Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
„Vážně tě nemám doprovodit domů?", zeptal jsem se, když už byl Jung-Kook na odchodu. „Ne, to je dobré, Tae!", usmál se. „Moc děkuju za všechno! A taky ještě jednou za mě poděkuj klukům!" „Vždyť jsi jim děkoval aspoň tak tisíckrát!", zakroutil jsem hlavou. „Ale fajn, vyřídím jim to!" „My se jdeme taky rozloučit!", zahulákal Gi. „Počkej, Jung-Kookie!" Přišli ke dveřím oba. Jimin se zatím doma neukázal...
„Tak se měj, brácho!", řekl vesele Yoon-Gi a poplácal ho po rameni. „Přijď zase brzy!" „Snad...", usmál se Kookie a červenal se. „Opatruj se!", řekl Hobi a jemně sevřel Kookieho do objetí. „Rád jsem tě poznal!" „Já tebe taky, Hobi!", zašeptal Kookie a trochu se k Ho-Seokovi přitulil. „Ahoj!"
Za chvíli jsme na chodbě zůstali zase jen my dva. „S tou omluvenkou to máš teda domluvené?", zeptal jsem se. „Zítra mi dojde kurýrem, s podpisem i razítkem!", usmál se. „Yoon-Giho máma se na nic neptala, když Gi řekl, že jsem jeho kamarád! Vážně... Potvrdí mi celé dva týdny!" „Dva týdny?", divil jsem se. „Ne tři?" „Dva...?!", podíval se na mě udiveně. „Jak jsi přišel na tři?" „Vlastně... ani nevím... Ale můžu se zeptat?" „Hmmmm....?" „Kdy jsi šel poprvé do parku? Myslím po nemoci..." Zamyslel se. „Nevím, myslím, že v sobotu odpoledne... Minulý týden... Proč?" „Jen tak...", usmál jsem se. Usmál se taky, ale trochu smutně. „Dobře... Tak já už půjdu!" „Zavoláme si!", připomněl jsem mu. Ukázal gesto, jakože volá a pak už mu přijel výtah. „Ahoj, Tae!", řekl potichu. Přiskočil jsem k němu a sevřel ho v náručí. „Akoj, Kookie!", zašeptal jsem mu do ucha. „Nezapomeň...." „Nezapomenu...", slíbil. Pak se ale ode mě odtáhl a zmizel ve výtahu.
Ještě chvíli jsem stál a díval se, jak jeho kabinka jede do nultého patra. Bylo to tak divné, že už Kookie není se mnou... Chvíli jsem ještě stál, když najednou kabinka zase vyjela nahoru. Že by Kookie něco zapomněl? Ne, byl to jen kurýr... „Dobrý den!", řekl mladý kluk. „Mám tu zásilku pro Jung Ho-Seoka, to jste vy?" „Nejsem...", zavrtěl jsem hlavou. „Hobi, zásilka!" Hned přiběhl a vesele si zásilku převzal. Byla to nějaká krabice. „To je dort pro Jimina!", usmál se spokojeně. Ty jo! Málem bych zapomněl, že měl včera Jimin narozeniny! „Ty jsi neuvěřitelný, Hobi!", plácl jsem ho po rameni. „Viď?", mrkl na mě. Yoon-Gi měl taky radost, že si Hobi vzpomněl. Přes týden dáme Jiminovi nějaký dárek, ještě musíme vymyslet co... ale dnes uděláme malou párty! Škoda, že už musel Kookie jít... Všechno jsme v kuchyni nachystali, zase díky Hobimu! Bude to skvělé! Jimin bude hledět, až přijde domů!
Jimin přišel až skoro večer. Ta jeho nová holka si ho teda pěkně přivlastňuje... Slyšeli jsme zavřít dveře, blikl si na chodbě a my tři jsme se krčili v kuchyni jako myšky po tmě. Potom vešel do kuchyně. „PŘEKVAPENÍ!", vykřikli jsme naráz a hned jsme se na Jimina všichni společně vrhli. Skupinové objetí! „Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví..." Jimin se překvapeně usmíval. „Jé, kluci...", utřel si malou slzičku. „Vy jste si na mě vzpomněli? To je tak..." „Hezké?", usmál se Hobi. „To je jasné, že nezapomeneme na kamaráda...", nenápadně mrkl po mě s Yoon-Gim a my jsme oba jako na povel trochu zčervenali. „Zfoukni si svíčky na dortu!", usmál se Hobi na Jimina. „Já mám i dort?", radoval se Jimin. „Tak se podívej!" „Wow...", radoval se. „Miluju jahody! Ten je skvělý, kluci! Díky!!!" Jimin zfoukl svíčky a Hobi rozlil víno do skleniček. „Na tvé dvacáté druhé narozeniny, Jiminie!", řekl slavnostně. „Na Jimina!" Všichni jsme si připili. Udělal jsem si s Jiminem foto na památku a pak už mi nic nebránilo v tom, abych snědl půlku dortu... Mňam! Byla to moc pěkná oslava! Škoda jen, že tady nebyl taky Jung-Kook...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
