Anděl a Démon

136. Kapitola

Tae-Hyung

Zíral jsem na obraz a pořád nemohl uvěřit vlastním očím. Jen matně jsem vnímal Kookieho upřený pohled, který on pro změnu upíral na mě. „Proč jsi nás namaloval takhle?", vydechl jsem mírně nachraplým hlasem. „Jak takhle?", zeptal se potichu. „Takhle..." Jak jen to nazvat? „eroticky?" „Vadí ti to?" Neodpověděl jsem hned. Ten obraz mě totiž totálně dostal! „Proč jsi nás tak namaloval?", zeptal jsem se znovu. „Protože... protože miluju, když mě takhle líbáš na krk!", špitl. „Nevadí ti, že to každý uvidí?", zajímal jsem se. Jeho slova mě potěšila a já se na něho usmál. „Vždyť ses ani nechtěl líbat na veřejnosti a teď nás tady tak prezentuješ...", dodal jsem nechápavě. Znovu jsem se zadíval na plátno. Zkoumal jsem jeho výraz na obraze a projelo mnou chvění. Neřešil jsem barvy ani techniku, ale jen to, co se tam odehrává. „Nevadí mi, že nás takhle někdo uvidí!", řekl rozhodně. „Ať nás vidí! Ale...", dodal nejistě. „jestli chceš tak já to přemaluju..." „Ani náhodou!", řekl jsem vážně. „Nic přemalovávat nebudeš!" Otočil jsem se k němu čelem a zadíval se do jeho krásné tváře ve které se zračila nejistota.

Opatrně jsem ho dotlačil k posteli a tam jsem udiveného miláčka posadil. Sedl jsem si vedle něj. Vjel jsem dlaní do jeho vlasů, uchopil chomáč na temeni a maličko mu zvrátil hlavu dozadu. Kookie překvapeně vydechl a zjevně nechápal co chci dělat, ale já jsem už přitiskl rty na jeho krk a začal ho pusínkovat a opatrně sát jemnou kůži. Kookie zavzdychal a ještě víc zaklonil hlavu. Potěšeně jsem se usmál a dál laskal jeho krk přesně tak jak to namaloval. Chvěl jsem se vzrušením a všiml jsem si, že on taky. „Namalo... namaloval jsem... jsem to taky proto... proto..." Kookie chtěl něco říct, ale nebyl schopný dokončit větu. Na chvíli jsem přestal laskat jeho krk a on se trhavě nadechl. „Protože...", pokračoval rozechvěle s prudkým výdechem. „tě moc chci!" , dodal a já jsem se na něho omámeně podíval. „Já to už nevydržím!", zavzdychal znovu, když jsem své rty přitiskl na jeho krční tepnu. Cítil jsem jak divoce pulzuje, stejně jako jeho srdce a to mé tlouklo taky splašeně a divoce. „Já tě taky chci!", řekl jsem potichu. „Ale musíme to vydržet..." „Tae?!", vydechl a já se na něho znovu podíval. „Vím, že je to divné, ale... nemohl by sis mě vzít?" „Jak vzít?", nechápal jsem. „Pomiluj se se mnou prosím!", zašeptal a celý zrudl. „Můžeme jít do koupelny... jen na takovou rychlovku třeba... ale já už to vážně nevydržím!" „A pak že já jsem nemožný nadrženec...", zasmál jsem se maličko křečovitě, protože boule v mých džínsách nasvědčovala tomu, že opravdu jsem nemožný nadrženec. Vzít si ho tady a teď? Polil mě studený pot. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Kookie navrhne něco takového. Přesto jsem však vstal, vzal miláčka za ruku a začal ho táhnout ke koupelně. Jsme zatracení blázni, ale co... :P

