„Dobrý den, já jdu za profesorem Ackermanem," ozval se mladík, když se vzpamatoval.
„Je nemocný, spí!" zavrčel jsem.
„Ach tak, tak to promiňte, nevěděl jsem! Byli jsme dnes domluvení, doučuje mě francouzštinu."
„Kdo to je, Erene?" ozvalo se z obýváku.
„Nějaký tvůj student," odpověděl jsem nazpátek.
Vtom už se ale střapatá hlava a obličej bledší než obvykle ukázal ve dveřích na chodbu.
„Dobrý den, Enrique, omlouvám se, zapomněl jsem vám zavolat, že jsem nemocný. To nevadí, když už jste tady, pojďte dál. Dám vám další nějaké cvičné testy a na ty, co máte vypracované, se podívám. Příští týden to všechno probereme, ano?"
Ten kluk se začal vyzouvat a mně se to vůbec nelíbilo.
Co sem má co lozit, když je Levimu špatně? Měl by se vytočit na podpatku a odejít. A ten jeho pohled, když uviděl Leviho ve dveřích – úplně se mu rozsvítily oči.
Bylo na něm vidět, jak je šťastný, že ho vidí – Leviho, mého Leviho, nemocného Leviho, který mimochodem vypadal strašně.
Zalezli oba do pracovny.
Ani mě nenapadne tam jít za nimi se zeptat, jestli by si snad studentík nedal něco k pití. Anebo ano, jen tak na kontrolu? Ale ne, to je hloupost, prostě tam jen probírají nějaké učivo. Erene, nežárli!
Jo, zase žárlím, ale ten pohled toho Ernesta nebo Evžena, či jak se vlastně ten hezounek jmenoval! Frajírek nagelovaný! Nastrojený, navoněný! Přišel sem, jako by opravdu šel na rande!
Nervózně jsem přešlapoval v obýváku a chodil sem a tam jako lev v kleci.
Uklidni se, Erene! Jestli tě takto bude dostávat každý chlap, se kterým Levi promluví, tak se brzy dostaneš do blázince!
„...napíšu si poznámky, kde uvidím největší mezery, a i vy sám si napište, v čem nejvíce plavete a v pondělí bychom něco z toho probrali."
„Ano, pane profesore," řekl tak sladce, až jsem z toho málem dostal cukrovku.
Už stál obutý mezi dveřmi, když ho Levi zastavil. „Počkejte ještě, já bych tady měl mít i nějaké cédéčko, které docela dobře vysvětluje časy."
Levi se ohnul k jedné ze zásuvek pod televizí a hledal ono CD. Jeho zadeček se perfektně vyrýsoval pod lehkými tepláky a všiml jsem si, že nejen já lapám po dechu nad touto podívanou. Přestal jsem se zajímat o Leviho pozadí a soustředil se na rozšířené oči toho studentíka.
Div že mu sliny neodkapávaly z úst, zmetek! Co tak na mého Leviho civí?
Jestli se ho někdy dotkne, zpřelámu mu ruce, úchyl jeden! Jen já mohu slintat nad Leviho zadnicí!
„Tak, tady to je," vylovil CD a podal mu jej.
„Děkuji," špitl a schválně se dotknul Leviho ruky.
Zabiju ho, přísahám! Koketa jeden!
Levi nevypadal, že by si něčeho všiml, a ještě mu dával poslední instrukce ohledně učiva. On však nevypadal, že by jej poslouchal, a jen upřeně civěl na Leviho tvář.
Zatnul jsem pěsti a pevně stiskl zuby k sobě. Musel jsem se opravdu držet, abych po něm nevystartoval.
Vymlátím z něj duši!
Konečně vypadl! Levi se opět zavrtal pod deku a vzal si rozečtenou knihu.
Chvíli jsem se v kuchyni vydýchával, zatímco jsem vařil čaj.
„Levi, kdo to byl?" začal jsem pomalu a položil hrníčky s čajem na stůl.
„Děkuji za čaj. Byl to jeden můj student, nedostal zápočet, protože nezvládl testy, a tak mě poprosil, jestli bych ho přes prázdniny nedoučoval. Vadí ti, že tu byl?" odložil knihu a nechal si sklouznout půlměsíčkové brýle po nose, aby se mi mohl podívat do očí.
„Ne, nevadí mi, že tu byl, nakonec je to tvůj byt, vadí mi jen, že tě otravoval, když jsi nemocný, a co mi vadilo nejvíc – jak se na tebe díval!" zamračil jsem se.
„Ale Erene! Jak se na mě díval?" zarazil se, ale pak se začal usmívat. „Ty žárlíš! Erene! Přece nemůžeš žárlit na každého, s kým se stýkám."
„Ty sis toho nevšiml, jak na tebe zírá? Vždyť tě svlékal pohledem. A to ani netušíš, co to s ním dělalo, když ses ohnul pro to cédéčko," zlobil jsem se a štvalo mě, že Levi celou situaci zlehčuje. To snad ani nebylo možné, aby ty jeho slizké pohledy nezaregistroval.
„Erene, myslím, že se ti něco zdálo, neřeš to! I kdyby kdokoliv na mě jakkoliv civěl, miluji jen tebe, chápeš?" zadíval se na mě a vztáhl ruce, načež jsem mu vklouzl do náručí a on mě k sobě přitiskl. V jeho láskyplném objetí jsem se pomalu uklidnil a litoval, že ho nemůžu políbit. Ale nechtěl jsem dostat ten moribundus, kterým trpí, já bych snad takové horečky ani nepřežil.
I když – asi ano – zrovna takové horečky způsobily, že si mě Levi nechal kdysi dávno u sebe. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou a přišlo mi, že už je to tak strašně dávno! Tolik věcí se od té doby událo.
LEVI
Držel jsem ho v náručí a přemýšlel nad jeho slovy. Opravdu se tak na mě Enrique díval? Vzpomněl jsem si na první den, kdy jsme se domlouvali na doučování – ten jeho zkoumavý pohled! Bylo opravdu možné, že by třeba ke mně něco cítil? Že bych se mu líbil? Mírně jsem zavrtěl hlavou a zahnal tu myšlenku. A dneska? Po těch horečkách, zrovna probuzený, zpocený, rozcuchaný. Uvědomil jsem si, jak teď musím vypadat strašně sexy! Uchechtl jsem se a Eren se na mě zadíval.
„Co se směješ?" podivil se.
„Promiň, přemýšlel jsem nad tím, co jsi mi teď řekl, a došel jsem k názoru, že to musela být jen tvá bujná fantazie. Protože i ta má chabá si dovede představit, jak moc přitažlivý asi teď jsem. Potřebuji sprchu, hřeben, oholit a pár dalších nepodstatných věcí pro to, abych vypadal aspoň jako člověk."
„To by ses divil, Levi. To, jestli vypadáš dobře, nebo ne, nechej na jiných, jsi k sobě příliš kritický."
Zakroutil jsem hlavou – blázen jeden mladý! Odmítal jsem se s ním hádat.
ČTEŠ
Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚
FanfictionPo dlouhých dvanácti měsících se Eren konečně ocitl v Leviho náručí tak, jak o tom oba snili. Levi si připustil, že je možné, aby ho nyní již skoro osmnáctiletý Eren mohl milovat, i přestože je dělí propast věková, sociální i vzdálenost více jak tis...