Anděl a Démon

89. Kapitola

Jung-Kook

Sice jsem nechtěl, aby se náš vztah točil kolem sexu, ale zjistil jsem, že mi to nejen že nevadí, ale že po tom dokonce toužím. Ne teda, že bych chtěl aby náš vztah byl jen o tom... vím, že není a proto mi to nevadí. Jeho blízkost, jeho touha a rozkoš kterou umí působit, jsou jako balzám na duši. Spolu s jeho láskou, která je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Nedoufal jsem, že se mi tohle někdy stane. Tae-Hyung je nádherný kluk, který mě miluje a který po mě touží. Myslím, že nic není návykovější, než on a pocity, které ve mně vyvolává. Jeho blízkost, jen když sedí vedle mě, rozechvívá mé srdce. Když si pak bere mé tělo a spojí se se mnou fyzicky, když je ve mně... je potom pocit, který se ani nedá popsat. Je to exploze pocitů a citů, které jsou jako tornádo. Miluju ty chvíle a proto je vyhledávám častěji než jsem měl původně v plánu. Vím, že Tae miluje sex, takže mu tím jen dělám radost, což je další věc, která mě dělá šťastným... jiskřičky v jeho očích a úsměv na jeho krásné tváři. Miluju Taeho tak, že bych pro něj bez váhání umřel. Ale takový drastický scénář nám snad život nechystá... Doufám. :)

Zrovna jsem prožíval tuhle kouzelnou chvíli. Seděl jsem na něm obkročmo, nebo spíš klečel a Tae řídil mé pohyby. Nevadilo mi to, alespoň jsem mohl zavřít oči a jen si to užívat. Musel jsem sice použít svou sílu, ale nemusel jsem myslet na to, jak to udělat nejlíp, jak se mu to bude nejvíc líbit. Sám si určil tempo i sílu přírazů. Byl jsem jako loďka, kterou řídil zkušený kormidelník... :) Vtipné srovnání, ale koho by napadlo lepší, když se v jeho těle zrovna pohybuje tak vzrušující úd?! :) Celého mě zaplnil a vnímal jsem jen jeho pevné teplo. Nepoužili jsme žádný lubrikant, proto jeho pohyb trochu drhl, ale o to víc to vzrušovalo. Pravidelnými přírazy dráždil mou prostatu i citlivou sliznici. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na jeho penis v mém nitru a na jeho ruce, které pevně tiskly mé boky. Já jsem zatínal prsty do jeho vypracovaných a pevných ramen. Tae má tak nádherné tělo... je až k neuvěření jak je sexy! Neubránil jsem se slastným vzdechům. Vlastně jsem se ani bránit nechtěl. Za to, jak se o mě Tae stará a jak je na mě hodný, jsem mu chtěl dopřát to po čem touží. Chtěl jsem, aby si to užil co nejvíc. Po chvíli jsem vyvrcholil a on pak taky. Schoulil jsem se do jeho milující náruče a on si mě k sobě pevně, ale přesto něžně, přitiskl. Už nikdy ho nepustím! „Miláčku...?!", řekl něžně Tae. „Zůstaň takhle navždy, ano?" Jen jsem přikývl. Škoda, že to tak opravdu nejde. 

Tae-Hyung

Uplynuly skoro čtyři dny. Během nich jsme chodili do školy a snažili se plnit povinnosti. Spolu s Kookiem jsem napsal konečně tu zatracenou esej do „Tvořivé dramatiky". Byl to námět na divadelní hru. Ukázalo se, že má miláček mnohem větší fantazii než já, což mě mimochodem vůbec nepřekvapilo. On zase namaloval nějaký obraz, se kterým jsem mu já bohužel pomoct nemohl, ale nezdálo se, že by to miláčkovi vadilo. Pořád jsme čekali, až se ozve Min-Ho, že už se Ki probral. Nevěděli jsme, jestli už to doktoři zkoušeli a výsledek byl negativní a nebo to odložili. Kookie se držel s mou podporou a taky s podporou prášků. Já jsem se držel s jeho podporou a silou vůle. Svědomí je svině... :( Ne, vážně mi na Ki záleží. Vím, že je to hodný kluk a zaslouží si mnohem víc, než skončit takhle špatně. Nepřestával jsem doufat a snažil jsem se optimisticky naladit také Kookieho.

Byl pátek odpoledne, když Min-Ho konečně zavolal. „Tae!", slyšel jsem v telefonu jeho radostný hlas. „Min-Kiho před hodinou probudili! Nebyl jsem u toho, jen teta, ale prý reagoval normálně! Udělali mu CT a je prý všechno v pořádku! Teda v rámci možností... V nemocnici ještě musí zůstat, ale převezou ho na normální pokoj, dnes večer nebo zítra ráno, a zítra už může přijmout první návštěvy! Teta samozřejmě bude s ním, ale udělá prostor pro kamarády. Takže zítra odpoledne ho už můžete vidět, pokud budete chtít..." „To je úžasné!", zaradoval jsem se. „Mám radost! A Kookie bude taky šťastný! Bere totiž Min-Kiho jako svého bratra!" „Vím...", usmál se do telefonu Min-Ho. Bylo to poznat podle jeho hlasu, že se usmívá. „Ki mi říkal, že spolu chodili v Busanu do Taekwon-da! Min-Seok neměl na mladšího brášku moc čas, co vím, takže spolu až tak nevycházeli. Ki pořád básnil o Kookiem, už tenkrát... Kdykoli jsme si volali, mlel o tom co dělali v Taekwon-du a že byl Kookie naprosto úžasný! Jen jsem netušil, že to je ten tvůj miláček. S tím se mi Min-Ki svěřil až ten den, těsně před kolaudačkou. Taky se mi dřív nesvěřil, že Jung-Kook někam záhadně zmizel, že přestal chodit do Taekwon-da... ty o tom něco víš?" „Vím!", přiznal jsem trochu nervózně. „Ale promiň, nechci to rozebírat, nevadí?" „V pohodě!", řekl vesele Min-Ho.