Anděl a Démon

76. Kapitola

Tae-Hyung

Pan doktor si Kookieho chytl z druhé strany kolem ramen a já jsem jen velice nerad sundal ruku z jeho pasu. „Tak zatím...", hlesl jsem a už jsem upaloval ven z ordinace. Cítil jsem na sobě miláčkův pohled a po chvíli jsem ho cítil stále, i přes dveře, které jsem zavřel. „Kookie bude v pořádku!", říkal jsem si. „Oni jsou oba hodní. Vypadají jako hodní lidé!"

Jung-Kook

Pan doktor mě vzal kolem ramen a Tae odešel. Jeho místo hned zaujala paní Choi. Chytla mě za ruku a spolu s doktorem mě odvedli k lehátku u zdi. Byl jsem hrozně nervózní. Pořád jsem se díval za Tae-Hyungem, i když on tam už dávno nebyl. Mé srdce svíral strach a nervozita jako kleště. Špatně se mi dýchalo a měl jsem pocit, že se celý chvěju. Nevím z čeho jsem měl takovou úzkost. Naposledy jsem prodělal podobný záchvat den před tím, než jsem se vyspal s miláčkem. Já nechci další záchvat, prosím ne! „Uklidni se, Kookie...", řekl pan Lee a jemně mě zatlačil na lehátko, až jsem sykl, když jsem dosedl na svůj bolavý zadek. Někdo mi svlékl bundu. Zlehka mi nadzvedl nohy a vzápětí na to už jsem ležel. Nemohl jsem se uklidnit. Cítil jsem, jak mi srdce nepravidelně tluče a čím dál hůř se mi dýchalo. Na hrudníku jsem měl obrovský tlak, jako by mi tam pan doktor stál celou svou vahou. Po těle mi vyskočil studený pot a nemohl jsem zastavit to zatracené chvění. Před očima se mi začaly dělat mžitky a černo. „Ne!", říkal jsem si v duchu nešťastně. „Tady ne, nebo mě opravdu zavřou do blázince!" Cítil jsem, že se zase něco blíží. Zase budu mít výpadek? Ne!!! Ale mé tělo mě neposlouchalo! „Nemám tu dnes sestru...", slyšel jsem jakoby z dálky. „Prosím tě, nachystej mi Dormicum, než se nám tady zhroutí, ano? Má zase záchvat úzkosti!" „Dobře, tati..."

Po malé chvíli mě někdo vzal za ruku a cítil jsem jak něco silně škrtí mou paži nad loktem. Potom jsem ucítil silné píchnutí na předloktí a do žíly mi zajela jehla. Pár vteřin na to, když už jehlu vysunuli z mé ruky, se začínala blížící se tma rozestupovat a mě se začalo lépe dýchat.Vnímal jsem, jak se zklidňuje můj tep a přestal jsem se chvět. Nějakou dobu jsem ale ještě ležel se zavřenýma očima a snažil se úplně zklidnit. Skoro jsem nevnímal svůj bolavý zadek. Do háje, kdyby tady se mnou byl Tae, nikdy by se tohle nestalo! :(

Tae-Hyung

Seděl jsem poblíž dveří do ordinace pana Lee a popíjel sodovku, kterou mi slečna z recepce s úsměvem dala. Byla to opravdu krásná slečna. Měla dokonalou pleť bez jediné vady, souměrné a něžné rysy a kolem tváře jí splývaly vlnité vlasy až po ramena. Mohla mít tak maximálně pětadvacet let a její poprsí se bujně dmulo pod uniformou recepční. Dělala svou práci, ale sem tam po mě po očku mrkla, jako by se mnou chtěla koketovat. To že jsem předtím nazval Kookieho mým přítelem ani to, že jsem ho držel za ruku, ji zřejmě nevyvedlo z míry. Házela po mně úsměvy a mrkala svými dlouhými řasami, a já jsem jí úsměvy vracel. Ne že bych s ní chtěl koketovat, přestože v dobách před Kookiem bych ji jistě pozval na skleničku a pak ji ojel, pokud možno u ní doma, ale teď jsem jen potřeboval zahnat nervozitu a taky si zkrátit čekání.

Uplynula skoro hodina, co jsem odešel z ordinace a miláček se pořád nevracel. Uklidňoval jsem se, že pan doktor mluvil o hodině a že to hodina ještě není! Hodina ale uplynula a on se pořád nevracel. Přestal jsem vnímat flirtovací pokusy slečny recepční a začal nervózně pochodovat po chodbě. Mám tam zaklepat a zjistit co se stalo? Už jsem to chtěl udělat, když v tom se dveře otevřely a vyšel Kookie. Vypadal bledý a já jsem k němu zděšeně přiskočil. „Jsi v pořádku?", zeptal jsem se a on jen mlčky přikývl. Přitulil se ke mně a já si ho hned přimáčkl ke svému tělu. Zaregistroval jsem nesouhlasný pohled slečny z recepce, ale bylo mi to fuk. „Stalo se něco?", zeptal jsem se. Jen zavrtěl hlavou a víc se ke mně přitiskl. „Už mě nenechávej nikdy samotného, ano?", řekl potichu u mého ucha. „Ach, Jung-Kookie...", vydechl jsem a políbil ho do jeho jemných vlasů. „Pokusím se, ano? Pokusím se nikam neodcházet, ale víš, že teď jsem musel... je všechno v pořádku? Co ti říkali?"