147. Kapitola - Líbánky (3. část)

352 31 6
                                    


Jung-Kook

Tae chytl mou dlaň a vděčně se na mě usmál, ale já jsem jeho úsměv neopětoval. Tak jak jsem měl před tím pocit, že nejsem opilý, připadalo mi teď, že jsem a to dost. Alkohol mi stoupl do hlavy rychlostí kulového blesku a jako by tam explodoval. Bylo toho na mě už nějak moc! Začaly se mi podlamovat kolena, ale Tae mě naštěstí zachytil. „Ty ses teda zřídil...", řekl potichu a já jsem se jen ušklíbl. „Že to říkáš zrovna ty?!", vysoukal jsem ze sebe. „Hmm...", sklonil hlavu a zatvářil se lítostivě. „Vážně mě to moc mrzí!" „Tak to jsem rád!", řekl jsem vážně. „Zavedeš mě prosím do pokoje?", požádal jsem ho a on jen přikývl. Nohy se mi trochu pletly, ale i tak jsme za chvíli byli zpět v našem apartmánu. „Chci do postele!", oznámil jsem mu, když za námi zavřel dveře, a Tae se maličko uculil. „Chceš sex na usmířenou?", vydechl hravě a já jsem se zamračil. Nějak rychle mu otrnulo! „Hmmm...", uculil jsem se trochu úchylně. „Ty bys chtěl sex na usmířenou? Ale v tom případě počítej s tím, že tě to bude bolet!" „Cože?", nechápal. „Řekl jsem, že jestli chceš sex na usmířenou...", zopakoval jsem táhle a trochu s námahou. „že tě to bude bolet! Chceš to, Tae-Hyungie? Opravdu?" Rozhlédl jsem se po našem druhém pokoji, který byl stylizovaný jako malý obýváček s nezbytným výhledem na mořskou hladinu. Možná by to šlo tady? Pokud bude chtít... 

 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


 Chvíli jsem to opravdu chtěl. „Ale...", vydechl Tae a dost nejistě se na mě podíval. „Jak to myslíš, že mě to bude bolet?" Musel jsem se zasmát, když jsem viděl jeho pohled, ale pak jsem se chytil za hlavu. Musí se tak točit??? Po chvíli jsem znovu, s trochou námahy, svůj zrak zaměřil na Taeho. Stál a díval se na mě. Byl to nejistý pohled a nebo smutný? Nebo snad naštvaný?

 Byl to nejistý pohled a nebo smutný? Nebo snad naštvaný?

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


„Chceš se usmířit a nebo ne?", zeptal jsem se zaujatě, zatím co jsem si sedal na pohovku. Nespouštěl jsem už z něho oči a v tu chvíli jsem si vážně užíval jeho smíšené pocity. Chtěl jsem ho alespoň maličko pozlobit za to, jak jsem musel trpět. Vím, že jsem mu křivdil a že jsem vyváděl až moc jen kvůli polibku, ale může se mi někdo divit, že jsem věřil tomu, že s ním spal? „Dal jsi mi facku...", řekl Tae potichu. „Řekl jsi mi hnusné věci... a přestože víš, že jsem tě nepodvedl až tak, chceš ještě aby mě to bolelo? Vážně, Kookie? Myslíš, že mě celá tahle situace nebolí až dost???" „Já nevím, Tae...", povzdechl jsem si. „Bolí?" „To myslíš vážně?", zarazil se. „Co mám dělat abys mi věřil? Mrzí mě, že jsem se včera opil namísto toho abych tady byl s tebou... Mrzí mě, že jsem se líbal se Sung-Oh! Proč si myslíš, že mě to nebolí? Já tě miluju, Jung-Kookie, vážně!" „Tak pojď sem...", povzdechl jsem si unaveně. Měl jsem už všeho plné zuby. Jen nejistě ke mně přišel a já jsem pak musel na něho vzhlížet. Proč je tak nádherný, ten můj hříšník? Plný lítosti, ale pořád tak vzpurný... svůj... Chvíli jsme mlčeli a on mě doslova propaloval pohledem. „Chci do postele...", řekl jsem potichu. „ale žádný sex nebude! Chci jenom spát..." K tomu co mi řekl jsem se zatím nechtěl nijak vyjadřovat. „Tak dobře", přikývl a trochu lítostivě se pousmál. Možná to vyznělo jako že se nechci usmiřovat, ale já jsem v tuhle chvíli už sotva držel oči otevřené. Už nikdy nebudu pít alkohol! „Pomůžeš mi, prosím?", požádal jsem ho a on jen přikývl. Chytl mě pod koleny a druhou ruku mi položil na záda. V okamžiku jsem byl v jeho náruči a s úlevným výdechem jsem si položil hlavu na jeho rameno. Tae mě zlehka a opatrně políbil na čelo a já jsem zavřel oči. Bylo to moc příjemné být u něho. „Tak spinkej...", zašeptal, když mě ukládal do postele. „A příště ty panáky nepij tak rychle... neumíš to!", neodpustil si poznámku, ale já už jsem skoro spal. Nic jsem mu neodpověděl. Znovu mě zlehka políbil, ale tentokrát na rty.

Anděl a DémonKde žijí příběhy. Začni objevovat