Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Byl jsem rád, že jsme z tama odešli. Bylo to tam sice krásné, ale zároveň až moc snobské a já jsem se tam vůbec necítil dobře. Navíc mě Tae chtěl držet za ruku a já jsem měl pocit, že nás kontrolují, že nás všichni po očku sledují. Bylo by to něco jako zločin. Nepatřili jsme tam... Doufal jsem, že mi pomůže, když mi Tae konečně ukáže fotky své rodiny, ale bylo to spíš naopak. K hrozné nervozitě se přidal i smutek. Ach, jak já mu závidím, že má normální rodinu, které mu na něm záleží... Věřím, že si ani pořádně neuvědomuje jaké má štěstí.
Šli jsme mlčky a stále se drželi za ruce. Jeho něžná slova před tím mi z velké části vrátila ztracený klid. Já ho vážně strašně moc miluju! Kdysi jako malý jsem věřil na zázraky, ale pak už jsem v ně věřit přestal! Myslel jsem, že život je jen o trápení, že žádné pohádky nefungují a štěstí mají jen ti privilegovaní. Žádné zázraky! Ale po dnešku... myslím, že znovu začnu věřit i na víly a elfy... To, že jsme šli spolu ruku v ruce byl zázrak! Můj miláček se sem tam zastavil, otočil si mě k sobě a hrozně něžně mě políbil. Mlčeli jsme, ale nebylo potřeba pořád něco říkat. Už dávno se setmělo. Šli jsme po Café Street a na chvíli se zastavili u fontány. Hýřila všemi barvami a já měl pocit, že přesně odráží jak se teď cítím... duhově!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zastavili jsme se u Taeho na kolejích. Kluci byli doma. „Proč ses vůbec neozval?", zeptal se vyčítavě Ho-Seok. Říkal to Tae-Hyungovi. „Od včerejška se po tobě slehla zem... Snažili jsme se ti dovolat!" „To je pravda!", přidal se Jimin, když si všiml jak se Tae nechápavě dívá na svůj mobil. „Ale tys to nebral!", dodal. Usmál se a šibalsky mrkl na mě. „Myslím, že vím proč..." Tvářil se tak, že jsem zrudnul až za ušima a on se začal culit ještě víc. „Já to věděl!", vypískl spokojeně. „Kluci, ti dva to spolu dělali!", zahulákal na celý barák. „Co dělali?" Yoon-Gi se vyřítil z pokoje. „Co dělali?", zjišťoval. Tae se začal taky pitomě usmívat a já jsem litoval, že tam nemají koberec pod který bych mohl zalést.
„Spali spolu!", oznámil mu Jimin. „Fakt?", vykulil oči a přeletěl pohledem ze mě na Taeho. „No ty vole... To je boží!" Plácli si spolu s Jiminem. Tak, asi je čas utéct! Jediný kdo zůstal v klidu, s přísným výrazem byl Hobi. „Měl jsi zavolat, že jsi v pořádku, Tae!", řekl trochu naštvaně. „Moc jsem se bál!" Ale pak se usmál a podíval se na mě. „Vy dva...", zjišťoval. „Začali jste spolu chodit? Je to pravda?" Jen jsem maličko přikývl. Nevěděl jsem kam s očima. Proč mě musí uvádět do rozpaků? To je tak trapné! Zatracený Jimin a Gi. A Tae... tváří se jako nějaký malý uchyláček! To si s ním ještě vyřídím! „Je to pravda!", řekl šťastně Tae a přitáhl si mě k sobě. „Dnes ráno jsme si to spolu vyjasnili a zjistil jsem, že...", něžně mě políbil na rty. „... že mě tento rozkošný andílek taky miluje... Takže jsme vážně spolu!" Periferním viděním jsem si všiml jak Jimin a Gi radostně poskakují, zatímco si nás Hobi přitáhl k sobě a oba nás objal. „Konečně!", řekl a vypadal, že je taky šťastný.
