Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Tae mě líbal něžně a procítěně a já jsem jeho polibek opětoval stejně něžně. Pořád jsem však musel myslet na to kam vlastně jedeme. Chtěl jsem to vědět. Nakonec, ač velmi nerad, jsem miláčka od sebe opatrně odstrčil a tím jsem přerušil kontakt našich rtů. Udiveně se na mě podíval. Pořád seděl na mém klíně, ale přestože mě už docela bolely nohy, nevadilo mi to. „Děje se něco?", vydechl. „Miláčku!", vyhrkl jsem, ale nestihl jsem nic říct, protože mě už zase líbal. Znovu jsem ho odstrčil. „Řekni mi kam jedeme, prosím!" „Ty jsi tak nedočkavý...", povzdechl si s úsměvem. „Přestaň mě odstrkovat, chci tě líbat!" Sklonil se, ale já mu dal prst na rty. „No tak nezlob, miláčku!", pousmál se a políbil můj prst. „Až tam budeme, tak se to dozvíš!" „To už jedeme na líbánky?", zjišťoval jsem trochu nervózně. Měl jsem sice sbalenou tašku, ale ta zůstala přece doma. „Na líbánky pojedeme až zítra, zlato!", odpověděl a chytl mou ruku do své dlaně. „Dej mi pusu, Kookie!", zaškemral. „Až mi řekneš kam jedeme, ano?", zkoušel jsem ho nějak zpracovat. Tae si znovu povzdechl a posadil se vedle mě. Pořád sice držel mou dlaň, ale i tak mi začala jeho blízkost hned chybět. Neváhal jsem a tentokrát jsem si já sedl na jeho klín. Tae se spokojeně uculil, chytl si mě za zátylek a přitáhl si mě do dalšího polibku. Tentokrát to ale byl polibek vášnivý a divoký a já jsem se nebránil. „Za chvíli tam budeme!", usmál se na mě něžně miláček, když po dlouhé chvíli propustil mé rty ze svého zajetí a já jsem se snažil popadnout dech. Znovu jsem vyhlédl z okýnka. Jeli jsme podél řeky a slunce už zapadalo. Byla to nádhera!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ale jestli budeš zlobit...", pohrozil mi. „zavážu ti oči, zlato!" Odvrátil jsem pohled od krásného výhledu a znovu se zadíval na potvůrku pode mnou. „Ale no tak... Tae...", zamračil jsem se a hned na to jsem nafoukl uraženě tváře. „Nestačí ti, že mě chceš překvapit líbánkama? Možná bych mohl něco říct alespoň k naší svatební noci?!" „Už je pozdě, Kookie!", zasmál se pobaveně. „Ty jsi chtěl jet domů, ale já jsem měl maličko romantičtější představy... takže buď trpělivý a brzy se opravdu dozvíš kam jedeme!" „Já jsem nechtěl...", vyhrkl jsem, ale pak jsem se zarazil. „Takže vážně nejedeme domů? Tae?! Tys mi kecal, když jsi tvrdil, že jsi zapomněl na svatební noc? Kdy jsi to vlastně naplánoval a zařídil?" „To si piš!", smál se Tae pobaveně. „Kecal jsem ti, ale byla to jen malinkatá nevinná lež! Chtěl bys být raději doma a nebo..." „Kde?", vydechl jsem maličko zaskočeně. Jak mě mohl miláček tak převést? Ale to znamená, že... že se mé romantické představy o hotelu možná stanou skutečností? „Někde jinde?", dodal Tae tajemně a já jsem omámeně přikývl. „Někde jinde...", odpověděl jsem nadšeně a bez rozmýšlení. „Tak kdy jsi to naplánoval?" „Před dvěma týdny!", řekl klidně a já jsem na něho vykulil oči. „Vážně?", žasl jsem. „Takže jsi romantičtější než já? Fakt?" „Já že jsem romantičtější?", smál se Tae. „Asi jsem... opravdu!" Jen jsem se usmál a malinko ho šťouchl do ramene. Neměl jsem však skoro co dodat, protože tohle se mu fakt moc povedlo. Miláček na naši noc myslel, zatím co já jsem si vůbec neuvědomil, že nějaká svatební noc bude, protože jsem se soustředil hlavně na náš obřad. „Ale...", maličko jsem se zamračil. „Ta lež ti nemůže jen tak projít!"
