Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀CENTOVENTUNO🍀

„Co se ti stalo, Levi?" přiběhla ke mně a zkoumala moje modré oko a bradu.

„Nic. Toho si nevšímej, to je dobré," snažil jsem se ji marně uklidnit. Vtom její výraz ztvrdl, až jsem se začal bát, že nejenom starý Jaeger je blázen, ale že se celá Jaegerovic rodina zbláznila. I Eren je na mě stále naštvaný. Sice jsem věděl, že rány od něj jsem si už dávno vybral a že by mě už nikdy neuhodil, ale výraz Carly ukazoval, že má chuť někoho zaškrtit. Naštěstí mě její slova ujistila, že onen nešťastník nejsem já.

„Já ho zničím, bude hořet v pekelné tlamě, hajzl!" začala se rozčilovat.

Vytřeštil jsem oči. Nikdy jsem ji neviděl tak v ráži a s tak zvláštním slovníkem.

„To byl Grisha, že? To on tě zmlátil – on, nebo nějaký jeho nohsled, je mi to jasné! A nerozpakoval se, ani když jsi měl s sebou kočárek! Zmetek jeden!"

„Jo, byl to on," přiznal jsem se. „Vyhrožuje ti? Řekni mi to! Nechci, aby ohrožoval mou rodinu. Vypadal jako šílený!"

„Dneska mi volal, že jestli se k němu nevrátím, najde si tebe i Erena a zničí vás. Myslela jsem, že mluví do větru, ale měla jsem tušit, že ihned přejde k akci. Kde je Eren? Musíme ho hlídat!"

„Udám ho!" rozhodl jsem se.

„To nemá cenu, má podplacené všechny policajty v okolí, musíme se hlídat vzájemně a doufat, že udělá nějakou fatální chybu! Kde je Eren?" zeptala se znovu.

„Eren je ještě v Châtelet, dneska tam má zajímavou společnost, která si jej přišla poslechnout, povykládám ti to potom. Slíbil mi, ač dost neochotně, že mi zavolá, až skončí," zatvářil jsem se nejistě.

Co když ale nezavolá? Co když se vydá domů sám a tam na něj bude čekat Jaeger...

„Carlo, prosím tě, nechtěla bys pro něj sjet? Já se tam nemůžu ukázat s tak zmalovanou tváří," poprosil jsem. Nedovedl jsem si představit, jak by na tohle reagovala děkanka, Manuel a další. Kdo ví, co by si o mně pomysleli.

Že se peru někde na ulici – vážený pan profesor!

„Nedělej si starosti, zajedu pro něj, ty odpočívej, mohu si půjčit tvé auto?" optala se.

„Jistěže ano. On ti tvoje sebral, že?" pochopil jsem. Jen smutně přikývla.

„Vykašli se na to, je mi jasné, že tě oškube jako kuře. Promiň, že to tak říkám, ale nic jiného od něj nemůžeme čekat. Kope kolem sebe, ale zatím mlátí jenom prázdnou slámu, a já doufám, že nevymyslí něco horšího. Můžeš si kdykoliv půjčit moje a časem něco koupíme," uklidňoval jsem ji. Opět smutně pokývala hlavou a zamyšleně se podívala z okna ven, kde poslední paprsky slunce osvětlovaly zahradu.

Pak mi začaly docházet další věci, když jí sebral auto, určitě jí zablokoval účet a odřízl ode všeho.

„Víš co, večer si o tom promluvíme, já jsem si vůbec kvůli mým vlastním problémům neuvědomil, v jaké jsi situaci... Teď ale prosím zajeď pro Erena. My jsme se totiž před tím, než odešel, dost pohádali, a já si myslím, že mi nezavolá. Bojím se o něj."

„Levi, neděj si se mnou starosti, já to nějak zvládnu!" ujistila mě, ale pak se zachmuřila. „Proč jste se pohádali?"

Povykládal jsem jí v rychlosti celou naši neshodu a ona mě utěšila, že nakonec stejně Eren zjihne.

„Netrap se tím, on se na tebe nedokáže dlouho zlobit, brzy bude všechno v pořádku, ale teď už pro něj zajedu, taky mám o něj strach. Za chvíli jsme doma."

„Ano, jeď už a prosím neříkej mu raději, co se dneska stalo, myslím, že mu nemusíme přidělávat zbytečné starosti."

