Anděl a Démon

90. Kapitola

Tae-Hyung

Už umytí a oblečení jsme se přesunuli do obývací části. Rozvalil jsem se na sedačku a přitáhl si miláčka k sobě do náruče. Kookie byl pořád dost v rozpacích z toho, co jsme prováděli. Chtěl jsem ho uklidnit tím, že ho budu jen jemně tisknout k sobě, bez sexuálního podtextu. Vážně jsem na něm závislý, ale dokážu vedle něj být jen tak, protože miláček je pro mě mnohem víc, než jen nějaký sexuální objekt. Miluju ho kompletně, tedy i to, co se skrývá uvnitř a teď opravdu nemyslím jeho zadeček... I když ten miluju strašně moc! :)

Kookie se ke mně něžně přitulil a položil si hlavu na můj hrudník. Já jsem ho objal jednou rukou kolem zad a druhou jsem mu začal jemně probírat jeho vlásky. Miláček spokojeně zavrněl a zavřel oči. „Jsi unavený?", zeptal jsem se, ale to už miláček opravdu usnul. Zlehka jsem ho políbil do vlasů a víc se k němu přitiskl. Miláček je tak citlivý a tak křehký. Nedovolím aby mu někdo znovu ublížil! Kdybych věděl, kdo na nás tak škaredě ve škole zavolal, rozbil bych mu hubu už jen kvůli Jung-Kookiemu. Mě osobně je to fuk, já na takové debily zvysoka kašlu, ale miláček si všechno moc zabírá. Už jsme se k tomu sice nevraceli, ale plakal kvůli tomu zmrdovi... a to je neodpustitelné! Snažil jsem se to pustit z hlavy, zatím co jsem svůj poklad držel ve svém náručí. Kookie klidně oddechoval... Vypadal, že je v klidu. Zatím neměl žádnou noční můru, vypadal klidně a spokojeně. Znovu jsem ho políbil do vlasů a taky jsem pak na chvíli zavřel oči. Když jsem se probudil, bylo už skoro sedm hodin. Kookie se taky probudil.

„Miláčku...", napadlo mě najednou. „Vadilo by ti moc, kdybych vyrazil do města s Min-Ho a dalšími kamarády?" Byl to spontánní nápad. Až teď mě totiž napadlo, že bych vlastně chtěl jít. „Chceš jít do města?", zeptal se udiveně. „Beze mě?" Trochu posmutněl. „No...", poškrabal jsem se na zátylku. „Min-Ho neřekl, že nesmíš jít taky, ale... ptal se mě, jestli mě pustíš, tak asi by chtěl abych šel sám... Nevadí? Můžu jít?" „Já nevím...", pokrčil rameny nerozhodně. „Budeš pryč dlouho?" „No..." , zamyslel jsem se. Jak znám naše tahy, tak asi jo. Člověk si řekne, že se vrátí brzy, ale pak se vrátí sice brzy, ale brzy ráno... Těžko říct. Na posledním tahu jsem byl ještě před tím, než jsem měl kluka. Na druhou stranu... trávíme spolu s Kookiem každou volnou chvíli, měli bychom si od sebe trochu odpočinout. Jakože, ne že by to bylo nutné, ale neuškodí to... „Asi jo, miláčku!", přiznal jsem upřímně. „Myslím, že se trochu zdržím. S klukama jsme se naposledy viděli ten den, co jsme měli Hwarang... Chci si trochu zařádit, víš? S tebou bych se musel moc krotit!" „Takže bych ti překážel?", zeptal se smutně. „Nepřekážel!", řekl jsem rozhodně. „Ale... Ty to nechápeš..." Trochu mě to rozhodilo. Myslel jsem, že mě Kookie bez problémů pustí, ale zatím to vypadá, že budu muset zůstat doma, což mu nedaruju. „Jen by to s tebou bylo jiné než bez tebe...", řekl jsem trochu nervózně. Jak mu to vysvětlit, když to nechce chápat? Nějak se mi nechtělo ho tahat po barech, které by kluci ze školy vybrali. Kdo ví, kam budou chtít jít. Já snesu všechno, ale tahle křehká dušička je úplně někde jinde. 

Já bych se nebránil ani malému striptýzu. Momentálně se sice netoužím dotýkat ženského těla, ale podívat se na nějakou krásnou slečnu by bylo fajn. Trochu se opít a dělat blbosti. Kookie by nám to jenom kazil. A nebo by se necítil dobře, takže by nám to nakonec stejně, i když možná neúmyslně, kazil. S Kookiem by to nešlo! „Já bych chtěl jít taky!", řekl potichu, ale já už jsem byl rozhodnutý. Buď půjdu sám a nebo raději zůstanu doma. Ale já jsem chtěl jít na tah. „Miláčku... To nejde. Bude to čistě pánská jízda!", řekl jsem vážně a miláček uraženě nafoukl tváře. „Takže já jsem jakože holka, jo?", zeptal se naštvaně. „Tak to fakt teda dík!" Otočil se ke mně zády a trucoval. Musel jsem se zasmát. „Vlastně...", dobíral jsem si ho. „Tak trochu jsi taková holčička. Jenom trochu, ale jo, jsi!" „Pche...", odfrkl si. „Tak si běž, ty chlape! Nech blbou holku samotnou doma aby nevychladla postel... Opij se, užij si a přijď si domů zašukat..." Zvedl se aniž by se na mě podíval a během okamžiku za sebou práskl dveřmi od ateliéru. Já jsem za ním zaraženě zíral. Nečekal jsem, že to vezme až tak špatně. Dělal jsem si z něj jen legraci, rozhodně ho nepovažuju za holku!