Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Mlčeli jsme a já jsem zase přemýšlel. Proč jsem se vlastně do Jung-Kooka nezamiloval? Mohl za to opravdu Angel, nebo jsem se bál, že by mě nechtěl? Měl jsem nejasný pocit, že by se mu mohli líbit kluci, ale mohl bych se mu líbit já? Mohl by mít zájem o mě?
Ale byl tu Angel!Byl jsem zamilovaný do Angela, co pak na to můžu zapomenout? Proč jsem se vlastně zamiloval zrovna do něj?
Byl tak temný, tak sobecký! Tak tajemný, uhrančivý a vzrušující! Tak děsivý! Ale vybavil se mi ten sobotní polibek... Ano, to musel být ten hlavní moment, kdy jsem mu propadl úplně. Ten něžný a sladký polibek, který byl v takovém kontrastu k celé noci... Na víc to, že mě oblékl a byl u mě až do rána, svědčilo o tom, že není až tak bezcitný! Tehdy jsem se asi do něj zamiloval... Ale on už mi nezavolal! Nemělo by mě to překvapovat, prostě sex na jednu noc, nic neobvyklého... Jenomže já jsem byl tak naivní a doufal ve víc! Jenže proč vlastně? Proč jsem doufal ve víc? Copak Angel vypadá jako někdo kdo by se chtěl vázat? Je možné, že jsem zamilovaný jen do iluze! Možná bych ho měl pustit z hlavy...
Maličko jsem si povzdechl a podíval se na Jung-Kooka. Měl vypitou asi půlku hrnku a nad horním rtem se mu udělal knír z kakaa a šlehačky. Utápěl se ve vlastních myšlenkách. Upřeně se díval před sebe, oči se mu leskly, ale nevypadal, že by se díval na něco konkrétního. Měl jsem chuť mu ten knír slíbat, ale to bych tomu teda dal... Možná si to ale všechno jen zbytečně komplikuju, možná je to tak prosté... Možná bych mu měl ten knír prostě slíbat.
Jung-Kook... Nevypadá jako chlapec, který by vyhledával sex na jednu noc! Pokud by si někoho pustil k tělu, určitě by ho ten dotyčný musel hýčkat a zahrnovat láskou, jinak by Kookie brzy zemřel na zlomené srdce! I když... Kdo ví? Vůbec ho vlastně neznám! Nic o něm nevím! Jako by postřehl, že zrovna myslím na něj. Otočil hlavu, podíval se na mě a naše pohledy se setkaly. Jeho oči byly smutné a moc unavené.
„Pojď už spát, Kookie!", řekl jsem a jemně mu prstem setřel ten čokoládo-šlehačkový knír. Maličko ucuknul, ale pak se usmál. „To se mi stává pořád!", řekl. „Už od mala... Maminka se mi vždycky smála, že si nechávám kakao na potom..." Zarazil se. „Ano, pojďme spát! Začínám říkat blbosti!" „Nezačínáš!", nesouhlasil jsem. „Líbí se mi, když mi říkáš něco o sobě! Mohl bys takových „blbostí" říkat klidně víc! Ale už je opravdu moc pozdě a vidím, že jsi naprosto grogy! Později mi to dopovíš o tom kakau na potom, jo?" Přikývnul a maličko se usmál. „Co hlava?", zeptal jsem se. „Pořád bolí..."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzal jsem mu jemně hrnek z dlaní a položil ho na noční stolek. „Lehni si zase u mě v posteli, jo?" „A ty?" „Já se asi vyspím v té Jiminově." „Dobře..." Oči se mu už skoro samy zavíraly. Uložil jsem ho jako by byl malé dítě. „Neměl bych se osprchovat?", zeptal se, když jsem ho přikrýval peřinou. „Osprchuješ se ráno, to je dobré, Kookie!" Už skoro spal, ale ještě měl dotaz: „ a co zuby, Tae?" „Taky ráno!", usmál jsem se. „Dobrou noc, Kookie!" „Dobrou noc, Tae..." A usnul. Chvíli jsem nad ním stál a díval se do jeho tváře. Usnul hned a opravdu tvrdě. To já nikdy tak hned neusnu! Zlehka dýchal a rty měl pootevřené. Přejel jsem mu po nich opatrně prstem. Byly tak jemné a měkké! Sklonil jsem se nad ním a něžně ho na ně políbil. Byly opravdu heboučké a chutnaly po kakau. „Kakaový anděl!", pomyslel jsem si. Ještě jsem ho pohladil po líčku a šel si dát sprchu.