„Jistě."

Carla dovezla Erena domů v pořádku a on se na mě tvářil jak bůh hněvu. Jakmile Carla odběhla dělat večeři, obrátil se na mě: „Proč jsi mi to neřekl?"

„A co?" nechápal jsem.

„Že mě chtějí lanařit na studie na té tvé konzervatoři. Děkanka do mě hučela snad půl hodiny, mohl jsi mě na tohle připravit, byl jsem úplně v pasti mezi těmi všemi lidmi," vyčítal mi.

„Já jsem to ale nevěděl, nevěděl jsem ani, pro jakou společnost hraješ, a to, že tě děkanka chce přesvědčit ke studiím, to mi řekla až těsně před tím, než jsem odešel s dvojčaty domů, prostě jsem to nevěděl, tak mi to nevyčítej!"

Protřel si oči a bylo na něm vidět, že je unavený.

„Najíme se a půjdeme spát, ano? Jsme všichni unavení a já se nechci hádat!"

„Fajn!" řekl tak jedovatě, až se mi srdce zastavilo.

Dneska byl opravdu skvělý den.

Eren se se mnou nebaví a v brzké době asi nebude ani ochotný, jeho hysterický a žárlivý otec mě zmlátí, vyhrožuje své manželce a vydírá ji, a do toho všeho mám psychicky i fyzicky odpočívat? Báječné!

Po večeři se jen s tichým přáním dobré noci vytratil i s Aní do ložnice. Měl bych jít za ním, ale možná by bylo dobré jej nechat vyspat. Tušil jsem, že dneska bychom nic nevyřešili a já jsem potřeboval dostat z Carly, co se vlastně děje a co její vykutálený manžílek vymyslel, aby se nám i jí pomstil.

Místo vína jsem pro dnešní večer zvolil něco ostřejšího, měl jsem pocit, že to možná bude potřeba, a ona po prvním panáku spustila: „Ty víš, Levi, že mě neustále obtěžuje telefonáty a esemeskami, kde prosí, slibuje a vyhrožuje, ale ten poslední dnešní telefonát už hraničí s šílenstvím. V první řadě, ještě celkem klidný mi sdělil, že mi zablokoval účet a nedočkám se od něj ani eura, a to ani po rozvodu, který mi mimochodem nechce podepsat. Peníze jsou mi celkem jedno, protože práci si brzy najdu a začnu si vydělávat. Možná to na mně není vidět, ale jsem v podstatě skromný člověk, který nelpí na bohatství a luxusu. Pro sebe toho moc nepotřebuju. Sebral mi samozřejmě i auto a na domu vyměnil zámek a kódy. Naštěstí jsem si stihla všechny své osobní věci přestěhovat, takže tohle je mi úplně jedno. Nemám proč a ani už netoužím do toho domu vstoupit. Když jsem mu sdělila, že od něj nic nechci, ať si všechno strčí do chřtánu, začal soptit, že to tak nenechá a pokud se nepřizpůsobím jeho podmínkám, ublíží tobě, Erenovi i mně. O dětech se naštěstí nezmínil, snad takový psychopat není, ale i na ně bych dávala mnohem větší pozor. Netuším, co se v jeho choré hlavě může ještě zrodit," posmutněla.

„Dobře, tak se podle toho zařídíme. Zítra si půjdeš zřídit nový učet a Erena i děti budeme hlídat tím více. Do práce nikam nepůjdeš, zvládneme to," rozhodl jsem se.

Carla jenom unaveně kývla. „Ale práci si najdu, na odpoledne, kdy mě děti nebudou potřebovat!"

„Na to zapomeň, budu ti platit jako každé normální chůvě, abys měla své peníze, a dál se o tom nebudu bavit!"

„Nemůžeš mi to zakázat, žádné peníze od tebe nechci, nejsem chůva, jsem babička a babičkám se za hlídání neplatí!"

Já se z nich zblázním, ze všech. Tvrdohlavá ženština, jaká matka, takový syn!

Pak jsem si uvědomil, že jsem stejný. Pousmál jsem se.

Jsme opravdu šílená rodina. Venezuelská telenovela je oproti našemu životu totální nuda.

„Dobrá, půjdeme spát, stejně si musím jít Erena udobřit, je na mě stále dost naštvaný."