal. Neslyšel jsem už, co mi Eren říká, jen jsem rychle sebral svou bundu a odcházel.

„Levi! Počkej přece," volal na mě zmatený Eren. „Prosím, neodcházej! Jen jsem se zeptal..."

„Erene, já bych teď chtěl být sám, prosím, nechej mě! Za chvíli stejně musím být v práci, přijdu večer!" snažil jsem se o neutrální tón, on však na mně poznal, že jsem rozčilený, a jen se na mě smutně podíval ve chvíli, kdy jsem zavíral dveře.

EREN

Proč já jsem takové netaktní hovado, mohl jsem se ho na Danielova slova zeptat později, ale Erenek je hned akční, jenom aby neměl v hlavě brouky. Jak se asi Levi musel cítit? Nejprve ten šok s Danielem a jeho silnou homofobií a hned na to na něj vystartuji já.

Měl bych jít za ním. Jenže on šel do práce – tam já bych se neměl moc ukazovat, Levi by jistě nebyl rád. Rozhodl jsem se celý rozhovor nechat na večer, jistě už bude klidnější a všechno si vysvětlíme.

Vždyť já mu přece věřím! Co mě to napadlo, takhle po něm vyjet! Co na tom, že si ve své hlavě Daniel vymyslel pohádku o princi a jeho princezně? Opravdu, Erene, nejdřív mysli, než něco vypustíš z huby!

Jo, musím se uklidnit! To bude dobré. Omluvím se mu, ubezpečím ho, že mu věřím. Nakoupím nějaké dobroty, co má rád, a uděláme si romantický večer. Třeba přijde na jiné myšlenky...

Vykoukl jsem ven z okna a viděl Leviho, jak nasedá do auta a nepřiměřeně silně za sebou zavírá dveře. Hned mě přepadla nesmyslná obava, aby se mu něco nestalo, když bude řídit takto rozčilený. Zatřásl jsem hlavou a chtěl tuto myšlenku vypudit. Byl přece rozumný, určitě se za volantem uklidní natolik, že bude schopen zvládat dopolední provoz.

Sedl jsem si na pohovku a přitáhl k sobě kolena. Nechtělo se mi ani přemýšlet, jak se musí Levi cítit. Věděl jsem, jak moc na Danielovi lpí a on na něm. Teď už to asi tak žhavé nebude, když nedokázal překousnout, že jeho syn je jiný. Jistě, celý život ho vedl ke křesťanské cudnosti a teď tohle!

Byl to pro něj pouze šok, určitě Leviho jednou pochopí a bude jeho rozhodnutí respektovat. Nic špatného jsme neudělali, nikomu neubližujeme, a jestli čekal vnoučata? Tomu bych se nakonec taky nebránil, někdy do budoucna. Klidně si adoptujeme i tři prcky.

Přemýšlel jsem s úsměvem na rtech, že Levi by to ani jinak nechtěl. Věděl jsem o něm, jak moc má rád děti, jak se k nim dokáže přirozeně chovat a jak jej mají rády. Bude jednou skvělý otec! Rozněžnil jsem se nad tou představou, jak drží Levi v náručí nějaké miminko. Co na tom, že nebude z nás. Levi také nebyl pokrevní syn Daniela a nikdy jim to nevadilo.

Pokud to tedy Levi se mnou nevzdá po tom, co si vyslechl Danielovy nadávky na náš vztah. Co když dá přednost jemu? Normálnímu životu bez urážek na naši sexualitu, bez schovávání před křesťanskými předsudky? Bylo by to pro něj o tolik jednodušší. Co potom? Nejsem si jistý, jestli bych ustál, kdyby mě opustil!

Skousnul jsem si ret tak silně, až mi vytryskla krev. Věděl jsem, že takto nemohu přemýšlet, Levi mě miluje a nevzdá se!

S nejistými pocity jsem doploužil do sprchy a nechal na sebe dopadat bodavé kapičky ledové vody, která mi uklidňovala mysl, a já se soustředil jen na tu bolest, kterou způsobovala studená sprcha mému tělu.

LEVI

Sedl jsem do auta a dost nevybíravě třískl dveřmi, byl jsem tak zoufalý a nešťastný, až se mi zamlžily oči.

Pořád jenom brečím – jsem jako malá holka!

