Anděl a Démon

125. Kapitola

Jung-Kook

Nevím jak dlouho jsem spal, ale vůbec jsem si nepřipadal odpočatý. Má první myšlenka po probuzení patřila Taemu. Tak moc mě mrzelo, že kvůli mně zkolaboval. Proboha, tak mladý a už měl infarkt??? Pokud umře, bude to má vina!!! Ani jsem neotevřel oči a už mi z nich valily slzy. Vážně nevím co mám dělat. Miluju ho, to už vím, ale... jak můžu mít vztah, když jsem jen naprostý blázen? Jak můžu zůstat s ním, když ani nevím kdo doopravdy jsem? Doktor tvrdí, že to ví, ale jak si tím může být tak jistý? Pokud Tae umře... Ne, nesmí umřít! Co mám dělat???

Do mého pokoje vešla sestra a přinesla mi snídani. Ani jsem se na ni nepodíval. Nemám na nikoho náladu a to jídlo taky nechci! „Vím že nespíš!", uslyšel jsem hlas a překvapeně jsem se podíval na pana doktora Lee. „Spal jsem...", řekl jsem rozmrzele a rychle jsem si utřel slzy. „A budeš pořád spát, i když ti řeknu, že mám novinky o Tae-Hyungovi?" „Bude v pořádku?", vyhrkl jsem. Rychle jsem se posadil a s nadějí se díval do doktorovy tváře. „Snad...", povzdechl si a já se zachvěl. „Není to jisté?", zeptal jsem se vyděšeně a on přikývl. „Chci ho vidět!", řekl jsem naléhavě a do očí mi vyhrkly nové slzy. „No... uvidíme...", poškrabal se na zátylku. „Sněz si snídani a já zjistím, jestli je to možné..." „Já to nebudu jíst!", zamračil jsem se. Znovu jsem si utřel ty protivné slzy a snažil jsem se nebrečet. Hrozně jsem se ale o Taeho bál. „Sebral jsem ti prášky, tak chceš umřít hlady?", ušklíbl se Lee a já jsem uraženě nafoukl tváře. Jen se usmál. „Přestaň se chovat jako malé dítě, Kookie!", řekl vážně. „Jestli chceš vidět Taeho, sněz tu snídani!" Podíval jsem se na talířek na kterém ležel sendvič. Neměl jsem chuť ani potřebu něco jíst. „Jestli to opravdu nesníš...", pohrozil mi. „tak tě nechám nakrmit stejně jako to udělali v Busanu!" Vyděšeně jsem se na něho podíval. „To... to by jste udělal?" „Mám tě raději nechat hladovět?" Naprázdo jsem polkl a vzal si do ruky sendvič. Takovou hrůzu už v životě nechci zažít! :'( „Dobrou chuť!", usmál se a já jsem neochotně kousek ochutnal. Nebylo to tak hrozné a tak jsem si ukousl trochu víc. Všiml jsem si jeho spokojeného výrazu a znovu bych nafoukl tváře, ale nešlo to, měl jsem škraně plné té dobroty. Tak jo, umřít hlady je blbý nápad a vlastně jsem se už v Busanu dost poučil... Neměl mi to připomínat! :(

„Můžu už za Tae-Hyungem?", zeptal jsem se, když byl talířek prázdný. „Vlastně ne!", řekl vážně a já jsem se na něho znovu zamračil. „Proč ne?" „Protože pořád ještě spí!", řekl Lee. „Tak později?" „Je v umělém spánku, Kookie", oznámil mi. „V umělém spánku?", zopakoval jsem jako papoušek a byl jsem rád, že už mám pusu prázdnou, protože by mi jinak asi zaskočilo. „Proč je v umělém spánku?" „Aby si jeho srdce mohlo po tom infarktu odpočinout. Vlastně to byl můj nápad..." „Proč chcete aby spal?", nechápal jsem. „Je to s ním opravdu tak vážné?" „Tae je hodně vynervovaný kvůli tobě, Kookie!", řekl klidně a já jsem zbledl. „Chci aby jeho srdce bylo v klidu, dokud se víc nezotaví. Tak minimálně tři dny..." „Takže... to vaše „sněz si snídani a uvidíme" byl jen podvod?", uvědomil jsem si a on se maličko škodolibě usmál. „Chtěl jsem abys to snědl po dobrém...", pokrčil rameny a já jsem znovu nafoukl tváře. „To není fér!", postěžoval jsem si. Pak jsem si ale vzpomněl na Taeho. „Řekněte prosím, že bude v pořádku, prosím!", žadonil jsem jako malý. Bylo mi jasné, že mi to nemůže slíbit, ale potřeboval jsem to slyšet. „To záleží i na tobě!", pokýval hlavou a já jsem se zarazil. „Myslíte... jako když ho přestanu trápit, tak na tom bude líp? Ale já nevím co mám dělat. Nemůžu s ním být a on to nechápe... Co mám dělat?" „Můžeme si o tom spolu promluvit?" „Co se tím změní?" „Chci vědět proč s ním nemůžeš být." Doktor si sedl vedle mě na postel a já jsem odvrátil pohled a smutně se zadíval někam do nikam. Je hodně důvodů proč s ním už nemůžu být. Nechce se mi o tom ale pořád dokola mluvit. Je to na nic! „Kookie?!", řekl opatrně a já jsem ještě víc odvrátil tvář. Snažil jsem se znovu nebrečet. Proč musím být taková hysterka? Jsem opravdu hrozný a Tae si zaslouží někoho mnohem lepšího než jsem já!