Anděl a Démon

64. Kapitola

Tae-Hyung

Nakonec jsem mu svlékl i tu košili a přitiskl jsem k sobě naše nahá těla. Bylo krásné mít Kookieho takhle u sebe! Jeho hebká kůže mě hřála. Kookie byl tak příjemný na dotek! Ležel jsem vedle něj a tiskl si ho k sobě, zatím co jsem nemohl přestat hladit jeho záda a taky jeho sexy zadeček. Věděl jsem, že víc si dovolit nemůžu. Jenže jsem ale cítil hrozné vzrušení a nevěděl jsem co s tím mám dělat. Erekce začínala být docela bolestivá. Chlapec měl hlavu přitisklou k mému krku a šimral mě svým dechem i svými vlásky. Chtěl jsem si jen užívat jeho blízkost, ale už to začínalo být moc nepříjemné. Maličko se odtáhl a podíval se mi do tváře. Asi vycítil mé napětí. Pak si nejspíš uvědomil jak se k němu vzrušeně tisknu a v jeho tváři se objevil ruměnec. Pomalu se zvedl. Chytl jsem ho za ruku, ale on se vyprostil. Netušil jsem co chce dělat. Za chvíli jsem to ale měl zjistit. Kookie do mě totiž šťouchl, takže z pozice na boku jsem se ocitl na zádech. Překvapeně jsem se na něj podíval. Kookie znovu zaujal pozici vedle mě a zlehka mě políbil na rty. Pak ale začal nesměle klást své rty na jiná místa... Začal bradou až se dopracoval k mému krku. Překvapeně jsem ztuhl. Kookie mě chce laskat? Vážně? Zlehka líbal můj krk a opatrně sem tam skousl mou kůži a trochu ji i sál. Bylo to tak vzrušující! Chce Kookie abych se z něho zbláznil? Už teď se to nedalo vydržet! Ale on pokračoval dál, až narazil na mé bradavky. Jednu vzal do úst opatrně jako by se bál a já jsem se prohnul vzrušením.

Sakra, Kookie, ještě chvíli pokračuj a já se udělám! Jemu to ale bylo jedno. Jednu po druhé ochutnal mé bradavky a mezitím zahrnoval můj hrudník motýlími polibky. Na to, že to ještě nikdy nedělal si vedl zatraceně dobře! Cítil jsem jeho ruce na mém pase a já jsem hladil jeho záda kam jsem dosáhl, protože se mi pomalu ale jistě vzdaloval, jak klouzal dolů na mé břicho. Chvíli ochutnával můj pupík... šimralo to... a pokryl polibky celé mé břicho. Myslel jsem, že zešílím vzrušením. Ale on pokračoval dál, níž. Ztuhl jsem... Že by Kookie chtěl orální sex? Nechtěl jsem tomu věřit, že by až tak zahodil stud... Kookie už ale líbal můj podbřišek těsně nad mým ohanbím. Zblázním se! „Ano, Kookie, pokračuj, prosím!", nabádal jsem ho v duchu. Teď nemůže přestat! Jenže on se zarazil. Jistě, dalo se čekat, že to nedotáhne až tam... Nezlobil jsem se ale na něj. Jen se vážně zblázním! Kokie se opravdu zvedl a podíval se na mě. Byl celý rudý. Já jsem netušil, jestli je to rozpaky nebo vzrušením. K mé chloubě se už ale bohužel nevrátil, místo toho si sedl na mé břicho a snažil se dýchat. Zblázním se! Jak z toho vzrušení, tak z pohledu na něj... Naklonil se ke mně a políbil mě na rty. Potom opatrně a dost nejistě vzal mou chloubu do dlaně. Vyjeveně jsem se na něj podíval. Netušil jsem co dělá. Zhluboka se nadechl a nasměroval můj penis ke svému zadečku. Já jsem jen zíral. Kookie se znovu zhluboka nadechl a než jsem mohl nějak zareagovat pomalu dosedl. Nebyl to hladký průnik a přiznám se, že i mě to zabolelo, co potom teprve jeho?! Viděl jsem jak se prohnul v zádech. Zavřel oči, bolestně si zkousl poraněný ret a odvrátil tvář zatím co já jsem zalapal po dechu a uvědomil si jeho hebké teploučko, které mě obklopilo. Tak tohle jsem vážně nečekal!

