Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀OTTO🍀

LEVI

Otce jsem v katedrále zastihl, když byl na odchodu. Udýchaný jsem se omluvil, že ho ještě zdržím a on si jen s pousmáním zamumlal pod vousy něco o mládí a ponocování.

Ježkovy voči, kdyby jen věděl, co jsme v noci dělali.

Začervenal jsem se, ale on si naštěstí mé tváře nevšímal a byl vnořen do účetních papírů a faktur. Probíral se jimi a skládal mi je do složky a já jen stál opodál a styděl se, že si vůbec můžu dovolit myslet na včerejší večer ve stánku Božím. Ale co, vždyť je to přirozené, ne?

Uvědomil jsem si, že už přemýšlím jak Eren – vždyť měl pravdu. Jen já na to musel přicházet rok.

„..musí být poslané, stihneš to?"

Poslední slova mě vytrhla z přemítání a já se na něj zmateně podíval.

„Levi, ty mě vůbec neposloucháš, spal jsi vůbec? Uznávám, že to včera bylo náročné, ale vím, že ty moc spánku nepotřebuješ..."

„Promiňte, Padre, zamyslel jsem se, co jste po mně potřeboval?"

„Říkám, že bych ty papíry potřeboval mít zpracované do zítřka, abych to mohl odeslat, jsou svátky a za chvíli je konec měsíce a hlavně roku, tak ať nemáme do nového žádné resty. Není toho moc..."

„Ano, jistě, to nebude žádný problém, zítra dopoledne vám to tu hodím."

„A Levi, nepotřebuješ volno, když máš tady návštěvu?"

Vykulil jsem oči a vzápětí se rozsvítil jako sluníčko.

„To bych byl rád..." řekl jsem nesměle.

„Tak přijď do práce až druhého, já to tady s Marcem nějak zvládnu, ale zítra mi ještě určitě dones to účto..."

„Jistě, Padre, a děkuji za volno!"

Byl jsem rád, překvapil mě, jak moc vnímavý byl, a já jsem mohl jen doufat, že před ním mou lásku k tomu střapatému klukovi dokážu utajit.

Opravdu mě potěšilo, že mi tu dovolenou dal, protože mi bylo jasné, že bych v těchto dnech do práce chodil v euforii a nejspíš úplně mimo, stejně jako před chvílí. Mohlo by mu pak něco dojít, všechno by si v hlavě pospojoval a já bych byl namydlený.

Vystřelil jsem z kostela a zavolal taxíka. Musel jsem se stavit domů pro nějaké oblečení, pracovní laptop a auto. Ještě jsme se nedomluvili, kde ten týden, co jsme měli pro sebe, strávíme. Bylo by určitě lepší u mě než v neosobním podnájmu, ale ještě do zítřka bude lepší zůstat u Erena, kdybych náhodou zase zaspal, abych to měl blíž.

Uvažoval jsem, že zítra zrušíme jeho nájem a nastěhuje se ke mně. Budeme dál od Santa Marie, tudíž menší pravděpodobnost, že nás někdo odtamtud uvidí v situaci, která by se jim určitě nemusela líbit.

Objednal jsem pizzu z pizzerie, co mám před domem, udělal nákup v malinkém obchůdku, protože jsem netušil, čím disponuje Erenova lednice, a šel si sbalit pár věcí.

Doma jsem našel Erena, jak spí. Pousmál jsem se – asi jsem ho fakt zničil.

Díval jsem se na jeho skoro ještě dětskou tvářičku a děkoval osudu, že mi seslal do mé náruče takového andílka.

Pohladil jsem ho a zašeptal: „Eri, dovezl jsem pizzu, vstávej, ať nám nevystydne!"

Smaragdové hloubky zamrkaly a rty se zvlnily v líném úsměvu.

„Ahoj lásko, zdál se mi strašný sen, jsem rád, že jsi mě vzbudil."

„Co se ti zdálo?" zeptal jsem se s plnou pusou pizzy. Měl jsem strašný hlad, vzhledem k tomu, že jsem vynechal snídani, teď jsem se cpal, jako bych týden nejedl.

„Zdála se mi druhá varianta toho, jak celý tenhle můj výlet mohl dopadnout," zatvářil se zděšeně jen z toho pomyšlení.

Můj pohled byl asi trochu zmatený a on pokračoval: „Tak, že jsi odmítl mou lásku, protože jsi mě prostě nikdy nemiloval. Zůstal jsem pro tebe pouze ten kluk, který byl kdysi tvým chráněncem, a ty sis tady vytvořil nový život s tou holkou..."

Usmál jsem se na něj: „Hotová noční můra, což? A mimochodem, ta holka se jmenuje Petra. Je to moje kamarádka, která mi hodně pomohla v dobách, kdy jsem byl dost na dně. Rád bych tě poprosil, abys ji aspoň respektoval, když už ji nemáš rád!"

Cítil jsem z Erena zášť proti ní a bylo mi to líto. Ještě ji ani nepoznal a už ji odsuzuje. Chápu, že z jeho strany to byla nejspíš žárlivost, která ale byla naprosto zbytečná. Já už dneska věděl, že jakákoliv holka je mi volná, na rozdíl od kluků, u kterých dokážu – samozřejmě jen v hlavě – ocenit pěkný zadek nebo postavu. Tušil jsem, že kdyby teď Eren znal mé myšlenkové pochody, tak by mě zavřel do pokoje a nepouštěl nikam ven. To bude ještě zajímavé soužití s žárlivým partnerem, ale třeba ho to časem přejde. Teď bylo všechno tak moc čerstvé, chápal jsem ho, že si mě hlídal! Taky si ho budu hlídat, ale já jsem neměl důvod žárlit, nikoho tu neznal.

„Nesměj se! Tuhle noční můru jsem prožíval celý rok, i když jsem nespal!" zachmuřil se.

„To já taky, Erene, ani v nejmenším jsem ale nedoufal, že bys ke mně mohl něco cítit, a proto jsem od tebe potřeboval být co nejdál! Měl jsem pocit, že se zblázním pokaždé, když jsi byl blízko mě, a pak to video s Jeanem! Bolelo to tak strašně moc, víc než cokoli, co mi on udělal. Dodnes to bolí, když si vzpomenu..." do očí se mi začaly tlačit slzy, které jsem násilně potlačil, abych se před ním nerozbrečel.

„Zadrž, Levi, a nechej si to vysvětlit," rychle mě přerušil. „Ty přece už dneska víš, jak to všechno bylo!"

„Chtěl bych si být jistý, že má vize je správná," upřel jsem na něj oči a jemně dodal: „Chci slyšet to, co jsi mi měl říct už v nemocnici!"