Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Když jsem se ráno probudil, ležel jsem pořád na břichu. Tae ležel na boku přitisklý ke mně. „Tae!", řekl jsem polekaně. „Zaspali jsme!" „Cože?" Tae otevřel jedno oko a podíval se na mě. „Zaspali jsme do školy!" Chtěl jsem vyskočit z postele tak rychle, jak mi to můj bolavý zadek umožní, ale on dal přese mě ruku a donutil mě tak zůstat ve stejné pozici. „Klid miláčku!", řekl rozespale. „Dnes nejdeme do školy..." Už měl zase zavřené oči. „Dnes je sobota?" nechápal jsem. Nebo... zděsil jsem se. Nebo mám zase nějaký výpadek? Byl jsem totálně dezorientovaný. „Jdeme za tím tvým doktorem přece...", řekl Tae. „Spi ještě. Půjdeme tam později dopoledne." „Aha...", oddechl jsem si. „Vy jste se domluvili na čas?" „Ne." Tae zívl. „Ale napadlo mě, že bychom si mohli udělat volný den... On nám dá omluvenku do školy..." „Aha..." Znovu jsem se uvelebil. Po chvíli jsem se přetočil na bok, tak abych byl čelem k Taemu. S láskou jsem se podíval do jeho krásné tváře. Se zavřenýma očima byl moc roztomilý! „Otoč se...", zamrmlal miláček. „Cože?" Tae se zvedl a přetočil si mě k sobě zády. Pak si znovu lehl a přitiskl se opatrně na můj bolavý zadek. Tvář si zabořil do mého krku a ruku si volně položil na mé břicho. „Spinkej!", zašeptal mi do ucha. Poslechl jsem ho a za vteřinku jsem znovu spal.
„Vstávej, miláčku!" Tae seděl vedle mě a třásl mnou. „Už?" Nespokojeně jsem zafuněl do polštáře. Měl jsem pocit, že mě budí sotva jsem znovu zavřel oči. „Já nechci vstávat!", zakňoural jsem. Zvedl jsem hlavu, ale oči se mi otvírat nechtělo. Spal bych klidně další dvě hodiny!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Vstávej, ať máme čas se v klidu nasnídat. Když tam přijdeme moc pozdě, určitě nám doktor nedá omluvenku..." Tae byl neoblomný. „Hmmm..." Jen nerad jsem otevřel oči a ještě víc nerad jsem vstal z postele. „Mě se nikam nechce...", Zívl jsem a protáhl se, abych svým slovům dal potřebný důraz. Jak by se mi mohlo kamkoli chtít, když jsem tááák unavený?! „Kookie!" Taeho hlas zněl přísně. „Co je?", ohradil jsem se. „Jen říkám, že se mi nikam nechce, ne že nikam nepůjdu..." S povzdechem jsem si šel pro oblečení. „To bych ti ani neradil!", usmál se Tae. Hodil jsem po něm zamračený pohled a šel se převléct do koupelny. Nejdřív sprcha, ta mě probere.
Posnídali jsme a Tae mi dokonce udělal kakao. Vážně se mi nikam nechtělo. Ne že bych byl až tak unavený, ale nevěděl jsem, jak bude pan doktor Lee reagovat, až mě po dlouhé době uvidí. Co když lhal Taemu, že nebudu muset chodit na skupinovky? Co když na mě opravdu čekají se svěrací kazajkou a miláček se bude jen bezmocně dívat, jak mě odvádí od něj pryč? Jenže, pokud bych tam nešel, přišli by ke mně domů... Ale bylo by to později...
„Nad čím dumáš?", zeptal se Tae. Překvapeně jsem se na něj podíval. „Nad ničím...", pousmál jsem se. Byl to dost křečovitý úsměv a jemu to neuniklo. Jako by viděl až do mě. „Ty se už zase bojíš, co?" Tae se nedal jen tak odbýt. Někdy je to s ním fakt příšerné! :) „Hmmm..." Nemělo cenu zapírat. Tae si mě k sobě přitáhl a přitiskl si mě do něžného objetí. „Už jsem ti říkal,miláčku...", řekl mi potichu do ucha. „že nedovolím, aby ti někdo ublížil! Pan doktor Lee slíbil, že udělá všechno proto, aby ses cítil dobře, chce ti pomoct.Myslíš, že na tebe něco chystá? Jak dlouho ho znáš? Udělal by něco takového? Já ho vlastně neznám, ale věřím mu..." Zamyslel jsem se. Ne... Tae má asi pravdu, pan Lee není podrazák. „Já nevím proč se bojím...", zašeptal jsem. „Tak se neboj!" Něžně mě pohladil po vlasech. „Budu tam s tebou!" Ještě víc jsem sek němu přitiskl. „Miluju tě!", řekl jsem dojatě. „Strašně moc tě miluju!" „Já vím, miláčku", usmál se Tae do mých vlasů. „Já tě taky strašně moc miluju!" Odtáhl se o de mě, políbil mě na rty a pak mě popostrčil ke dveřím. „Jdeme!"
