Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Týden utekl hrozně rychle a já jsem si pořád nebyl jistý co vlastně chci. Uvědomoval jsem si, že Kookieho miluju, ale nevěděl jsem, jestli ještě zvládnu být ve vztahu s někým tak komplikovaným jako je on. Byl jsem rád, že máme pauzu, protože jsem měl tolik práce ve škole, že bych ani neměl čas za ním jít. Musel jsem se doučit jednu inscenaci, kterou začali zatím co já jsem tam nebyl. Taky jsem měl napsat nějaké eseje a prostě toho bylo moc. Na Kookieho jsem myslel hlavně až v posteli. Chyběl mi a moc! Stýskalo se mi po jeho úsměvu i polibcích. Chtěl jsem slyšet jeho něžný hlas. Toužil jsem po jeho krásném těle! Ale stačí to na vztah? Chtěl bych vědět jak o tom přemýšlí on. Možná se jen bojím, že mě pošle do háje a proto váhám... Co mu ale řeknu až ho uvidím? Dokážu být bez něho? Možná je týden moc krátká doba na to abych si to uvědomil... Byl pátek a já jsem váhal co mám dělat. Nakonec jsem za ním nejel, přestože jsme byli tak domluvení. Jel jsem do Gangnamu a tam jsem v sedmém patře zazvonil na Minki-Ho zvonek. Po chvíli otevřel a udiveně se na mě podíval. „Ahoj, Tae...", vydechl překvapeně. „Co tady děláš? Neměl jsi jít za Kookiem?" „Jak to víš?", podivil jsem se, ale pak mě napadlo, že prostě jen předpokládá, že bych měl být u miláčka v nemocnici. „Kookie mi řekl o té pauze!", řekl a zkoumavě se na mě podíval. „Měli jste dnes probrat co bude dál." „Kdy ti to řekl?", vykulil jsem na něho oči. „Byl jsem tam ve středu", vysvětlil. „Mluvili jsme o tobě! Půjdeš dál?" Vděčně jsem přikývl. „Kdo to je, miláčku?", ozvalo se z obývací části jejich bytu. Podle hlasu jsem poznal, že je to JR. „To je Tae, Hyunie!", zavolal Ki. „Já ruším, viď?", zarazil jsem se a už jsem chtěl vycouvat, ale Ki mě chytl za ruku. „Vůbec nerušíš!", řekl a usmál se. „Hyunie tady se mnou bydlí, takže si jeden druhého užijeme víc než dost! Že, Hyunie?!", znovu zavolal na svého miláčka. „Jo, ať jde dál!", zavolal JR a Ki se zasmál. „Tak dobře!", řekl jsem s úlevou. Nechtěl bych je otravovat, ale potřeboval jsem jejich radu. Vešel jsem spolu s Min-Kim dál do bytu a on šel hned za JR. Ten ho vzal kolem ramen a políbil ho něžně na líčko. Ki se roztomile začervenal a usmál se. Bylo vidět jak se milují a mě to moc potěšilo. Přál jsem Min-Kimu jen to nejlepší a to snad v JR konečně našel. Píchlo mě ale u srdce, když jsem si uvědomil svou vlastní situaci.
Sedli si na sedačku a pokynuli mi, abych se taky posadil. Pořád jsem z nich nemohl spustit oči. Jsou vážně krásný pár!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co ti vlastně Kookie řekl, když jste spolu mluvili?", zeptal jsem se nesměle. Nebyl jsem si jistý, jestli mi to bude Min-Ki chtít říct. „No...", zamyslel se. „Řekli jsme si toho hodně, ale... nejdůležitější asi je to, že ho to všechno moc mrzí. Stýská se mu." „To mě taky...", povzdechl jsem si. „Ale co ti řekl? Můžeš mi říct něco konkrétnějšího?" Sám jsem nevěděl co chci slyšet. Že by nějaký návod na to jak se zachovat? „Řekl mi, že máte pauzu a že se snaží přijít na to, co bude pro vás oba nejlepší... Kookie tě ale pořád miluje, jen si není jistý sám sebou. Hrozně se bojí, že ti zase ublíží, ale zároveň by chtěl být s tebou. Řekl mi taky o Hye-Yun. Myslím, že tu sestru nechtěl řešit, ale když vás potom viděl spolu odcházet, přemohla ho žárlivost. Pořád si totiž moc nevěří a myslí si, že si zasloužíš někoho lepšího než je on." „A co jsi mu na to řekl?", vydechl jsem zaraženě. „Že je pro tebe ten nejlepší! Je to pravda, Tae?", podíval se mi zkoumavě do očí. Mlčel jsem. „Pamatuješ, co jsi mi řekl?", zeptal se vážně Ki. „Já?", podivil jsem se. „Kdy? Co myslíš, že jsem řekl?" „Že mu neublížíš!", odpověděl vážně. „Vzpomínáš si na to?" „No...", zamyslel jsem se. „Myslím, že jsem řekl, že se pokusím mu neublížit!" Taky jsem řekl, že ho nikdy neopustím... Ale to jsem slíbil přímo Kookiemu. Jenomže se stalo tolik věcí... „Ale Ki...", namítl jsem. „Nemyslíš, že to je on, kdo mi ubližuje?" „Ano... ubližuje, vím to a on to ví taky. Proto si může oči vyplakat. Ale ty mu ubližuješ taky!", zamračil se. „Uvědom si, že i ty máš na všem svůj podíl viny! Svěřil se mi s tím, co všechno jsi mu vyčetl... Ale, Tae... zamyslel ses někdy, nad tím, jak je to všechno pro něho těžké?"
