Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Seděl jsem na své posteli a utápěl se ve smutných myšlenkách. Plakal jsem pro svou babičku a taky proto, že jsem byl sám. Tae slíbil, že bude se mnou, ale chápal jsem, že musel odjet. Zítra totiž bude mít babička pohřeb a já tam nemůžu být, ale miláček slíbil, že tam pojede za nás za oba. Staví se taky za rodinou v Daegu a protože už pozítří bude Štědrý den, tak je mi jasné, že tam zůstane. Připadal jsem si ale hrozně opuštěný. Tyhle svátky budou opravdu smutné! Pomalu jsem přistoupil k oknu a zahleděl se přes slzy ven. Vůbec jsem neměl pocit, že už budou Vánoce. Žádná vánoční výzdoba a venku ani stopa po sněhu. Chtěl bych se alespoň nadechnout čerstvého vzduchu, ale tohle okno jde otevřít jen na klíč, který nemám a ani nejde rozbít sklo. Byl jsem rád, že tam nejsou mříže, jinak bych se opravdu cítil jako ve vězení. Raději jsem zatáhl závěsy a otočil se k oknu zády. Nevěděl jsem jak se mám zabavit a tak jsem jen tak postával a snažil se nebrečet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Otevřely se dveře a vešel pan Lee. Jen jsem se na něj podíval, ale znovu jsem sklonil hlavu a mé slzy začaly dopadat na podlahu. „Ale no tak, Kookie...", řekl mile a zlehka mě objal. „Přece nebudeš pořád plakat?!" „Proč ne?", vydechl jsem smutně. „Umřela mi babička a Tae tady není, tak co mám dělat jiného?" Víc mě k sobě přivinul, ale podržel si mě jen jednou rukou. V té druhé něco držel. „Tak se vyplač!", řekl klidně. „Máš na to právo!" Poslechl jsem ho a opravdu jsem se rozbrečel na jeho rameni. Pan Lee trpělivě čekal, až mě to přejde a když jsem už jen potichu vzlykal, odtáhl se a usmál. „Co takhle si udělat trochu vánočnější atmosféru?", navrhl. „Jak?", podivil jsem se, zatím co jsem si utíral slzy do rukávu od pyžama. „Nejdřív tu pustím trochu světla!", prohodil a přistoupil k oknu. „Taková ponurá atmosféra ti nesvědčí!" Roztáhl závěsy a potom otočil klíčem a otevřel ventilačku. „Hmmm..." Před chvíli jsem ty závěsy zatáhl a on je zase odtahuje. Za čerstvý vzduch jsem ale byl vděčný. „Něco jsem přinesl!", usmál se a pak mi ukázal co drží v ruce. Byla to igelitka, ze které vytáhl maličký vánoční stromeček. Bez zájmu jsem si ho prohlédl. Byl sice krásný, ale mě nezajímal. Nezajímají mě Vánoce, které nemůžu trávit s mým miláčkem! :'( „Nechal mi to tady pro tebe Tae-Hyung!", usmál se pan Lee a já jsem zbystřil. „Vážně?", nechápal jsem. „Kdy?" „Když tady byl posledně!", pokýval hlavou a s pobavením sledoval můj údiv. „Chtěl tě překvapit a tak mi řekl abych ti to dal až bude muset odjet, abys nebyl tak smutný..." Stromeček mě začal zajímat o hodně víc a tak jsem si ho důkladně prohlédl, když ho pan Lee postavil na můj stolek. Byl opravdu krásný!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
