Anděl a Démon

139. Kapitola (Výlet do Busanu - 1. část)

Jung-Kook

Sakury už odkvetly a přiblížilo se Taeho zkouškové. Hrozně moc mi chyběla škola. Bylo mi sice dobře, když jsem čas trávil malováním a hraním si s Yeontanem, zatím co byl miláček ve škole, ale přesto jsem chtěl i jinou činnost. Chtěl jsem si najít brigádu jenže Tae byl proti. Tvrdil, že peněz mám přece dost a že mám odpočívat. Bál se asi, že by mi práce zabrala hodně času a že bychom pak spolu byli málo. Líbilo se mu, že na něho vždycky čekám doma a vítám ho něžným polibkem a tak jsem si brigádu nehledal. Proto jsem začal zvažovat, že si podám přihlášku na nějakou jinou vysokou školu a že bych ji dělal dálkově, abych ji pak mohl studovat současně s tou mou, až se tam vrátím. Jen jsem nevěděl jakou. Opravdu bych chtěl vyučovat na naší fakultě? Jaký obor by mě bavil? Chtěl bych jednou malovat, ale uživit se jako malíř je dost těžké. Na výnosy z mé restaurace jsem spoléhat nechtěl a žít z úspor mé rodiny už vůbec ne. Do Busanu se ale podíváme. Slíbil jsem, že se tam zajedu podívat a svůj slib dodržím. Možná tu restauraci prodám...

Začali jsme znovu chodit na naše místečko v parku. Miláčkovi se tam dobře učilo a také Yeountan si to tam zamiloval. Ptal jsem se miláčka, jestli se nechce učit v klidu, že bych ho tam nechal o samotě, ale přitáhl si mě do polibku a prohlásil, že kdyby mě nemohl líbat, nezapamatoval by si ani slovo. Docela mě to pobavilo, ale byl jsem rád, že můžu být s ním. Tak se Tae učil, drobek pobíhal na vodítku kolem nás a já jsem kreslil. Bylo to fajn!

Byla polovina června. Tae zvládl zápočty a později i zkoušky. Měl jedno B, ale to vůbec nevadilo. Byl jsem na svého šikovného manžela hrdý. „Už se těším na pláž v Busanu!", usmíval se, když jsem mu zašeptal do ouška, že si zaslouží odměnu za splněné zkoušky. „Jsi si jistý?", zeptal jsem se škádlivě, ale miláček si zřejmě neuvědomil na co narážím. Myslím, že si plánuje, jak si mě na pláži vezme. Možná mu to dovolím, když mu to posledně nevyšlo. Přesto si tenkrát nestěžoval! :) „Co tím myslíš?", podivil se, ale já se jen usmál. „Nic...", pokrčil jsem rameny, ale jemu se nejspíš má odpověď nelíbila. Chtěl jsem se vzdálit, jenže on si mě chytl za pas a přitáhl zpět k sobě. „Miláčku...", zavrněl do mého krku a hned na to jemně sevřel mou kůži ve svých zubech. Slastně jsem zavzdychal a nechal ho aby ochutnával a líbal můj krk. Naprosto jsem pod doteky jeho rtů i zoubků tál. „Hmmm?!", vydechl jsem, když se po chvíli odtáhl a podíval se do mých očí. „Miláčku...", zopakoval a zatvářil se vážně. „Měla to snad být nějaká skrytá výhrůžka?" „Miláčku...", usmál jsem se. „To nebyla žádná skrytá výhrůžka!" Mrkl jsem na něho. On se taky usmál, ale pak mě plácl po zadku až jsem vypískl. Nečekal jsem, že mě plácne. „To je dobře, miláčku", řekl spokojeně, zatím co já si mnul zadek. Musel mě plácnout tak moc? Vzápětí se ale jeho tón změnil, když pokračoval: „protože na pláži ti nedovolím nic zkoušet! Na pláži si tě vezmu já a pokud chceš být Daddy, tak rozhodně ne tam! Je ti to jasné?" Tvářil se už zase hrozně vážně a autoritativně a já jsem na něho civěl s rozšířenýma očima. Vyvedl mě z míry. „Jasné!", špitl jsem a snažil se zadržet slzy, které se mi chtěly nacpat do očí. Párkrát jsem zamrkal a naštěstí se mi to podařilo. Svůj výraz jsem ale skrýt nedokázal. „Klid, miláčku!", usmál se najednou už zase mile Tae a přitáhl si mě k sobě. „No tak...", políbil mě na rty a pak si mě k sobě přivinul. „To byla jen legrace! Budeme dělat všechno co budeš chtít a kde budeš chtít! Já jsem to nemyslel vážně, opravdu!" „Hmmm..." „Opravdu, zlato...", přesvědčoval mě. „Dobře...", přikývl jsem. „Ale vidím, že to nechceš, takže na pláži Daddy nebudu... dobře?" „Dobře!", přikývl radostně a zazubil se jako malý uličník. Taky jsem se usmál. Před chvílí mě ale polekal. Opravdu jsem se bál, že se zlobí. Mám vůbec chtít být Daddy? Stačí takovýto okamžik a já jsem jako rosol... ještě pořád!