Anděl a Démon

Závěr + poděkování

Jung-Kook

Pořád jsem nevycházel z úžasu a nemohl jsem se zbavit dojetí. Vážně slavím narozeniny v den svých narozenin? Vážně mám tolik přátel? A mám Taeho, největšího miláčka na světě! „Je ti dobře?", zeptal se mě starostlivě můj poklad. „Jsem šťastný!", vydechl jsem a přitiskl jsem své rty na ty jeho. Miluju líbání s ním! Miluju to, že existuje a ještě víc to, že i on miluje mě. „Všechno nejlepší k narozeninám!", usmíval se Min-Ki, který k nám právě přiběhl a sevřel mě ve svém objetí. „Děkuji, Ki!", usmál jsem se a víc si ho přitiskl k sobě. Miluju svého brášku! „Máš super vlasy!", řekl, když se ode mě odtáhl a zálibně si mě prohlédl. „Je jako sladká sušenka s jahodovou polevou!", usmíval se Tae a já jsem do něho nesouhlasně šťouchl. „Už se těším, až tu polevu slížu!", zašeptal mi smyslně do ucha, až jsem se zachvěl. „Vážně?", vydechl jsem, zatím co on nenápadně zmáčkl můj zadek. „Víš, že to jsou vlasy, Tae? Budeš mi je olizovat?", zašeptal jsem s úšklebkem do jeho ouška a on mě štípl do jedné půlky, až jsem vypískl. Ki se jen pobaveně usmíval, zatím co se Tae naklonil zpět k mému uchu. „To bylo jen obrazné srovnání, miláčku!", upozornil mě. „Já jsem myslel tvé tělo..." „Ach...", vydechl jsem. „Tak to potom jo..." Nemohl jsem se dočkat! :)

Oslava pomalu končila, ale nám se ještě nechtělo domů... Ne že bych se fakt netěšil na milování s mým mužem, ale chtěl jsem ještě být s kamarády. Hong-Gi navrhl, že bychom mohli zajít na karaoke, protože chtěl konečně slyšet nás dva a já jsem ve svém radostném rozpoložení souhlasil. Jin byl smutný, že nemůže jít, protože musel uklidit galerii. Představa, že už druhý den přijde široká veřejnost pokochat se mými díly, ve mně způsobovala chvění, ale Jin mě ujišťoval, že to bude dobré, protože on jako malíř a majitel galerie se přece vyzná v umění... věřil jsem mu! Nam-Joon se však nabídl, že galerii uklidí sám a Seok-Jin poskakoval nadšením. Taky chtěl vědět jak zpívám, což mě znovu uvedlo do rozpaků. „Miluju tě, Moonie!", řekl Jin a políbil šťastného přítele na rty. „Taky tě miluju, Jinie, miláčku!", usmál se. Jsou tak sladcí spolu! Utřel jsem si slzičku štěstí z pohledu na ně dva a pak jsme ruku v ruce s mým miláčkem šli do Game-Roomu. Vedle nás hopkal Min-Ki. Všim jsem si, že se JR nějak hodně skamarádil s Hong-Gim. Celou cestu si povídali a smáli se, ale nezdálo se, že by to Ki vadilo. V klidu se zavěsil do mě a já jsem byl taky spokojený. Víc jsem stiskl Taeho ruku a on se na mě láskyplně usmál. Spolu s námi šli taky Jimin, Hobi a Yoon-Gi. „Ta růžová ti fakt sekne, Kookie!", řekl vážně Gi. „Ty jsi takový sladký typ, k tobě to opravdu pasuje!" „Tobě by to pasovalo taky!", mrkl jsem na něho. „Ne... to teda ne!", bránil se. Zrovna měl vlasy na modro, proč by nemohl jít i do růžové? „Já myslím, že by to k tobě fakt pasovalo!", řekl klidně Jimin. „Cože?", vykulil na něho oči Gi. „Jakože jsem taky takový cukroušek jako je Kookie?" „Přesně tak!", mrkl na něho Jimin a skousl si smyslně svůj plný ret. Tae se smál, Hobi, Ki a já taky, jen Gi kulil oči a Jimin se tvářil, že nic neřekl. Hong-Gi a Hyun si povídali spolu a neřešili o čem se bavíme my. 

V Game-Roomu to bylo super! Hobi a Yoon-Gi si střihli raperský duet a já jsem civěl s otevřenou pusou. Netušil jsem, že umí tak skvěle rapovat. Škoda jen, že s námi nebyl taky Nam-Joon. Snad příště... Jin zpíval překrásně a sklidil ovace. Pískal štěstím a všechny nás objímal. Dokonce i Min-Ki s JR nám zazpívali a všechny nás okouzlili. Byli tak krásní spolu! Jimin svým jemným hlasem naprosto učaroval! Nemohl jsem uvěřit, že mám tak talentované kamarády. Hong-Gi se taky předvedl ve své dokonalosti a nám všem padala brada až na zem. On však taky našetřil chválou na mé přátele a když jsme pak zpívali já a Tae, prohlásil, že opravdu zníme jako andělé. Červenal jsem se až za ušima, ale Jin naprosto souhlasil. „Jsi vážně neuvěřitelný, Jung-kookie!", řekl. „Myslím, že budeš při vernisáži tvých obrazů i zpívat!" Uvedl mě do ještě větších rozpaků, ale taky mě to hrozně moc potěšilo! „Díky, Jinie!", vydechl jsem a on mě málem umačkal ve svém objetí. „Nemáš zač, Kookie!", usmál se a rozcuchal mé růžové vlasy.