Anděl a Démon

127. Kapitola

Tae-Hyung

„Krásně se směješ!", usmála se Hye-Yun a já jsem v tu chvíli zvážněl. „Víš, že mám přítele, že?", zeptal jsem se trochu rozpačitě. „Vím...", mrkla na mě. „Ale to přece neznamená, že se mi nemůže líbit tvůj smích?" „Ehmmm... no může, já jen... že mi to říkáš...?!" „No a? Jsem prostě otevřená! Líbíš se mi, Tae a tvůj smích je úžasný! Proč bych ti to nemohla říct? Ale neboj... respektuju, že jsi zadaný!" Znovu na mě mrkla a já jsem se na ni díval jako naprostý blb. Vážně se jí líbím? Ona je taky moc krásná a fajn holka. Kdybych neměl Kookieho, rozhodně bych ji pozval na rande! Ale já miláčka mám a nehodlám ho za nikoho vyměnit! Ani za někoho tak rozkošně sexy jako je Hye-Yun... Přesto mě to ale trochu překvapilo. „Vážně, Tae... v klidu!", usmála se. „Přece bych ale chtěla něco zkusit, můžu?" „Já nevím...", pokrčil jsem rameny. „Přijde na to co by to mělo být?" „Tohle!", usmála se a najednou přitiskla své jemné rty na ty mé. Zalapal jsem po dechu, ale to už se odtáhla a shlížela na mě s jiskrama v očích.

„Co... co to bylo?", vydechl jsem zaskočeně. „Chtěla jsem vědět jak chutnají tvé sladké rty a vážně chutnají tak sladce jak vypadají!", řekla s upřímností, která mi nahnala červeň do tváří. Zrudl jsem až za ušima, ale ona se dál klidně usmívala. „Víc po tobě už nechci, vážně!", řekla klidně. „Je mi líto, že už někoho máš, ale kdyby se něco změnilo... tak si piš, že budu chtít víc!" „Hye-Yun... já..." Nevěděl jsem co mám říct. Její polibek se mi líbil a docela mě i vzrušil. Byl jsem rád, že jsem pod peřinou a že to ona nemůže vidět. Zatracené tělo, proč si dělá co chce? „Tvé rty jsou taky sladké!", vydechl jsem rozpačitě. „Ale... já vážně někoho mám... však víš, kluka co byl v kómatu... Jung-Kookieho! Já ho miluju, ale... ty jsi taky vážně sladká!" „Taky?", zasmála se. „Kookie je hrozně moc sladký!", řekl jsem láskyplně a ona na mě mrkla. „To věřím!", řekla pořád klidně. „Viděla jsem jeho rty když byl mimo a měla jsem chuť ho políbit!" „To jako fakt?", vykulil jsem na ni oči. „Neboj... nepolíbila jsem ho. Nelíbám kluky v kómatu, ale věřím, že je sladký! Ach, vy jste páreček k sežrání!" Zrudl jsem ještě víc. „Nechceš změnit téma?", vysoukal jsem ze sebe a nervózně jsem se ošil. Nelíbil se mi můj problém v pyžamových kalhotech. „Klidně... jen jsem se chtěla zeptat... takže už se probral a jste zase spolu?" „Jsme!", řekl jsem radostně a ona se znovu zasmála. „To je dobře!", pohladila mě po tváři a já jsem sebou cukl. Ať toho nechá, nebo za sebe přestanu ručit. To by fakt ještě chybělo abych miláčka podvedl s ní... stálo by to za to? Její krásné a sexy tělo... ach, dokázal jsem si živě představit jak si ji beru na toaletě... V duchu jsem si dal facku. Ne, to teda ne! NIKDY!!!

„Měla bych jít!", řekla vážně Hye-Yun a já jsem jen přikývl. „Ještě tě ale v noci zkontroluju!" Trhl jsem sebou protože to znělo skoro jako výhrůžka, nebo slib na něco nemravného. „Dobře!" Trochu nuceně jsem se usmál a když za sebou zavřela dveře, rychle jsem vběhl na toaletu. Byl jsem rád, že už můžu opustit postel. Když jsem si pomohl od problému, při kterém jsem myslel především na svého miláčka, ale sem tam i na její bujná ňadra, jsem se rozhodl dát si sprchu. Opravdu to byla úleva, že jsem už nebyl připojený na těch blbých krabicích a že mě Hye-Yun zbavila i té hadičky. Pustil jsem na sebe teplou vodu a myslel jsem už jenom na Kookieho. Chtěl bych ho vidět! Proč za mnou dnes vůbec nepřišel? To opravdu spal celý den? Stýskalo se mi po něm hrozně moc! Oblékl jsem si potom zpátky pyžamo a zalezl si do postele. Nevím jak budu spát, když jsem spal tak dlouho a vůbec jsem neměl pocit únavy. Pustili by mě za miláčkem? Bylo ale po osmé hodině a tak jsem svůj nápad zavrhl. Bylo už pozdě na to abych běhal po nemocnici! Vzal jsem teda mobil a pustil si nějakou muziku do sluchátek. Škoda, že mu nemůžu zavolat. Už jsem to zkoušel dřív a je pořád nedostupný, asi ani nemá mobil u sebe...