Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Probudil jsem se v posteli a ležel jsem na zádech. „Ach..." Zavřel jsem znovu oči. Zadek mě pořád nepřestal bolet, i když bolest už nebyla až tak moc intenzivní. Teď jsem ale ležel nevím jak dlouho na zádech a můj zadek si proto dost bolestivě stěžoval. Přetočil jsem se pomalu na bok, otevřel oči a zahlédl jsem Taeho tvář v mé těsné blízkosti. Miláček si lehl za mnou do postele a usnul. Byl jsem ale zmatený. Jak to, že jsem v posteli? Matně jsem si vybavoval, že jsem byl za panem Lee... Ano, byli jsme tam opravdu... nebo to byl jen sen?
Cítil jsem na tváři jeho dech a sám jsem mu dýchal do tváře. Tae se zavrtěl a otevřel oči. „Ahoj, miláčku...", řekl něžně. „Už jsi vyspaný?" „Asi ano...", řekl jsem trochu nejistě. „Je ti dobře?", staral se dál Tae. „Asi ano... Jak dlouho jsem spal?" Tae nahmatal mobil v kapse a podíval se kolik je hodin. „Je půl čtvrté.", řekl rozespale. „Tolik?", podivil jsem se. „Ale my jsme neměli oběd!" Vzpomněl jsem si, že jsme byli u pana doktora Lee a Tae mi slíbil, že si potom někam zajdeme na jídlo. Ale nikde jsme nebyli! „Proč jsem v posteli?" „Byl jsi moc unavený", připomněl mi Tae. „Pan Lee ti píchl nějakou injekci, byl jsi trochu mimo... Už jsi úplně při smyslech?" Tae se mi zkoumavě zadíval do očí. „Nevím...", řekl jsem upřímně. „Bývá to tak vždycky, když si vezmeš prášek?", zeptal se. „Ne..." Nevím co mi píchli, ale bylo to dost silné! Jen malinko silnější a spal bych jako dřevo. I tak jsem byl hrozně unavený. Po nějaké té hodině spánku jsem se ale cítil líp. „A ty?", zeptal jsem se. „Ty miláčku, jsi vyspaný?" „Já jsem naposto vyspaný!", zazubil se Tae a začal se dobývat pod peřinu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem nahý a trochu jsem zrudl. Chytl jsem peřinu pevně do dlaní a znemožnil tak miláčkovi vklouznout pod ni. „Ale no tak...", uchechtl se Tae. „Ty se ještě pořád stydíš? Znám tvé tělo už dost dobře... i když, nějaká ta další průzkumná mise by neuškodila!" „Říkal jsem, ti, že se ke mně nepřiblížíš, dokud mě bude bolet ten zadek!", připomněl jsem mu. „Takže jsi při smyslech...", konstatoval Tae trochu zklamaně. „Měl jsem dělat průzkumy, když jsi spal..." „To bys neudělal?!", zamračil jsem se a zrudl jsem ještě víc, při představě, že by se mnou Tae cokoli prováděl, když o sobě nevím. Tae se jen zasmál. „Tak vstávej!", řekl důrazně. „Půjdeme na to jídlo." Mrkl na mě.
Zašli jsme si do bistra kousek od A5Blocku, kde posledně miláček nakoupil tu spoustu dobrot.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oba jsme si dali špagety, které tady dělají opravdu výborné! „Potřebuju se stavit na koleje.", řekl Tae s plnou pusou těstovin. „Zapomněl jsem tam svůj notebook a musím dělat něco do školy." „Co máš dělat?", zajímal jsem se, taky s plnou pusou. :) „Referát do Tvořivé dramatiky..." Zatvářil se znuděně. „Nebaví mě něco vymýšlet, Kookie... nevím proč nám tam cpou takové předměty, když já chci hrát, ne psát scénáře!" „Nebyl to povinně volitelný předmět, Tae?", podivil jsem se.
