Anděl a Démon

32. Kapitola

Tae-Hyung

„Já umím chodit...", protestoval jse chabě. Co se semnou dělo jsem vnímal jen rozmazaně, ale měl jsem pocit, že létám. „Musel ses takhle zřídit?", slyšel jsem povědomý hlas. Zněl jako Nam-Joon hyung. Ale kde by se tady vzal? Rozhodl jsem se, že strávím noc na svém oblíbeném místě, protože popravdě, domů bych se asi v tomhle stavu nedostal... Motal se semnou celý svět a teď jsem asi letěl... „Nevěděl jsem, že jsi superman, hyungu!", řekl jsem a přišlo mi to hrozně vtipné. Smál jsem se ale jenom já. „Jestli mě pobliješ, Tae...", řekl superman výhružně. „tak tě zabiju!" „Ty nejsi superman!", protestoval jsem. „Ten lidem pomáhá... nechce..." Počkat, o čem jsem to mluvil? Zvrátil jsem hlavu a podíval se na koruny stromů. Taková krása! Najednou zmizely... Proč zmizely? Vraťte mi stromy! „Můžeš řídit?" „Já jsem nic nepil..." „Dobře, tak budeš řídit..." zacinkaly klíče. „Musím ho chvíli postavit..." „Myslíš, že ustojí?" „Hej!", usmíval jsem se. „Supermane! Supermane!" Nejistě jsem stál. Nebo nestál? Něco mi blesklo do očí. „Zabiju ho!", slyšel jsem. „Kookie, sedni si za mnou dopředu... Pozor na hlavu..." „Au!", vypískl jsem. Proč mě zabíjí? Pak přišla tma...

Jung-Kook

Seděl jsem vedle Jina na sedadle spolujezdce. Pořád jsem se nervózně otáčel na zadní sedadlo, kde seděl Joon a na klíně měl uvelebeného Tae-Hyunga. Když odešel z kavárny, vydali jsme se hned za ním. Proč to dělá? Byl jsem na něho dost naštvaný, což je pocit, který si moc nepamatuju. Už dlouho jsem nebyl naštvaný! Vždycky jsem se jenom bál, nebo jsem cítil lítost... Ale Tae mě opravdu vytočil! Proč musí být vždycky po jeho? Všechno ze mě musí vytáhnout, i když nechci... Je tak neoblomný a neústupný! A tak krásný! Pak se opil... Vážně musí všechno tak hrotit? Vůbec mi tím nepomáhá! 

Říkal, že mě bude chránit, ale jenom mi ubližuje! Dobře, přeháním... ale stejně, takto se nechová někdo, kdo má být mou oporou! Tae si to zamířil na naše místečko v parku a tam se stočil do klubíčka jako nějaké toulavé zvířátko. Snad nechce spát tady??? „Co budeme dělat?", zeptal jsem se Jina se strachem v hlase. „Zavolám Joona, aby přijel s mým autem...", řekl vážně Jin. Do dvaceti minut byl u nás. Pak vzal Taeho do náruče a odnesl k autu...

„Co se stalo?", zeptal se Ho-Seok překvapeně, když nám otevřel dveře a my vešli i se svým nákladem. Jin mě sice chtěl odvést domů, ale já jsem chtěl vědět, že se Tae dostal bezpečně do postele... ne že bych klukům nevěřil... „Ten blb se opil!", řekl Nam-Joon a hodil chlapce na jeho postel. Jin s náma nebyl, jel zaparkovat. „Opil?", nechápali kluci. Byli tam všichni, včetně Jimina, ale momentálně jsem neměl chuť se s ním seznamovat... „Kookie?!", podíval se na mě Hobi udiveně. „Co jste vyváděli?" „Já nic!", bránil jsem se. „To on zvládl sám!" Hobi si mě nedůvěřivě prohlédl, ale poznal, že jsem nic nepil a usmál se. „Promiň...", řekl. „Nějak se mu to nepodobá..." „Tae nepije?", zeptal jsem se.

„Nepije...", řekl Nam-Joon místo Hobiho. „Vůbec není zvyklý na alkohol!" „Ani na oslavách toho moc nevypije!", přizvukoval Jimin. Nenápadně jsem se na chlapce podíval a prohlédl si ho. Jistě, měl jsem pravdu, že bude pohledný jako všichni ostatní! Jemné rysy s malým nosíkem, vypracované tělo... Hmmm... Opravdu moc hezký! Ale stejně jsem hlavní pozornost věnoval Tae-Hyungovi. Ležel rozvalený na posteli a tvrdě spal. Zblázním se z něho! „Kdo ho svlékne?", zeptal se Gi a tvářil se jako by měl přebalovat mimino. „Já teda ne!" „Jung-Kook!", řekl Jimin. Překvapeně jsem se na něho podíval. „Proč já?" „Protože byl s tebou?!", pousmál se a v očích mu to podivně blýsklo. „To je teda důvod...", podivil jsem se. „Ale vy jste tady s ním doma, měli byste se VY o něho postarat!" „Vážně?", ušklíbl se znovu Jimin. „A když jsi byl TY na jeho místě, kdo se o tebe staral?! Měl bys mu to vrátit..." Cítil jsem, jak rudnu. Dostal mě! Málem bych zapomněl, že tento kluk mě svlékal spolu s Tae-Hyungem... Takový trapas! Podíval jsem se na ostatní. Usmívali se a čekali, co řeknu. „Dobře...", pokrčil jsem rameny. „Ale sám to nezvládnu!" „Jiminie ti pomůže!", usmál se Ho-Seok a mrkl na něho. „Tak jo...", souhlasil Jimin a usmál se na mě. „Tak se bavte, kluci!", řekl Nam-Joon. „Dobrou noc!" „Dobrou!", řekli jsme všichni až na Taeho samozřejmě. „Kde je superman?" Zdálo se, že se probírá. Jen jsem protočil oči a kývl jsem na Jimina, že se dáme do toho. Pochopil...