Anděl a Démon

110. Kapitola - 50. Odstínů zoufalství (2. část)

Angel

Měl jsem Tae-Hyunga tam, kde jsem ho chtěl mít a dělal jsem si s ním, co jsem chtěl. Neskutečně moc mě bavilo trápit svou hračku. Ale opravdu mě naštval! Jasně jsem mu zakázal, aby spal s jinýma, a on si klidně začne šukat s Jung-Kookem. Zrovna s ním... Ten kluk si nezaslouží mít někoho takového jako je Tae-Hyung! Ubrečený ubožák, který umí Taekwon-do a přitom si nechá natrhnout prdel. Takový blbeček si zaslouží jedině to a ne aby se mu moje hračka plazila u nohou. Tohle jim nedovolím, už nikdy nebudou spolu! Ale ještě si chci užít...

Strčil jsem Tae-Hyungovi penis do úst, ale než nějakou rozkoš jsem si víc užíval jeho ponížení. Nechtěl jsem být na něho až tak zlý, ale on si stále nedal říct a svou drzostí mě hrozně štval. Už tolik neprotestoval, protože jistě doufá, že mu řeknu kde je jeho miláček. Kdyby jen tušil, že jsem Jung-Kooka pohřbil za živa a že ho nechám umřít. Co by dělal, kdyby to věděl? Ale on to neví.

Pořád měl v ústech můj penis a moc se snažil. Chvíli jsem si opravdu užíval tu rozkoš, kterou mi tím působil. Ach... ta jeho sladká ústa a jazýček... Ten kluk má vážně talent! S takovou mě za chvíli udělá a já si to dost neužiju... Naposledy...

Trochu se mi zatočila hlava, už zase na mě šla ta slabost. Jak já nenávidím tyhle stavy! A nenávidím Jung-Kooka. To on může za všechno! Nedovolím mu, aby si bral to co je moje. Nedovolím, aby mi ničil život!!! To se ho raději dobrovolně vzdám, vlastní rukou... ale ani on nezůstane naživu... Tae přijde o svého miláčka! Ještě chvíli jsem nechal Tae-Hyunga, ať se snaží, ale pak jsem ho od sebe odstrčil, aniž bych vyvrcholil. Hlava se mi už motala hrozně moc. Rychle jsem se oblékl a musel jsem si sednout, nebo bych se složil vedle něj. Sakra... 

Tae-Hyung

Byl to zvláštní pocit mít jeho přirození v ústech. Z nějakého záhadného důvodu mi to nepřišlo odporné. Byl jsem ale rád, když uvolnil má ústa tím, že mě od sebe odstrčil. Hodně se mi ulevilo, že nevyvrcholil. Ano, chtěl jsem se ho kdysi dotýkat, ale ne takhle násilím. A hlavně ne teď, když miluju Jung-Kookieho a když nevím kde je a jestli je v pořádku. Seděl jsem a chvěl se po celém těle. Všechno mě bolelo. Cítil jsem, že si sedl vedle mě, ale mlčel a já jsem nevěděl co má v plánu udělat dál. Ještě chvíli jsem seděl bez hnutí a pak mě napadlo sundat si šátek. Váhavě jsem to udělal a zase jsem čekal ránu. Nic se ale nestalo. Angel seděl opravdu vedle mě. Měl skloněnou hlavu a zavřené oči. Vypadal unaveně, skoro se dá říct, že až smutně. Chvíli jsem na něho zaraženě civěl. Netušil jsem, co se sním děje. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale po chvíli jsem se vzpamatoval. 

Rozhodl jsem se využít jeho nepozornosti. Všechno mě sice bolelo, ale... Teď nebo nikdy! Prudce jsem vyskočil, přesto že mé tělo bolestivě protestovalo a žduchl jsem do něho tak, že spadl na záda a v okamžiku jsem ho přetočil na břicho. Netušil jsem, co s ním je, ale vůbec se nebránil. Bezva! Alespoň mu vrátím to, co mi udělal. Pomstím se mu také za Kookieho. Jestli mu Angel něco provedl, tak živý odtud neodejde! Přitiskl jsem ho celou svou vahou ke stolu a začal mu zuřivě stahovat kalhoty, které už měl zpět na sobě.

Teď si zase pohraju já! Jednu ruku jsem mu položil zezadu na jeho něžný krk... ano, je opravdu krásný... a silně jsem zatlačil, zatímco druhou jsem ho zběsile zbavoval jeho oblečení. Byl jsem moc zvědavý, jak vypadá a když jsem pak uviděl jeho holý zadeček, zalapal jsem po dechu. Byl malý a sexy přesně tak jak jsem si ho představoval. Nemohl jsem od jeho rozkošného pozadí odtrhnout oči. Škoda jen, že ho nevidím za jiných okolností. Dřív bych umřel štěstím, kdybych mohl vidět jeho pevné půlky. Bolestně mi ale připomínal Kookieho. Kde je můj miláček? Co mu ten hajzl udělal?