Anděl a Démon

50. Kapitola

Tae-Hyung

Můj Kookie, můj kakaový anděl! Musel jsem si to pořád opakovat a pořád jsem tomu nemohl tak úplně uvěřit. Příliš krásné, než aby to byla pravda! Ale je to tak, Kookie je vážně můj kluk! Vážně! Odtrhl jsem se od jeho sladkých úst a podíval se na něho zamlženým pohledem. Vážně, co mám dělat, když ho tak moc chci? Později už budeme dělat i jiné věci, ale dnes... Kookie, prosím... dnes bych si tě chtěl brát dokola a dokola... Dokud oba budeme moct. Jenom dnes! Prosím! Díval se na mě s rozšířenýma očima a jako by tušil co se ve mně odehrává. „Ty jsi opravdu hrozný!", zamračil se. „Jsem snad nějaká tvoje hračka?" „Ale no tak!", zamračil jsem se taky. „Co to říkáš? To víš, že ne! Já jen... Nebudu tě nutit, neboj... jenom, kdybys chtěl... Kdyby... Prostě by se mi to moc líbilo, kdybychom dnes pokračovali v tom co jsme včera začali. Vážně, jen dnes!"

„Jasně...", ušklíbl se. „Sliby chyby! Dopadne to pak stejně jako s tvým vyprávěním, že?!" Kde se v něm sakra najednou vzalo tolik sebevědomí? Dřív by se mnou takhle nemluvil! „Já jsem žádný slib neporušil!", řekl jsem dotčeně. „Řekl jsem, že ti budu o sobě vyprávět, ale pokud vím, tak jsme se nedomluvili na tom, kdy přesně to bude!" Wow, první hádka. Bude sex na usmíření??? „A taky nebylo řečeno jak přesně ti to budu vyprávět! Můžu za to, že se ti to nelíbilo?" „Můžeš!", zamračil se. „Schválně jsi mluvil jako dítě, tak se nedělej!" „Vážně se teď budeme hádat?", podíval jsem se na něj. Začínal jsem z toho být mírně nervózní. „O co jde?" „O nic..." Posadil se vedle mě. „Jen..." Už zase se červenal a já se na něj vyčkávavě díval. „Jen že... jsi na mě moc hrrrr... Mě se líbí sex s tebou, ale vážně to chceš dělat celý den?" „Už je odpoledne!", namítl jsem. „A dělali jsme to jen dvakrát." „Ale dlouho!" „Přesto jen dvakrát!" Podívali jsme se na sebe a začali se smát.

„Dobře...", usmál jsem se smířlivě. „Už jako malý jsem se učil hrát na saxofon. Chodil jsem na konzervatoř v Daegu a tam jsem přidal i sólový zpěv. Pak jsem začal studovat tady na Art akademii a zbytek už víš. Může to pro zatím stačit?" Trochu přikývl. „Vážně nebudeš tak posedlý sexem?", zeptal se nedůvěřivě. „Když tě nechám dnes vyřádit, budeš už potom normální?" „Já jsem normální!", ohradil jsem se. „Ty víš jak to myslím!", řekl vážně. „Já nechci mít vztah, který by se točil jen kolem sexu! Vážně ne! Já tě moc miluju, Tae, ale..." Dal jsem mu prst na rty. Pak jsem si ho přitáhl k sobě a posadil si ho na klín. „Nemusíš nic říkat, Kookie!", řekl jsem vážně. „Opravdu... já taky nic takového nechci! Asi před rokem a půl... přibližně... jsem chodil s holkou a ta byla posedlá sexem a nelíbilo se mi to! Ne, opravdu... jen dnes! Toužím po tobě hrozně moc dlouho a prostě se tě nemůžu nabažit, ale vážně to takhle chci jen dnes! Pak už to nemusíme dělat pořád, jen někdy... sem tam... Tak jednou denně..." Šťouchl do mě a já se na něj zazubil. „Jednou ale dlouho!", dodal jsem šibalsky. Kookie se usmál. „Ty tvoje srandičky...", poznamenal. „Nikdy pořádně nevím co myslíš vážně a co ne..." „Hlavně myslím vážně to, že tě miluju, Jung-Kookie!", řekl jsem něžně. „Já tě taky miluju!" Dal si ruce kolem mého krku a pak mě něžně políbil. „Takže slibuješ, že to nebude jen o sexu?" „Už jsem říkal, že nebude!" „Malíček na to?" Usmál jsem se. Vzal jsem jeho levou ruku a zaklesl jeho malíček s tím mým. „Teď ses ale chytl do pasti, víš to?" „Jaké pasti?", podivil se. „Říkal jsi, že sliby chyby, ale podívej...", významně jsem ukázal na jeho zápěstí. „kdo tady sliboval na malíček a kdo porušil slib, he?" „Já...", sklonil pokorně hlavu. „Takže...", mrkl jsem na něj. „Můžu si tě za trest tady ohnout, nebo ne?" Podíval se na mě celý rudý. Plaše se usmál. „Můžeš...", řekl potichu.

Jung-Kook

Tak a jsem v háji. Přece jen na něho budu muset vystrčit zadek a můžu si za to sám! Proč jen jsem se do něj navážel, že nesplnil slib? Ach jo... Jako bych zapomněl na to, že to já nedodržuju sliby. Trochu mě to rozhodilo. Ne, trochu víc mě to rozhodilo. Seděl jsem sklesle jako hromádka neštěstí a Tae si toho všiml. „Kookie...", pohladil mě něžně po tváři. „Prosím tě, klid! Já tě vážně nechci do ničeho nutit!" „Já vím...", vydechl jsem. Začínal jsem se pomaličku vnitřně připravovat na to, že mu opravdu vyhovím. Tae je fakt ujetý... jenže má pravdu, zasloužím si potrestat za to, že jsem si ublížil. Na druhou stranu... pořád to je on! S ním to žádný trest vlastně být nemusí! A když mu to udělá radost... Dostal mě a já mám svou hrdost, takže ok, vystrčím na něho zadek... divná logika, že? Je to vůbec alespoň trochu logické???