Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Krev... všude byla samá krev a Kookie bez známek života ležel na zemi. Krev... Měl jsem pocit, že za chvíli omdlím, ale věděl jsem, že když jen o trošinku uvolním stisk na jeho břiše, že vykrvácí. Byl tak bledý a pořád krvácel, přesto, že jsem tu utěrku tiskl na ránu jak nejvíc jsem mohl. „Kde je ta sanitka?", zařval jsem hystericky, když v tom okamžiku vtrhli do dveří.Převzali si ho a mě opatrně odstrčili. Zatočila se mi hlava a já si sedl na zem kousek od nich, tak abych nepřekážel. Nedokázal jsem se dívat co s ním dělají. Měl jsem pocit, že to musí být jen nějaký zlý sen... Jak by to mohla být pravda? Proč by chtěl Kookie už zase umřít? Jen proto, že odjíždím? Ne... říkal něco... co jen to říkal? Nevzpomínal jsem si. Nemohl jsem vůbec myslet. Naložili Kookieho bezvládné tělo na nosítka a vydali se ven z kuchyně. Bříško už měl obvázané, v ruce kapačku s krví a na obličeji kyslíkovou masku. Nahlédl jsem do jeho tváře a bodlo mě u srdce. Pořád byl v bezvědomí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Pojedu s ním!", řekla babička rozechvěle a stiskla mé rameno. Miláčka už nakládali do sanitky. Jen jsem přikývl. Nemohl jsem ze sebe vysoukat jediné slovo. Co se to proboha stalo? Jak se to mohlo stát??? Už znovu ne! Prosím! :'(
„Není to tvá vina!", řekla ještě. „Tak si to nevyčítej, ano, Tae?" Přikývl jsem, ale vlastně jsem s ní nesouhlasil. Kdo jiný by za to mohl? Jistě za to můžu já, přestože netuším, co jsem provedl... Jestli Kookie umře, tak ani já nechci žít! Já už bych to znovu nezvládl, opravdu ne! „Jedete?", nakoukl jeden z lékařů do kuchyně a babička přikývla. „Umyj se!", řekla ještě ve dveřích směrem ke mě. „A něco sněz! Dám ti pak vědět, hned jak budu vědět, jak na tom Kookie je, ano? Bude to dobré!" Pak už zmizela venku. Slyšel jsem jak sanitka s houkáním odjíždí a já jsem si dal hlavu do dlaní. Bolelo to, hrozně moc to bolelo! Po chvíli, kdy jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že se to vůbec nestalo, jsem se hystericky rozbrečel. Skoro jsem nevnímal, že mám na sobě jeho krev. Nedokázal jsem se zvednout a jít se umýt a už vůbec ne něco sníst. Jen jsem brečel a umíral bolestí, která rvala mé srdce na tisíce kousků. Kookie, neeee! Už zase neeee!!! Proč??? Proč???
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