Chvíli zůstal bez hnutí a já jsem čekal až se vzpamatuje. Tušil jsem, že právě způsobil šok sám sobě. Překvapil mě, miláček a nejspíš překvapil i sám sebe. Vypadalo to na spontánní, dost nepromyšlenou akci! Kookie konečně vydechl... „Au...". Pomaličku se otočil zpět na mě a v očích měl slzy. Maličko se usmál. Byl zřejmě v koncích... netušil co má dělat dál. Nevím, jestli ho to ještě bolelo, mě už ne. Už jsem v něm byl celý. Vzal jsem ho za ruce a přitáhl si ho k sobě, opatrně tak, abych z něj náhodou nevyklouzl, což by byla hrůza! Když už tenhle druh kontaktu máme, chci tak setrvat až do konce! Položil jsem si jeho hlavu ke svému krku a zašeptal jsem mu do ouška: „Měl jsi říct, Jung-Kookie, že to chceš, připravil bych si tě!" „Já... to je dobré...", vydechl rozechvěle. „Copak, mé přípravy se ti nelíbí?", provokoval jsem ho. „Lí...líbí..." Kookie je tak roztomilý, když se stydí. „Ale... já... Chtěl jsem tě překvapit..." Musel jsem se usmát. Takové překvapení si nechám líbit! Ach, jak mi chybělo být v něm! Neuvědomoval jsem si to tak moc, ale když mě teď obklopovalo jeho hebké teplo, došlo mi, že tohle k životu potřebuju stejně tak jako jeho! „To se ti teda povedlo, miláčku!", řekl jsem a něžně ho políbil na bolavý ret. Nechci říkat, že mě mrzí, že jsem ho poranil, ale trochu něhy si zaslouží i ten zrádný ret!

Kookie se ke mně pořád tiskl. Trochu nepohodlná pozice, ale co už. Položil jsem ruce na jeho boky. Pomůžu mu, když neví. Vlastně, pomůžu i sám sobě. Pevně jsem si ho přidržel a sám jsem se začal pod ním pohybovat. Kookie mi vzdychl do krku a já jsem myslel, že se udělám už jen z toho. Ne, ještě ne! Ještě si ho chci užít! Snažil jsem se vyvrcholení oddálit jak jen to šlo, ale nakonec jsem se přece jen udělal do jeho rozkošného zadečku. Chvíli jsme oba setrvali ve stejné poloze a oba jsme zrychleně dýchali. Potom jsem ho prudce shodil vedle sebe až překvapeně zalapal po dechu. Hned na to jsem ho ale začal vášnivě líbat a rukou jsem ho potom taky postupně přivedl k orgasmu. „Miluju tě!", zašeptal jsem mu v ten okamžik do ouška, ale on nebyl schopen nic říct, jen tiše zasténal. Chápal jsem to jako „já tebe taky!" :)

