Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Snídaně proběhla v napjatém mlčení. Nepamatuju si, kdy naposledy to tak bylo. Bylo to tak někdy? Vůbec jsem neměl chuť k jídlu. „Takže, Tae...", řekla máma vážně. „Projdeme se!" „Jen běžte!", usmál se táta. „My si tady budeme s Eon hrát! Viď?", mrkl na sestřičku, která jediná byla v naprostém klidu. „Postavíme si domeček z lega!", navrhla bezstarostně. „Půjdete do obchodu, mami? Mohla bys mi koupit kokina?" Máma jen protočila oči v sloup. „Žádné kokina ti nekoupím, zkazí se ti zuby!" „Ach jo..." Vyšli jsme před dům. „Kam chceš jít?", zeptal jsem se opatrně. „Nevím...", pokrčila rameny. „Prostě někam. Nejde mi o procházku! Chci s tebou mluvit a chci na to mít klid!" „Já vím...", špitl jsem nervózně. Vážný rozhovor s mámou jsem měl naposledy jako puberťák. Z mámy šel strach, když začala mluvit vážně. Mám se teď bát? Co mi chce říct? Nakonec jsme se vydali směr Duryu park. Celou cestu jsme ale mlčeli. Máma si zřejmě připravovala řeč a já jsem trnul hrůzou co mi řekne. Věděl jsem, že to bude téma Kookie! Park byl docela daleko, ale nevadilo mi to. Tušil jsem, že si máma bude chtít v parku najít klidné místo a tam to na mě potom vybalí. Je trochu jako já, taky v parcích vyhledává odlehlé místa! Konečně jsme byli na místě. Konečně, protože už mě vážně bolely nohy. Posadili jsme se jen tak do trávy u jezírka, s výhledem na Woobang Tower. Bylo tam opravdu krásně a byl tam klid.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo už téměř po poledni a já jsem měl obrovský hlad. Snídaně jsem se totiž skoro nedotkl. Jako by to máma tušila, vytáhla z kabelky sendvič. Vděčně jsem si ho vzal, ale pořád jsem neměl moc chuť ho sníst. „Jez!", pobídla mě. „Netáhla jsem to tady s sebou pro kachny!" „Dě...děkuji", vysoukal jsem ze sebe. „Uklidni se, Tae!", řekla vážně a já se zachvěl. Znělo to skoro výhružně. „Já ti hlavu neurvu!", dodala a já čekal, kdy ještě řekne, že mě jen utopí tady v jezírku. Neřekla to. Poslušně jsem radši vybalil sendvič a začal jíst. Šlo to těžko s knedlíkem v krku, ale máma trpělivě čekala až bude celý sendvič ve mně. Zmuchlal jsem papír a ona ho dala zpátky do kabelky, abych ho snad jen tak nepohodil na zem. Jako bych já snad někdy něco takového dělal. Chvíli jsme mlčky sledovali hladinu jezírka. Byla tak klidná, pravý opak toho jak jsem se cítil já. Máma se trošku uvolnila, už nevypadala tak napjatě.
„Řekni mi něco o něm, Tae...", řekla najednou a já jsem jen překvapeně zamrkal. „Jaký je? Co o něm vlastně za tak krátkou dobu víš?" „Já...", nevěděl jsem kde začít. Maminka chce abych jí o něm něco řekl? Je to nějaký obrat, nebo jen chce informace o nepříteli? Co všechno mám mámě prozradit? Rozhodl jsem se, že řeknu jen to nejnutnější, nemusí vědět všechno! „Chodíme spolu týden...", řekl jsem trochu rozechvěle. „ale znám ho dýl, asi měsíc, myslím... Jmenuje se Jeon Jung-Kook a v září měl dvacet let. Studuje na stejné univerzitě, je ve druháku, ale má malířský obor. Pochází z Busanu a nemá už žádnou rodinu, protože se mu rodiče i bratr zabili v autě a babička na něho... na něho nemá čas, tak se moc nevídají. Nebo si nerozumí, to nevím jistě. Já jsem jeho první kluk..." Odmlčel jsem se a čekal co máma na to. „Vážně nemá žádnou rodinu?", řekla s lítostí. „Chudáček, to mě vážně mrzí!" Vděčně jsem se usmál. „Mě taky!", řekl jsem upřímně. „Takže studuje...", srovnávala si fakta. „To znamená, že není hloupý a taky není žádný flákač..." „Kookie je moc chytrý!", přizvukoval jsem. „Tak chytrý, že přeskočil ročník!" „Vážně?", podivila se máma. „Nemá už náhodou věk na to aby byl ve druháku? Co dělal do té doby?" Trochu jsem se zarazil. Neměl bych plácat bez rozmyslu. „Měl nějaké zdravotní problémy, ale už je to dobré! Tak prostě šel rovnou do druháku, protože je moc chytrý!" „Aha..." Byl jsem moc rád, že se nevyptává jaké problémy.
