Anděl a Démon

131. Kapitola

Jung-Kook

Voda byla tak příjemná! Válel jsem se ve vaně a vůbec se mi nechtělo ven. Věděl jsem, že jen oddaluju něco, čemu se stejně nevyhnu. Přesto jsem raději nespěchal. Nemohl jsem se však ubránit vzpomínkám. Tady, v tomto bytě, jsem byl naposledy jako Angel. Nechtěl jsem na to vůbec myslet, ale ty myšlenky byly hrozně dotěrné. Nakonec jsem raději vylezl z vany, oblékl jsem se a šel se podívat co dělá Tae. Pořád jsem ale před očima měl výjevy z toho posledního dne. „Cos tam dělal tak dlouho?", zeptal se rozmrzele Tae. „Jen jsem se zamyslel, promiň.", řekl jsem smutně. Zkoumavě se na mě podíval. „Už jsi na něco přišel?" „Jen na to, že mě moc mrzí co jsem ti provedl... co ti Angel provedl!", odpověděl jsem nervózně. Nechtěl jsem vzpomínat, ale viděl jsem to tady všude. Zkroušeně jsem se posadil vedle Taeho na sedačku. „Beru na vědomí!", povzdechl si. „Už si můžeme promluvit?" Podíval se mi do očí a já jsem uhnul pohledem. Bál jsem se, ale nechtěl jsem mu to přiznat. Má jistota, že ho nenechám jen tak odejít, byla pryč. Jak mám mluvit o budoucnosti, když mě pořád otravují zlé vzpomínky? Jak se mám té zatracené minulosti zbavit? Jak se mám zbavit pocitu viny? Něco mě napadlo, ale netušil jsem, jestli to bude fungovat.

Nevěděl jsem jestli dělám dobře, ale rozhodl jsem se, že to zkusím. Pořád mě skenoval očima a čekal co mu odpovím. „Můžu tě o něco poprosit?", zeptal jsem se rozechvěle. Vážně jsem si nebyl jistý, že dělám dobře. „O co?", podivil se. „Myslel jsem, že už probereme naši budoucnost." „Jasně, probereme, ale..." Chvíli jsem se mu díval do očí a potom jsem se znovu zadíval na své prsty. „Než se budeme zabývat naší budoucností, mohli bychom nějak vyřešit naši minulost? Teda, tvoji a Angelovu..." Všiml jsem si jak ztuhl. „Co na tom chceš řešit?", zeptal se a bylo vidět, že jsem ho mírně vyvedl z míry. Asi s něčím takovým nepočítal a zřejmě ani netušil o co mi jde. Tuším to vůbec já? „Já jen...", špitl jsem potichu, že mě sotva slyšel. „Myslím, že bych zasloužil trest!" „Jaký trest?", podivil se. „O co ti jde?" „O to, jestli bys mě nemohl potrestat, za Angela... myslím, že... že to potřebuju abych mohl jít dál." Pořád se na mě díval nechápavě. „Ale já tě nechci trestat!", vydechl po chvíli. „Chtěl jsem s tebou jen mluvit!" „Ale já tě prosím, jestli by jsi mě nemohl potrestat a potom si promluvíme...", přesvědčoval jsem ho. Chvíli jsme mlčeli a já se díval do země. Cítil jsem ale na sobě jeho zkoumavý pohled. „Jak bys chtěl potrestat?", zeptal se zaraženě. „Chtěl bych, abys mi udělal to, co Angel udělal tobě!", špitnul jsem. „Chci aby to moc bolelo!" „Ale, Kookie...", zamračil se. „Co to zase plácáš? Ty se přece bojíš bolesti!" „Ano, bojím, ale...", znovu jsem se mu podíval do očí. „Nemůžu přestat myslet na to, co jsem ti jako Angel provedl, víš? Kdybys mi ublížil taky, třeba bych to mohl konečně pustit z hlavy. Chtěl bych to zkusit, prosím!" Nezdálo se, že bych ho přesvědčil. Pomalu jsem teda vstal z pohovky a zamířil ke skříni v předsíni. Když jsem se vrátil s dřevěnou krabičkou, nejistě se na to podíval. „Co je to?" „Otevři to!", řekl jsem nervózně. Vím, že toho budu litovat, ale nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem fyzickou bolest aby přehlušila tu duševní.

Tae-Hyung

Kookie stál vedle mě a podával mi tu věc. Neměl jsem chuť si ji brát a má nálada se dost pokazila, protože se mi nelíbilo, že mi kazí mé plány. Takhle jsem si to teda fakt nepředstavoval! „Chtěl bych abys mě potrestal i za to, co jsem ti provedl já. Za všechno to trápení!", skoro šeptal, tak moc potichu to řekl. Chce to vůbec? Nevypadá, že si je jistý tím, co po mě chce. Nedůvěřivě jsem se Kookiemu podíval do očí a potom na tu věc. Nakonec jsem si krabičku vzal a opatrně jsem ji potěžkal. Něco v ní zarachotilo. Znovu jsem vzhlédl a tázavě se na něho podíval. „Tak už to otevři!", řekl Kookie, ale snad ještě potišeji. Skoro jsem musel odezírat ze rtů. Po chvíli váhání jsem krabičku přece jen otevřel a nestačil jsem zírat. „Proboha!", vydechl jsem, když jsem poznal, že to musí být Angelovy hračičky. Byla tam pouta, šátek, vibrátor, dildo, bičík, nejspíš erekční kroužek a další cerepetičky, jako třeba černá rtěnka a tužka na oči. Zbledl jsem, ale vzápětí na to se mi krev nahrnula do hlavy. Ano, tímto mě Angel mučil. Vzal jsem černo stříbrné dildo s elektrodami do dlaně a prohlédl jsem si tu věc ze všech stran. Takže tohle do mě Angel strčil??? :( Vypadalo to velké a bylo to tvrdé a studené.