Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀NOVANTOTTO🍀

„Promiň mi to, Erene! Nepřemýšlel jsem nad tím, že se něco může stát, omlouvám se."

„Za co? Co blázníš, Levi, nemáš se za co omlouvat, to já jsem nešika a měl bych se omluvit já tobě, že jsem ti způsobil problémy. Všechno bude v pořádku, neboj se. A už to ani moc nebolí, doktor říkal, že pokud to budeme poctivě mazat, tak ani jizvy mi nezůstanou."

Objal jsem jej a pozoroval jeho obvázanou ruku. Carla se omluvila, že ještě odběhne do lékárny pro léky a masti, a já jsem zavolal do čínské restaurace a objednal jídlo, protože to naše se válelo doma na podlaze.

Doma Carla ten svinčík uklidila, nakrmila děti, já zase Erena, protože jeho pravá ruka je naprosto neschopná a tou nemocnou neměl šanci držet vidličku. Eren se u toho řehnil, nudle byly všude okolo, jen ne v Erenových ústech.

„Levi, to by mě zajímalo, jak budeš krmit kluky, až přestanou pít mléko, to s takovou umřou hlady," smál se, až mu málem nudle zaskočila.

„Ty se moc nesměj, teď se to na tobě budu učit!" varoval jsem ho.

„Takže první necháš vyhladovět mě a potom se zbavíš touto krutou smrtí i těch nebohých dětí! To jsme to dopracovali!" zatvářil se tak teatrálně ublíženě, že v tu chvíli zaskočilo smíchy i mně. Jsem tak rád, že je mu dobře a že nemá bolesti! Už nikdy se nepřiblíží k troubě a k vaření, to jsem si přísahal, už jsem takovouto hrůzu nikdy nechtěl zažít!

Celé odpoledne jsme strávili venku v parku a Eren s Carlou mě dovedli do blízké kavárny, kde dělali netradiční kávové i čokoládové nápoje. Už dlouho jsem nic tak dobrého nepil. Dali jsme si tam svačinku a obsluha nám bez mrknutí ohřála i flašky s mlékem pro prcky. Až poté jsem si všimnul, že všude sedí rodinky s kočárky i většími dětmi a jak venku na zahrádce, tak i vevnitř bylo široké vyžití pro děti všech věkových kategorií. Daly se zde nakoupit přesnídávky i jiné jídlo pro nejmladší strávníky. Bylo to ideální místo na relax a věděl jsem, že sem budeme chodit často.

Prošel jsem si celý areál a úplně vzadu byla další místnost i se zahrádkou pro lidi, kteří děti nemají a chtějí si jen v klidu povykládat. Opravdu dokonalé a kousek od našeho domu. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že se zde i vaří, a to italská kuchyně. Nikdy bych nevěřil, že mi budou italská jídla tak chybět, ale jakmile jsem ucítil typickou vůni rajčat a bazalky, na jazyk se mi začaly sbíhat sliny. Objednali jsme si, doma se mi vařit teď opravdu nechtělo a ta vůně... Nemohl jsem odolat a Eren byl na tom stejně. Opět nastalo krmení, a i on uznal, že se rychle učím. Na zemi i jeho klíně už neskončilo téměř nic. Chvíli jsme ještě vykládali u další kávy, u mě dost neobvyklé. Čaj si mohu uvařit i doma, ale takovouto delikatesní kávu si doma neudělám. Na Erenovi už bylo vidět, že je unavený a taky přiznal, že jej ta ruka začíná dost bolet.

Carla slíbila, že u nás přespí, kdyby náhodou. Přece jen, doktor říkal, že Eren může dostat horečky, tak abych tady neměl na krku blouznícího milence a do toho aktivní soví děti. To se docela hodilo, protože jsem si chtěl s Carlou v klidu povykládat o našem domě. Pořád mi to strašilo v hlavě. Eren mi neustále nadával, že jsem blázen a ať to nechám být. Věděl jsem, že si nebudeme moct vyskakovat, ale malou půjčku bychom jistě zvládli. Nemohl jsem dovolit se nechat vydržovat od rodičů.

Zkrátka to nešlo, nedokázal jsem to. Možná jsem byl blázen a všichni ostatní by natahovali ruce a nechali si bydlení zaplatit, jenže já nejsem ostatní. Musel jsem se s Carlou nějak domluvit, abych měl klidné spaní.

Eren si vzal prášek a omluvil se, že by dnes nebyl příjemný společník a že půjde spát.

Sedli jsme si s tchýní na terasu a ona otevřela víno, které vylovila kdesi ve sklepě.

„Přeju si, abys na tu smlouvu přidala i Erena!" začal jsem nekompromisně.

„A proč? Není to jedno?" divila se Carla.

„Není! Už vám nechci nic víc dlužit, stačí, že jste mi tenkrát zaplatili tu operaci, a to teď mluvíme jen o penězích. Taky chci, aby byl Eren zabezpečený, kdyby se mi něco stalo."

„Eren bude ale vždycky zabezpečený, to dobře víš, tak proč na tom tak lpíš?"

„Tak třeba jsem jen hloupě zásadový, opravdu je to tak těžké pochopit? Nejsem zvyklý, že by mi někdo něco dal zadarmo, je mi to prostě nepříjemné!"

„Dobře, jak myslíš, uděláme to. Nakonec, je to tvůj dům a ty si s ním můžeš dělat, co chceš! I kdybych nakrásně nedala souhlas."

„Ne, Carlo! To, že je moje jméno na smlouvě, ještě neznamená, že ten dům je můj."

„Dobře, Levi, já se s tebou nechci hádat, jen jsem netušila, že jsi tak tvrdohlavý, ale když si tak vzpomínám, jak ses cukal, když jsi měl přijmout pár eur na tvou operaci..."

„Zlobíš se na mě, Carlo?" optal jsem se opatrně.

„Ne, to víš, že ne, vážím si tě o to víc za to, jak se dokážeš poprat za svou zásadovost, i za Erena!"

„Jsem rád, že mě chápeš, kromě toho ti chci strašně moc poděkovat, že se tak staráš o děti, i za ně ti neskutečně moc dlužím. Netuším, jak se ti za tohle kdy odvděčím..."

„Možná ti to bude znít zvláštně, ale ty děti samotné mi dávají takový pocit štěstí a byla bych ráda, kdyby mě v budoucnu braly jako babičku. Myslíš, že v to smím doufat?" zadívala se na mě.

„Ale jistěže, ani jsem jinak nepřemýšlel, vzhledem k tomu, jak se o ně staráš a také – přeji si, aby byl Eren pro ně druhým tátou," usmál jsem se na ni.

„Děkuji ti také za to, jak děláš šťastného mého syna. Myslím, že kdyby tě neměl, nikdy by nebyl v takové pohodě, jako je teď. S jeho psychikou děláš divy a já cítím, že už teď je téměř smířený se svým osudem bez zraku."

„Také jsem rád, že už se usmívá... Takže, abychom to nezamluvili, jsme tedy o změně smlouvy domluveni, ale Erenovi bych ještě radši nic neříkal, on by mi nadával," zahihňal jsem se a poprvé se napil vína, které Carla přinesla.

Byl tady takový klid! Všichni tři kluci spali a my si užívali s Carlou cvrkání cvrčků a klidnou tichou noc. Bylo to krásné místo, opravdu nerad bych se odtud stěhoval a nyní jsem nemusel. Možná to nebylo ideální řešení, nejraději bych si ten dům koupil sám, ale já na to nikdy peníze nenašetřím.

Teď jen vyřešit Daniela, vrátit mu peníze a budu mít v duši klid.