Praštil jsem do volantu tak silně, až se mi bolestí zatmělo před očima. Nastartoval jsem a pomalu vplul do městského provozu. Začal jsem se soustředit na řízení a pomalu se uklidňoval.

Eren to jistě nemyslel zle, chápal jsem, že Danielova slova ho musela překvapit, proto se zeptal a já jsem reagoval zbytečně podrážděně. Ovšem, co jsem si uvědomil – netušil jsem ani vzdáleně, že mě a Petru bere Daniel jako pár. Jistě, i proto to musel být pro něj šok. Celou dobu si myslel, že chodím s holkou.

Zajel jsem na parkoviště před katedrálou a vydal se už celkem uklidněný do zákristie za Otcem Tizianem.

„Buon giorno, Padre," pousmál jsem se na něj.

On se mi zadíval smutně do očí, jako by v nich něco chtěl přečíst. Vyskočila mi husí kůže z předzvěsti nějaké další nepříjemné události. Nutně jsem potřeboval, aby se už dneska nic nepokazilo, další malér už bych asi psychicky neustál. Chtěl jsem jen zalézt rychle nahoru mezi své klapky a rejstříky. On se mi ale stále beze slova díval do očí a nic neříkal. Nervózně jsem polknul sliny, dál to ticho nevydržel a prolomil jej otázkou.

„Stalo se něco, Padre?"

„Stalo, Levi," upřel své čokoládové oči do těch mých a podával mi telefon. Nechápavě jsem jej vzal do rukou a vůbec netušil, co má toto všechno jeho zvláštní chování znamenat.

„Podívej se," hlesl a ztěžka se posadil zpět na židli, aniž by mě spustil z očí.

Odemkl jsem telefon a hned na mě vykouklo pozastavené video, na kterém byla letištní hala.

Píchlo mě u srdce.

S velmi špatným pocitem jsem se zhluboka nadechl, abych měl sílu vstřebat to, co na něm s největší pravděpodobností uvidím. Před očima jsem měl scénu jako z nejsladšího romantického filmu, která se ovšem pro mě změnila v drama, kdy mé nohy odmítly poslušnost a já si musel, s očima stále přilepenýma na displeji, sednout. Viděl jsem nás dva, jak jsme se bouřlivě a velmi eroticky včera vítali na letišti. Naše šťastné tváře byly zabrány tak detailně, aby tento dokument byl průkazný v tom, že opravdu vášnivě líbám chlapce.

Jakmile video skončilo, zavřel jsem oči a pomalu položil telefon na stůl. Tak tohle byl konec, i ten poslední střípek mého života, který ještě držel pohromadě, se tímto rozbil. Zůstává jen Eren, který seděl doma a přemýšlel, jestli jsem mu nelhal svým tvrzením, že Petra nikdy nebyla moje přítelkyně. A nejspíš se na mě za můj zbrklý útěk zlobil.

Život se mi dneškem zhroutil jako domeček z karet, a to jen proto, že jsou lidé nepřejícní, že v křesťanském světě, a nejen v něm, panují sto let staré předsudky, že zamilovat se do druhého pohlaví je špatné. Jako bychom tím snad někomu ubližovali...

„K-kdo to natočil? T-to vy?" klepal se mi hlas, ale podíval jsem se na něj s výčitkou, ačkoliv už v tu chvíli jsem věděl, že on by to neudělal. Znám ho příliš dobře.

„Ne, Levi, já jsem to nebyl, na to tě mám moc rád. Kdybych to věděl jen já, tak bych to řešil jinak, než jak to budu muset vyřešit teď."

Opět ty smutné dobrácké oči ulpěly na mně a povzdechl.

Sklonil jsem hlavu, bylo mi jasné, co musí udělat.

„Chápu, jdu se sbalit," otočil jsem se, aby Padre neviděl, jak mi z očí stékají slzy. Zase jsem plakal. Nemínil jsem se ale nějak krotit, muselo to jít ven, ta frustrace, nespravedlnost... Proč by měl člověk trpět za lásku, třebaže není heterosexuální? Zase mě Bůh zklamal....

„Počkej, Levi, je tu varianta, jak se odchodu odtud vyhnout!" chytil mě za rukáv a obrátil k sobě.