Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Začaly první tóny... klavír... Měl bych začít, ale nějak mi to nešlo. Nemohl jsem... „Můžeš to dát znovu?", poprosil jsem. Měl jsem stažené hrdlo a mikrofon v ruce se mi chvěl. „Jsi v pohodě?", staral se Joon. Tae vyskočil ze židle a přistoupil ke mně. „Nemusíš to dělat!", řekl a pohladil mě po rameni. Podržel mou chvějící se ruku s mikrofonem. „Vážně nemusíš!" „Dobře...", maličko jsem se pousmál. „Dobře... nemusím..." Všiml jsem si jak se Joon trochu zamračil. „Ale...", vydechl jsem. „Já vlastně asi chci... to bude dobré!" „Takže...", usmál se povzbudivě Joon. „Můžu to dát znovu?" Přikývl jsem. Hluboký nádech, výdech... „Můžeš..."
Tae se trochu neochotně posadil zpět a skenoval mě pohledem. Usmál jsem se na něho, aby věděl, že budu ok... Vždyť je to jen píseň, o nic přece nejde... Bude to dobré! Nam-Joon znovu pustil hudbu. Klavír...
Tae-Hyung
Zazněly první tóny a já jsem viděl, že Kookie rozhodně není v pohodě. Jestlipak začne zpívat? Jemně se nadechl a opravdu začal... Zprvu trochu nejistě, ale i tak se mi rozbušilo srdce, když jsem ho uslyšel naplno... Anděl? Slabé slovo!!!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hltal jsem každé slovo a skenoval chlapce pohledem. Zpíval tak nádherně procítěně a sladce! Jeho zabarvení hlasu, to jak se při zpěvu nadechoval... Cítil jsem, jak taju... Prostě nádhera! Myslel jsem, že zpívá jako anděl, ale on předčil mé očekávání! Jak může být nějaké stvoření tak sladké a krásné? Jak může mít tak skvělý hlas?! Když zpíval Joon... mimochodem mě taky docela překvapil... díval se Kookie do země a tváře mu hořely rozrušením. Plaše se na mě podíval, ale hned zase uhnul pohledem. Pak byl opět jeho part a on se mi chvíli podíval do očí. „Jen blázni se do tebe zamilují, jen blázni se zamilují... Jen blázni udělají to, co já, jen blázni se zamilují" Má to být nějaké poselství? Co by to asi mohlo znamenat? Že je blázen a zamiloval se do mě? Nebo že blázen není a nic takového ke mně necítí?! Ale ne... je to jenom píseň... Jistě to nic neznamená! Ale opravdu mě Jung-Kook dostal! Mé srdce bilo jako splašené! Totálně mě okouzlil! „Vážně jsem v tom až po uši!", napadlo mě. „Co budu dělat???"
Píseň skončila a já jsem začal tleskat. Joon se ke mně přidal. „To bylo úžasné!", řekl pak a objal Kookieho kolem ramen. „Jsi opravdu talent, Jung-Kookie! Fakt nádhera!" Kookie se na mě plaše podíval. Usmál jsem se a zvedl palec nahoru. „Nádhera!", přisvědčil jsem a utřel si slzy. „Zpíváš líp než anděl! Bylo to... božské!", napadlo mě jen stejné přirovnání, které použil už před tím Kookie.
„Opravdu?", vydechl Jung-Kook. „Opravdu ti to tak přišlo?" „Opravdu!" Kokie se vděčně usmál a začervenal se jako růžička. „Mohl bys...", poprosil jsem. „Mohl bys zazpívat ještě jednu? Jenom ty sám..." „Já nevím...", pokrčil rameny nejistě Kookie. „Nestačí to?" „Prosím, prosím!", přidal se Nam-Joon. „Ještě jednu, Kookie, jo? Sólo!" „Prosím!", řekl jsem. „Zpíváš tak nádherně, chci tě ještě slyšet! Prosím!"
