Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
„Sedmé nebe!", opakoval jsem jako ozvěna. To jak si mě vzal, celá naše noc... Sedmé nebe je snad nejpříhodnější výraz! „Miluju být v Sedmém nebi s tebou!", usmál jsem se. „Já taky...", zašeptal. „S tebou, miláčku!" Políbil jsem ho na rty a on se něžně pousmál. Ještě nějakou chvíli jsem se potom tiskl k jeho voňavému tělu a on zlehka čechral mé vlasy. Byl jsem vyčerpaný, ale to on taky. Všiml jsem si, že usíná. „Jung-Kookie?!", ozval jsem se. „Hmmm...?!" Kookie ani neotevřel oči, byl zázrak že ještě nespí. „Odnesu tě do vany a převleču povlečení, ano?" „Hmmm...." Nevěděl jsem jestli to byl souhlas nebo ne. Přesto jsem vstal, vzal Kookieho na ruce a odnesl jsem ho do vany. Napustil jsem jen málo vody aby se mi miláček neutopil a pak jsem běžel převléct peřiny. Povlečení jsem měl nachystané. Trochu jsem se začervenal při myšlence na to, že v hotelu věděli co budeme dělat, ale pak jsem nad tím mávl rukou. No a co... :) Ještě jsem si rychle vlezl do vany a umyl jsem sebe i miláčka. Probral se dost na to aby si vyčistil zuby a šel po vlastních nohách do postele. Raději jsem si ho však podržel kolem pasu, protože se mu oči zavíraly i při umývání zoubků, nechtěl jsem aby cestou k posteli zakopl. Přitulil jsem si ho do náruče a přikryl nás peřinou. „Hrozně moc tě miluju, Tae-Hyungie!", zašeptal Kookie do mého krku, ale než jsem stihl odpovědět, tvrdě spal. „Já tebe taky, Jung-Kookie!", řekl jsem přesto něžně. „Hrozně moc tě miluju, zlato!" Víc jsem si ho přitáhl k sobě a s rukou majetnicky položenou na jeho sexy zadečku jsem usnul taky.
Jung-Kook
Hověl jsem si v peřinách a ta postel byla tak pohodlná. Líně jsem se protáhl, ale oči se mi ještě otvírat nechtělo. Byl jsem ještě tak trochu v zajetí snu který jsem měl... Byl to krásný sen plný sexu a milování s mým mužem. Když jsem si uvědomil, že i před tím byla noc doopravdy plná vášně a lásky, na mých rtech se objevil spokojený úsměv. Mohl bych být šťastnější? Znovu jsem se protáhl a s povzdechem jsem konečně otevřel oči. Zalapal jsem po dechu, protože se mi okamžitě naskytl ten nejkrásnější pohled na světě. Tae už byl vzhůru. Jeho tvář byla tak blízko a s klidným výrazem mě sledoval. Vypadal trochu rozespale, ale taaaak sladce!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zůstal jsem na něho fascinovaně zírat, neschopen slova. Někdo by si mohl myslet, že se mi už za tu dobu musel ohledět, ale pravda byla opakem. Tae se mi líbil víc a víc! Stejně tak mé city jako by neměly žádnou hranici, sahaly až do vesmíru! Miláček se usmál a přisunul se blíž ke mně aby mě mohl políbit na rty. „Dobré ráno!", zavrněl. „Teda... spíš bych měl říct dobré poledne!", dodal s potutelným úsměvem. „Dobré...", vydechl jsem, ale pak jsem se zarazil. „Cože? To už je poledne? Ale..." Začal jsem se rychle brchat ven z postele. Tae mě však zachytil a stáhl zpět na polštář. „Klid, miláčku!", usmál se. „Máme času dost! Akortát tak se v klidu obléct a zajít si na oběd..." „Vážně?", vydechl jsem udiveně. Máme času dost? „Kdy musíme opustit pokoj?", zjišťoval jsem. „Kdy budeme chtít!", řekl klidně a já jsem se na něho ještě víc udiveně podíval. „Ale co naše líbánky?", zeptal jsem se zaraženě. „Neříkal jsi, že dnes pojedeme? Nemáme tady žádné věci a... a taky... nejede nám nějaký vlak, autobus, letadlo a nebo třeba loď?" „Proč loď?", nadzvedl pobaveně jedno obočí miláček a já se trochu začervenal. „Tak loď třeba ne... to jsem jen tak plácl, ale... Ty víš co myslím, ne?" „Vím co myslíš!", usmíval se pořád stejně pobaveně. „Neboj, všechno jde podle plánu! Na líbánky pojedeme, o naše věci se nestarej, je to zařízené a odvoz na líbánky taky! Takže..." Položil mi prst na rty abych nemohl klást žádné další otázky a s úsměvem pokračoval. „takže... v klidu se prober. Můžeš se osprchovat a pak se oblečeš do něčeho pohodlnějšího... Potom se půjdeme v klidu najíst. Z pokoje se odhlásíme až navečer." „Až navečer?", nechápal jsem. „Věříš mi?", zjišťoval a já jsem jen přikývl. „Tak už se nedoptávej a šup do koupelny, nebo si tě znovu vezmu!" Ne že bych nechtěl znovu se milovat, ale po naší divoké noci mě zadek docela bolel, tak jsem se raději poslušně zvedl a přemístil se do koupelny. Mé tělo potřebuje trochu oddech... :)
