Anděl a Démon

81. Kapitola - party (3. část)

Tae-Hyung

„Neměl by to ale zase tak přehánět!", napadlo mě vzápětí na to. Možná bych měl upozornit Min-Ho, ať si na svého bratrance trochu dohlédne. Rozhlédl jsem se, ale Min-Ho nikde poblíž nebyl. „Ach jo...", povzdechl jsem si a vydal se směrem k poblázněnému chlapci. Vypil už velkou část z obsahu láhve... „To by už stačilo!", řekl jsem přísně a vyškubl jsem mu alkohol z ruky. Vyplašeně se na mě podíval. Já jsem si ale dal flašku do druhé ruky a chňapl jsem ho pevně za zápěstí. „Chceš se zabít?", zeptal jsem se a podíval se mu tvrdě do očí. „A kdyby...", zeptal se potichu. Alkohol ještě asi nezačal úplně působit, ale to přijde... „co je ti potom?" „Jsi bratranec mého kamaráda..." „No a?" „Nechci aby měl kvůli tobě malér!", řekl jsem a zamračil se na něj, abych svá slova víc zdůraznil. „Taky Kookiemu by se nelíbilo, kdyby ses tady otrávil alkoholem!" „Hmmm...", ušklíbl se Min-Ki a já měl chuť mu jednu vrazit. „Ale tobě je to jedno, viď? Tak mi vrať tu flašku a běž za Kookiem!" „Mě?" Byl jsem zmatený. „Nevím... já tě neznám..." „Aha..." Pořád jsem se mu díval do očí a tak mi neunikla smršť pocitů, která se jím prohnala po mém sdělení. Nechápal jsem co se mu honí hlavou, když se tak na mě dívá těma svýma temnýma očima. Začal jsem být nervózní, protože ještě chvíli a asi bych se v těch jeho krásných očích utopil. Sakra, co je zač ten Min-Ki?

„Jestli se chceš zabít...", řekl jsem tvrdě. „udělej to někde jinde... ať to nevidí Jung-Kookie a ať z toho nemá Min-Ho problémy!" Vůbec nevím proč jsem byl na něj až tak zlý... Nejspíš za to mohl ten jeho pohled a taky ta jeho sladká tvářička mě vyváděla z míry... Pořád se na mě tak díval, oči rozšířené a mírně zastřené alkoholovým oparem. Už mu to asi lezlo do hlavy. Mlčel, nic mi na to neřekl. Všiml jsem si, že se na nás Kookie dívá. Pustil jsem tedy chlapcovu ruku a on se beze slova otočil a odešel. Nevšiml jsem si kam zamířil, protože Kookie už byl u mě. „Co jsi mu provedl?", zeptal se naštvaně. „Jen jsem mu sebral tohle!", ukázal jsem mu skoro prázdnou flašku. „Ten tvůj kamarád je pěkný alkoholik!"

Kookie se udiveně podíval na flašku. „Kam šel?", zeptal se nervózně. „Nevím...", pokrčil jsem rameny. „Neptal jsem se." Kookie se na mě zamračil a šel chlapce hledat. Skvělé... :( Dal jsem si lahev k ústům a taky jsem ochutnal co to vlastně Min-Ki pil... vodka... Nevadilo mi, že před chvílí z té lahve pil Min-Ki, ale ta vodka mi nechutnala. Dopil jsem lok a odložil flašku na stůl. Kookie se po chvíli vrátil. „Našel jsi ho?", zeptal jsem se. „Ne...", zavrtěl hlavou miláček. „Netuším kam šel, ale asi chce být sám..." V jeho hlase zněly obavy. Ve mně trochu hlodaly výčitky. Neměl jsem být na něj tak zlý! Ten kluk nemůže za to, že se zamiloval... Vlastně bych měl ocenit, že nám jde z cesty... Pokud ovšem nemá nějaké skryté úmysly. Až s ním budu mluvit, zjistím to.

„Ještě jsme si ani nepřipili!", uslyšel jsem Jiminův hlas. „Viděl jsem tě jak tady nasáváš a za mnou nepřijdeš?" Sám ale vypadal, že nějakého panáka už měl v sobě. „Šípková Růženko!", obrátil se na Kookieho. „Připiješ si s náma? Tae... připijeme si na lásku, co říkáš?" „Že ani nemám moc chuť...", řekl jsem. „Ani ty, Kookie?" Jimin se obrátil zase na mého miláčka a chytl ho kolem ramen. „Jasně... chápu...", usmál se, když Kookie zavrtěl hlavou. „Vy dva radši konzumujete lásku než aby jste konzumovali alkohol na lásku... mám pravdu? Já můžu jen chlastat, když je Irene taková děvka... proč je taková děvka, Kookie? Nevíš?" Ignoroval Kookieho rudou tvář. „Ale ten váš druhý polibek, kluci...", rozplýval se Jimin. „Byl tak... tak..." Zřejmě nevěděl jak to popsat... Mě napadalo milión slov... NÁDHERNÝ! VZRUŠUJÍCÍ! ÚCHVATNÝ! SLADKÝ! SEXY... Tak bych mohl pokračovat dál. Jen jsem se usmál, když jsem postřehl miláčkův zamračený pohled. „Nemusel jsi tady dělat takové divadlo pro všechny!", vyčetl mi. „Jen jsem tě políbil...", pokrčil jsem rameny nevinně. „Byl to opravdu krásný polibek!", řekl vesele Baek, který se z ničeho nic taky objevil vedle nás. „Až jsem měl chuť Xiu-Mina někam zatáhnout..." „Aha... Takže jen polibek...", zlobil se ještě víc Kookie. „Nemusíš se stydět!", usmál se na něho Baek. „Byli jste rozkošní!" „Vážně?" Kookie nevypadal, že by ho to přesvědčilo. Pořád se zlobil. „Mohli by jste se ještě jednou tak políbit?!", řekl Jimin prosebně. „Líbilo se mi na vás dívat!" „Ne!" „Takže, budeš radši zpívat?", ozval se za našimi zády hlas Nam-Joona. „Cože?", podivil se Kookie a otočil se na staršího chlapce. „Proč bych měl zpívat, hyungu?" „Protože zpíváš božsky a slíbil jsi mi další karaoke, na které zatím bohužel nedošlo! Takže si vyber... buď nám s Tae-Hyungem ukážete jak se milujete a nebo tady zazpíváš!" Joon se tvářil jako by měl vítězství v kapse.