Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Byl to dokonalý večer! Měli jsme spoustu dobrot a číšník nás obsluhoval jako bychom byli králové. Taky jsem mu za to štědře zaplatil! :) Byl všímavý, ale diskrétní. Mohli jsme se s Kookiem před ním klidně líbat a on nehnul ani brvou. Vlastně od začátku věděl, že to bude překvapení pro mého přítele... Opravdu se to povedlo! Byli jsme oba uvolnění a v pohodě. Povídali jsme si a smáli se. Nemohl jsem se na Jung-Kookieho vynadívat. Byl tak nádherný můj miláček! A on se láskyplně díval na mě. Byl to hotový zázrak!
Bylo kolem půl jedenácté a přišel čas na dezert a taky jsem objednal lahev Portského vína, červeného.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Kdy chceš jít domů?", usmál se Kookie, když viděl, že nesou další chod. „Myslím, že už prasknu!", usmál se a pohladil si napapané bříško. „A nebo přiberu sto padesát kilo!" Pobaveně jsem se usmál. „Nepřibereš!", mrkl jsem na něj. „Dnes totiž půjdeme spát až zítra a já ti pomůžu všechny přebytečné kalorie spálit, to si piš!" Chvíli se na mě udiveně díval, ale pak se usmál. „Tak dobře...", mrkl na mě zpět. „Už se těším! Ale to ovoce... miláčku, sněz si to sám, já si dám jen to víno." „Jak chceš!", přikývl jsem radostně a vrhl se na ovocné špízy. Za chvíli bylo všechno pryč. Kookie pro mě nalil skleničku, ale sám se vrhl na víno stejně jako já před tím na ovoce.
Než jsem si stihl přiťuknout, vypil alespoň tři skleničky. „Co blázníš?", kroutil jsem nad ním hlavou. „Nevím...", pokrčil rameny. „Najednou jsem na to dostal obrovskou chuť... A taky...", posmutněl. „Uvědomil jsem si, že můžeme sice tuhle noc natahovat až do rána, ale stejně... zítřejší noc už nebude... ne naše společná!" Do očí mu vyhrkly slzy a já jsem spěchal obejmout ho. „Co jsme si říkali, Kookie?", napomenul jsem ho, zatím co jsem se k němu tiskl zezadu. Opřel jsem si bradu o jeho rameno, ruku jsem mu položil tam kde má srdce a on ke mně přitiskl svou tvář. „Že na to nebudeme myslet...", vydechl, ale pořád zněl smutně. „Takže se usměj a za chvíli půjdeme domů! Přivedu tě na jiné myšlenky, ano?" Miláček položil svou dlaň na mou ruku a přikývl. „Tak dobře... chci už být s tebou sám!" „A nebo...", napadlo mě. „Nechceš se pomilovat tady na pláži?", zašeptal jsem mu smyslně do ouška. „Tady?", vyhrkl zděšeně a podíval se na číšníka, jako by se bál, že to chci dělat přímo před ním. „Ne... někde kde je klid a tma..." „A taky písek a my nemáme ani deku...", poznamenal potichu a sledoval číšníka, jako by čekal, že další chod bude deka a lubrikační gel... :P Číšník sklízel nějaké věci na vozík a nevšímal si nás. „Hmmm...", povzdechl jsem si mírně zklamaně. „Myslíš, že by to byl pro jednou takový problém?" „Nevím...", pokrčil rameny. „Nikdy jsem asi neměl písek v zadku... ty jo?" „Ne!", vyprskl jsem smíchy a číšník se po nás pobaveně otočil. „Neměl!" Kookie to řekl opravdu vtipně, i když ta představa moc vtipná nebyla... „Tak vidíš!", usmál se. „Já to nechci zkoušet!" „Můžeš být na mé mikině!", přemlouval jsem. „Můžeme to dělat jinak než na zemi..." „Ty to vážně chceš zkusit?", podíval se na mě překvapeně. „Chtěl bych!", řekl jsem už vážněji. Vzrušovala mě už jen ta představa, že bych si ho vzal tady, na pláži.
