Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Doklopýtal jsem k sobě domů a rozechvěle položil dózu na kuchyňskou linku. Až teď jsem se podíval, co mi to vlastně Ki vrazil do ruky. Dóza plná kimchi...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jindy bych z toho měl obrovskou radost, ale teď... Nemohl jsem myslet na nic jiného, než na to, že mi Tae určitě volal a že já jsem mu to nevzal. A taky že nevím, jak se mu podívám do očí... Ach, Tae... Vzal jsem si dva prášky, počkal chvíli až se můj tep zklidní a když jsem byl schopen vzít mobil do ruky, podíval jsem se, jestli mi Tae opravdu volal. Prášek neprášek, srdce se mi znovu prudce rozbušilo. Volal mi snad třicetkrát! Svezl jsem se na zem a nevěděl co mám dělat. Mám mu zavolat? Mám počkat jestli zavolá znovu? Co mám dělat? Slzy mi už zase tekly proudem. Jak já se nenávidím! Všem jenom ubližuju... Min-Kimu, Taemu... Měl bych umřít! Jak se mám svému miláčkovi podívat do očí? Nesmím mu nic říct, Ki má pravdu! Ale... jak se mu dokážu podívat do očí? Jak mám předstírat, že se nic nestalo? Jen tak ho líbat a... Ne, to nepůjde! Ale, nemůžu svého miláčka ignorovat! Co mám dělat? Než jsem se stihl jakkoli rozhodnout, začal zvonit můj telefon. Tae?! Co mám dělat? Miláček mi volá, musím to vzít! Mám mu to vzít? Nakonec jsem hovor chvějící se rukou přijal...
Tae-Hyung
Nemohl jsem uvěřit, že Kookie konečně přijal můj hovor. Vzal jsem telefon chvějící se rukou a těšil se, až uvidím jeho tvář. Jenže jsem ho neuviděl. „Ahoj, Kookie!", řekl jsem nervózně. „Prosím tě, já tady mám asi nějakou chybu... Já tě nevidím! Můžeš si zapnout kameru? Chci tě vidět, miláčku!" „Ahoj, Tae...", řekl Kookie. Zněl nějak hrozně moc divně. Už z jeho hlasu jsem poznal, že plakal. Sakra, co se zase děje? „Kookie...", řekl jsem netrpělivě. „Zapni si kameru!" „Promiň, Tae...", špitl Kookie. Zdálo se mi, že mluví stále potišeji. Fakt se z něho zblázním! Co tam zase provádí? Proč se přede mnou schovává? „Zapni kameru!" „Už musím končit. Miluju tě, Tae! Dobrou noc!" Kookie ukončil hovor. Nevěřícně jsem zíral na telefon. Vůbec jsem nechápal co se děje, ale měl jsem pocit, že asi neusnu. Nikdy by mě nenapadlo, že mi Kookie celý den nevezme telefon a potom si ho jen tak klidně položí... Nevěděl jsem co si mám myslet, ale dost mě to rozhodilo. Alespoň, že mi to vůbec vzal a já tak vím, že je v pořádku! Teda snad je v pořádku... Není, jen nevím co se děje. Polovinu noci jsem nemohl usnout. Jen jsem se převaloval. Byl jsem tak nervózní... srdce mi zběsile tlouklo a já jsem měl pocit, že se zblázním. Už zase mě tak rozhodil!
Jung-Kook
S tlukoucím srdcem jsem telefon položil. Neměl jsem sílu s Tae-Hyungem mluvit! Po chvíli mi ale přišla sms. Podíval jsem se co mi Tae poslal a byla to fotografie se vzkazem, který způsobil, že jsem se znovu zhroutil v slzách.
