Anděl a Démon

13. Kapitola

Jung-Kook

Dveře se zavřely a já jsem prudce vydechnul. Do háje, to teda byl výkon předstírat, že spím, když jsem ještě musel v sobě dusit pláč.

Tak on miluje nějakého Angela???

Po tom vypětí jsem se celý chvěl a nemohl jsem už zastavit slzy. Ještě že odešli pryč, dlouho bych to už nevydržel a vážně nevím, co bych dělal, kdyby zjistili, že nespím. Ano, opravdu jsem usnul, ale nechťa mě probudili. Dívali se na nějaká videa, viděl jsem asi 3, ale oni si toho nevšimli. Byl jsem totiž jako rybka. Dívali se a pak si začali povídat. Sotva jsem dýchal! To co říkal Tae mi vyrazilo dech! Bylo to tak krásné, ale současně mi to rvalo srdce na milión kousků! Mohl se do mě zamilovat, ale já jsem to všechno pokazil! Co teď budu dělat? On miluje toho Angela!!!

Tae říkal, že spolu spali... Spali spolu! Byl to ten kluk z videí? Viděl jsem ho, jak tancuje a byl úžasný! Vůbec se nedivím, že se do něj Tae zamiloval. Taky jsem kdysi miloval tanec, ale už netancuju! Pořád beru ty prášky a jsem po nich trochu malátný a ztuhlý... Už se neumím pohybovat s takovou ladností! Navíc ani nemám chuť! Ale ten Angel... Kdo to je??? Proč mi přijde tak povědomý? Co provedl Taemu, že kvůli němu pláče??? Přitiskl jsem si deku na obličej. Nechci na to myslet, NECHCI na to myslet! Ale nešlo to zastavit! „MOHL SE DO MĚ ZAMILOVAT, ALE NEZAMILOVAL!!!" Tohle mě hrozně moc bolelo! Ani bych se nezlobil, že spal s jiným, vždyť mi nepatří, nic spolu nemáme... Ale vědomí, že mohl být můj a není... Že se do mě MOHL ZAMILOVAT... V srdci jako by se mi otáčela dýka. Co to říkal? Že mě má rád? Že mu na mně záleží? To je od něj tak milé, ale NEMILUJE MĚ!

Jsem pro něj něco jako plyšák, nebo štěně... Nevěděl jsem, co si mám s tou informací počít. Nejhorší okamžik byl, když mi rval z ruky deku, přikryl mě a pak políbil! ON MĚ POLÍBIL!!! Cítit jeho hebké rty na své kůži bylo hotové mučení! A pak mi šeptal do ucha... Bylo to tak krásné! Málem jsem to nevydržel a nahlas se rozbrečel.

Zasloužil bych Oskara za herecký výkon! Ne, zasloužil bych pár facek! A on taky! Proč mu na mně záleží? Co ode mě vlastně chce, když miluje toho Angela??? Ale cítil jsem, že to myslel upřímně a o to to bylo horší! Proč jsem to tak pokazil? Jak je možné, že se do mě mohl zamilovat? A co teď? Je to ztracené navždy??? Plakal jsem a vůbec si neuvědomil, že může někdo přijít. Běhal mi mráz po těle. Srdce mi zase tak splašeně bilo a pořád jsem se celý chvěl. Bylo to čím dál horší!

„Moje prášky!", blesklo mi hlavou a v panice jsem vyskočil z postele. „Kde mám prášky???" Vysypal jsem věci z kapes a byly tam. Díky bohu! Rychle jsem si dal jeden do úst, ani jsem ho nezapíjel. Svezl jsem se na zem a snažil se uklidnit. Chvíli to potrvá, než lék zabere, musím být trpělivý!

Tae-Hyung

Zdálo se mi, že z pokoje něco slyším. Že by byl už Kookie vzhůru? Myslel jsem, že bude spát až do rána!?! „Půjdu se tam podívat!", řekl jsem Hobimu a ten jen kývnul. Když jsem otevřel dveře, leknutím se mi málem zastavilo srdce. Kookie seděl na zemi, ale vypadal jako by ho přejel vlak. Tvář měl rudou a bezvládně se opíral o mou postel.

V okamžiku jsem byl u něho. „Je ti zle?", ptal jsem se vyděšeně a při tom zvedal jeho hlavu, abych mu lépe viděl do obličeje. „Mám zavolat sanitku? Co je ti???" Kookie měl zavřené oči. Třásl jsem s ním a on po chvíli oči otevřel a podíval se na mě vyplašeně. „Tae?", zašeptal. „Co je? Co se děje?" Vydechl jsem úlevou. „Co je ti?", zeptal jsem se a pořád ještě s obavami zkoumal jeho tvář. Prodělal nějaký záchvat? Omdlel? Kde se sakra vzal na zemi? Co tu vyváděl? „Jak je ti?", ptal jsem se. „Mám zavolat sanitku?" Údivem se mu rozšířily oči. Nebo snad strachy? „Ne, sanitku ne!", skoro vykřiknul a začal se chvět.