Jung-Kook

Měl jsem pocit, že jsem v nebi. Vyvrcholení v jeho náruči, jeho milující sevření... V tu chvíli jsem byl opravdu šťastný! Byl tohle sex na usmířenou? Až teď jsem poznal co to vlastně je a jak se asi liší od normálního sexu. Je daleko víc vzrušující a ještě intimnější, protože jde o odpuštění, znovu nalezení důvěry, o nové sblížení! Jako by si člověk řečí těla říkal, že je všechno v pořádku... Opravdu mi odpustil? Opravdu mi pořád věří? „Miluju tě!" Spíš než řekl, jsem to zakňoural do jeho hebkého krku. Tak moc ho miluju, že to až fyzicky bolí! Víc si mě přitáhl k sobě a ještě pevněji mě sevřel. „Taky tě moc miluju!" Něžně mě políbil do vlasů. Nějakou chvíli jsme tak leželi mlčky a já si zabořil nos do jeho voňavého krku. On mě objal přes lopatky a přitáhl si mě co nejvíc k sobě. Nevím jak dlouho jsme tak zůstali, mlčky a bez hnutí. Potom se ode mě ale odtáhl a vzal mou bradu do dlaní. Starostlivě si prohlédl můj bolavý ret a jemně po něm přejel prstem. Zachvěl jsem se. Měl jsem pocit, jako bych na rtu měl nějaký cejch, značku viny. Věděl jsem, že to udělal schválně kvůli tomu polibku... prostě hrozně žárlil a byl naštvaný. I když to trochu přehnal, nakonec jsem to asi chápal. Jenže, už by to snad mohlo zmizet, ne? Nebo snad ani má vina nikdy nezmizí? Bude to už navždy mezi náma?

On si pořád prohlížel můj ret a já jsem měl pocit, že přemýšlí nad tím stejným. Vážně se dá odpustit zrada? Díval jsem se na něj a do očí se mi zase tlačily slzy. Tae ale přesunul svůj pohled nahoru a zadíval se mi do očí. Ještě stále držel mou bradu ve své dlani. V tu chvíli jsem měl chuť se mu vyškubnout a otočit se k němu zády a nebo nejlíp někam utéct. Nevěděl jsem jak v těch očích mám číst. Byl tam vidět smutek, obvinění, zklamání, ale taky láska a něha. Nebo se mi to jen zdálo, protože jsem měl oči plné slz a špatně jsem viděl. Co v mých očích může přečíst Tae? Jeho mlčení mě začínalo pomalu ale jistě deptat. Jistě, řekl, že mě miluje, ale neřekl že mi opravdu odpouští a teď jen mlčí... ještě chvíli a asi opravdu někam uteču! Další věc, odpustím někdy sám sobě? Můžu přijmout jeho odpuštění, pokud by k tomu opravdu došlo? Začal jsem pochybovat, že to byl sex na usmířenou. Možná to byl sex na... srdce mi vynechalo pár úderů... sex na rozloučenou.

„Bolí to?", zeptal se potichu Tae. Konečně prolomil to ticho. Jen jsem mlčky přikývl a nechal stéct další slzu. „To mě mrzí!" Znovu jemně přejel prstem po mém rtu. „Ale zasloužil sis to!" Já jsem opět mlčky přikývl. „Já vím...", vydechl jsem. Chtěl bych odvrátit pohled, ale pořád mě držel a jeho oči byly jako magnet. Nemám rád chvíle jako jsou tyhle! Srdce mi splašeně tlouklo a já jsem si už zase připadal strašně malý a bezvýznamný. Vinen! „Můžu ti věřit, že už to nikdy neuděláš, že?", řekl potichu a jeho pohled byl ještě naléhavější. „Slibuju, že už to nikdy neudělám!", řekl jsem jak nejupřímněji jsem uměl. Myslel jsem to vážně. Kdybych někdy Taeho znovu podvedl, raději hned dobrovolně skoncuji se životem. „Víš co, ty raději nic neslibuj!", ušklíbl se maličko škodolibě Tae. Pochopil jsem, že je to narážka na mé už zahojené zápěstí. Jen malá jizva zůstala... „Dobře...", přikývl jsem. „Neslibuju, že už to nikdy neudělám!" Tae jen protočil oči v sloup. „Víš co...", řekl napůl vážně a napůl z legrace. „Ty raději už mlč!" Zlehka mě políbil. „Takže... Odpouštíš mi?", zeptal jsem se nejistě. Hrozně moc jsem to potřeboval slyšet! „Máš mlčet!", řekl Tae přísně a znovu mě políbil. Chvíli mě jemně a něžně líbal a pak se usmál. „Už dávno jsem ti odpustil, copak to nevíš?"