Sotva jsem zavřel dveře, natlačil jsem ho k umývadlu o které se zapřel dlaněmi a začal jsem mu sundávat kalhoty od pyžama. Neměl pod nima spodky, takže jsem se mohl hned potěšit pohledem na jeho sexy zadeček. I mé kalhoty sklouzly ke kotníkům. Jednou rukou jsem mu zajel pod vrchní díl a nahmatal jednu ze sladkých bradavek, zatím co druhou jsem přejel po jeho přirození. Cítil jsem jak bradavka ztvrdla pod mýma prstama, když jsem ji hnětl a třel. Stejnou péči jsem věnoval i té druhé. Užíval jsem si jeho erekci. Kookieho tělo rozkošně reagovalo na mé doteky. Vzrušeně vydechl a víc se na mě natiskl. Chvěl se nedočkavostí, alespoň tak mi to přišlo. Jemně jsem mu skousl jeho levé ouško. „Mám pokračovat?", zavrněl jsem se rty přitisklými na jeho lalůčku až mu naskočila husí kůže. „Prosím...", vydechl. „Pospěš si, než někdo přijde..." Nestačil jsem se divit, ale byl jsem spokojený. Jak si miláček přeje... 

Nebyl čas na přípravu, takže jsem nasměroval špičku k jeho štěrbince a po vynaložení menšího úsilí jsem pronikl do jeho nitra. Okamžitě mě obklopilo jeho hebké teplo a já jsem zavzdychal blahem. Byl to tak úžasný pocit! Kookie potichu zasténal a maličko ztuhl, když jsem přirazil až po kořen. Cítil jsem jak se kolem mě stáhl. „Bolí tě to?", zašeptal jsem starostlivě do jeho ucha. Jen přikývl. „Pokračuj...", zašeptal taky a opřel se hlavou o mé rameno. Chviličku jsem počkal a kladl polibky do jeho vlasů, ale pak jsem ho postrčil dopředu, takže se musel víc předklonit a tak vystrčit zadeček a já se začal pohybovat. Začal jsem líbat jeho šíji a hladit po hrudníku a taky po bříšku. Nejdřív jsem přirážel jen pozvolna a miláček si skousl spodní ret aby nezačal hlasitě sténat, zvlášť, když jsem brzy přírazy zesílil a zrychlil. Jednou rukou jsem si ho přidržoval za hrudník a druhou za bok. Přirážel jsem už docela zběsile do jeho zadečku a zůstat v tichosti byl nadlidský úkol, ale zvládli jsme to. Slyšet byly jen tichoučké vzdechy spolu s pleskáním kůže o kůži, ale to jsem věřil, že za stěny našeho pokoje už slyšet není. Raději jsem ale přikryl miláčkovi ústa když vyvrcholil do umývadla a když jsem vyvrcholil já, prokousl jsem si ret. Měl jsem chuť řvát slastí, ale taky štěstím. Když jsem maličko vstřebal svůj orgasmus, pohladil jsem miláčka po zádech. Skláněl se nad umývadlem a prudce dýchal. Vystoupil jsem z jeho těla a otočil si ho k sobě čelem. Ihned se vrhl na má ústa a začal mě smyslně líbat. „Tak moc mi to chybělo!", zašeptal při pauze na nádech. „Miluju tě, Tae!" „A já tebe!", usmál jsem se do jeho rtů. „Miluju tě strašně moc, Jung-Kookie!" Ještě chvíli jsme se potom líbali a dávali do polibku všechny city, které k sobě chováme. Cítil a užíval jsem si jeho lásku. Potom se odtáhl a podíval na můj ret. „Ty krvácíš!", vydechl zaskočeně. „To nic, zlatíčko!", usmál jsem se konejšivě. „Za tohle mi to stálo!" Zlehka mi přejel prstem po rtu a tak setřel mou krev, ale já jsem vzal jeho ruku a přitiskl na ni svou tvář. Políbil jsem jeho dlaň a miláček se láskyplně usmál. Bylo to tak krásné! Museli jsme se umýt, obléknout a uklidit koupelnu. Byl to zázrak, že nás nikdo nenačapal. Kookie se začervenal, když jsem to řekl nahlas.