Anděl a Démon

15. Kapitola

Jung-Kook

První myšlenka, když jsem se ráno probudil, patřila Taemu. Je pořád vedle mě? Nezdálo se mi to jen? Proč spal se mnou v jedné posteli? Pak mě ale polil studený pot... Co když jsem byl já náměsíčný a vlezl jsem si za ním do Jiminovy postele? To by bylo hrozné!!! Rychle jsem se posadil a rozhlédl se. „Uf...", vydechl jsem s úlevou. Jiminova postel byla vedle a já jsem byl v té Tae-Hyungově u okna. Takže on si opravdu lehnul za mnou, NE já za ním. Stále mi to ale nedávalo smysl. Proč si za mnou lehl? Podíval jsem se vedle sebe a Tae tam pořád byl. Ležel ke mně otočený zády. Pravou ruku měl pod hlavou a levou volně položenou na peřině. Spal a zdálo se, že pořád spí tvrdě. „I z tohoto úhlu je tak krásný!", pomyslel jsem si. Nemohl jsem se na něho vynadívat.

Zlehka jsem se dotknul jeho ruky, ale ani se nepohnul. Odvážil jsem se tedy jemně sevřít jeho dlaň. Vybavil jsem si ten okamžik, kdy mě Tae chytnul za ruku a táhl mě z parku až skoro k vysokoškolským kolejím. Celou cestu mě nepustil. A potom mě držel za ruku, když mě vedl z kuchyně do svého pokoje. Bylo to tak úžasné! Že bych mu opravdu nebyl úplně lhostejný? Možná mám ještě maličkou šanci?! Nevím... Ještě chvíli jsem ho držel a díval se na jeho něžnou tvář. Pak jsem ho ale pustil a vstal z postele. Potřeboval bych se osprchovat a taky musím čůrat... Vzal jsem si věci z podlahy, abych se do nich mohl převléct, skočil si na wc a pak šel do koupelny. Opravdu luxus tahle kolej, většinou to tak nebývá! Málem mě ale trefil šlak leknutím.

V koupelně byl Yoon-Gi. Měl na sobě jen kalhoty od pyžama a čistil si zuby. Taky se lekl. Prudce se otočil a kartáček mu vypadl z ruky. Vycenil na mě zuby, ústa plné pěny od pasty. V tu chvíli jsem netušil, jestli to měl být úsměv a, nebo jestli na mě cení zuby jako nějaké vzteklé zvířátko. Zůstal jsem zaraženě civět a on se na mě taky díval a pořád cenil zuby. Bylo to dost divné! 

Už jsem chtěl vycouvat ven z koupelny, když Yoon-Gi vyplivl tu pastu a řekl: „Aha... To jsi ty..." Z jeho tónu jsem nepoznal, jestli mu zjištění že jsem to já nějak vadí. „Spal jsi tady?" Jenom jsem přikývl. „Tae ještě spí?" Znovu jsem přikývl. Yoon-Gi mě sjel pohledem od hlavy až k patě, ale měl tak neutrální výraz, že jsem nevěděl, co si mám myslet. „Chceš se osprchovat?" „To bych chtěl...", špitl jsem. Ten kluk mě vážně znervózňoval. Ten jeho divný a nečitelný pohled mě znervózňoval! Byl tak vážný. Na chvíli se otočil, aby si mohl vypláchnout ústa vodou. Byla to úleva. Pak se na mě ale znovu podíval a v jeho očích to jiskřilo. „Nahoře jsou čisté ručníky!", ukázal na bílou skříňku vedle sprchového koutu. Maličko se pousmál. „Díky!" Nevěděl jsem kam s očima. Proč se na mě pořád tak dívá? Proč si mě tak prohlíží?

Jako by mi četl myšlenky. „Víš...", řekl a jeho tón zněl najednou jinak. Už nebyl tak neutrální, zněl trochu jako by i on měl nějaké pocity. „Jsi první koho si Tae přivedl domů! Trochu mě překvapuje, že tě tu nechal i přes noc..." „První?", vydechl jsem překvapeně. „On tu nikdy neměl žádného kamaráda?" „Ne! Nikdy NIKOHO!" „Aha...", řekl jsem. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Nikdy NIKOHO? Ani toho Angela? V duchu jsem jásal! Kdo ví ale jak tohle vypadá?! Cítil jsem, jak rudnu. Díval se totiž na mě jako by přemýšlel, jak moc vášnivou noc jsem s Tae-Hyungem měl.

„Ale nic nebylo!", vyhrknul jsem a on se zasmál. „Vážně?", ušklíbnul se pobaveně. „Víš, že jsem na to ani nemyslel?! Takže nebylo, jo? Dobře... jsem moc rád, že to vím..." Dělal si ze mě legraci a já jsem celý ještě víc rudý civěl do země. Poplácal mě po rameni. „Tak se v klidu osprchuj.", řekl docela mile. „Jak jsem říkal už včera... Jako doma, Kookie!" Překvapeně jsem vzhlédl. On si pamatuje mé jméno? Naše pohledy se setkaly a Yoon-Gi na mě mrknul. Najednou už nevypadal tak nepřístupně. Usmál jsem se a on mi úsměv opětoval. Hleděl jsem na něho jako bych ho viděl poprvé. Ten úsměv z něho totiž udělal úplně jiného člověka. Už byl na odchodu, ale ještě se otočil. „Piješ kafe?", zeptal se. „Chci si udělat, tak že bych udělal i pro tebe?!" „Já... jasně. Budu rád, díky!" Ty jo! Chvíli jsem se za ním díval. Zvláštní kluk...