Anděl a Démon

97. Kapitola - Štědrý den v Seoulu (1. část)

Jung-Kook

Konečně se můj dech zklidnil do normálu a já se od Taeho maličko odtáhl. „Uvidíme jo?" Nafoukl jsem uraženě tváře. Je mi jasné, že to jeho „uvidíme" znamená, že mám smůlu. No, tak uvidíme... Smůlu bude mít třeba i on! :)„Miláčku...", usmál se konejšivě. „Radši mi řekni... co ti vadilo? Opravdu se ti nelíbilo, že jsi můj Babyboy? Já bych to příště ještě vylepšil!" Mrknul na mě. „Vadilo mi toho dost!", řekl jsem vážně. Opravdu... Na jednu stranu to bylo vzrušující, ale na stranu druhou... Co mu mám říct? „Vadilo mi třeba to, že jsem bezmocný a že se tě nemůžu dotýkat", začal jsem vyjmenovávat. „Taky mi vadilo, že nemám tušení co se chystáš udělat, třeba jako že mě chceš uškrtit..." „Nemyslel sis, že tě chci uškrtit, že ne?", vydechl zaskočeně Tae a podíval se mi vyděšeně do očí. Já jsem trochu nervózně jeho pohled opětoval. Neměl jsem moc chuť to rozebírat a docela jsem se styděl za své protichůdné pocity. Co jsem si vlastně myslel? Asi je pravda, že chvíli jsem se maličko bál, že to miláček přežene. Nepřehnal... A taky je pravda, že mě vzrušovaly jeho ruce na mém krku. Jsem opravdu úchyl! :( „Chviličku asi ano, když jsi dal ruce na můj krk.", připustil jsem. „Ale potom... potom už ne... Proč jsi to vlastně udělal?" „Já...", nejistě se usmál, ale ulevilo se mu. „Já vlastně ani nevím. Byl to takový okamžitý nápad, ale... přísahám, že jsem byl moc opatrný!" „Já vím..." „Jaký to byl pocit, miláčku? Můžeš mi to říct?" „Nemůžu!", vyhrkl jsem. „Já ti to ukážu až budu Daddy, potom poznáš jaké to je!" Nejistě jsem se usmál.

„Ty ale nemůžeš být Daddy, víš, to že?", dobíral si mě. „Takže přiznáváš, že mi to nechceš dovolit?", zamračil jsem se. „Nevím, proč bych nemohl být Daddy?! A co kdybych se tě vůbec neptal?" „Myslíš, že bys mě přepral?", ušklíbl se pobaveně. „Přepral! Zapomněl jsi, miláčku, že umím Taekwon-do!", připomněl jsem mu důležitě. „A sakra..." Tae se pobaveně usmál. „Použil bys chvaty na svého miláčka jen proto, abys mohl být Daddy?" „Klidně hned!", přikývl jsem s úsměvem. Nepoužil bych na něho vůbec nic, ale to on vědět nemusí! „Ach...", vydechl Tae pohoršeně a bez varování se přehoupl nahoru a celého mě zalehl. „Ty mi vyhrožuješ?", zeptal se a v očích mu to nebezpečně jiskřilo. „Tady si někdo koleduje, že?" „Já..." nestihl jsem nic říct, protože mě začal lechtat a já jsem už nedokázal mluvit. Jsem nehorázně lechtivý a můj zlý miláček toho vždycky zneužívá. Nedokázal jsem se pořádně bránit, jen jsem se pod ním svíjel smíchy a snažil se ho chabě, ale neúspěšně shodit ze svého těla.

„Když se ubráníš!", smál se Tae, zatím co jeho ruce šmejdily po mé citlivé kůži na těch nejlechtivějších místech. „Tak budeš příště Daddy ty a když to vyhraju já..." Na chvíli zmlkl, aby se mohl líp soustředit. Téměř se mi ho totiž podařilo shodit dolů. Nakonec mě ale spacifikoval tak, že si chytl obě mé ruce, obmotal je šátkem a utáhl. Frustrovaně jsem se zamračil, ale jen na sekundu, protože mě už zase lechtal. Když mě lechtá, můžu se jen smát, i když vůbec nechci! „Když vyhraju já, tak budu zase Daddy a ty mi popíšeš, jak ses cítil jako Babyboy!" „Já ne... neprohraju!", zlobil jsem se, ale pravdou bylo, že jsem se nedokázal účinně bránit. Jeho ruce byly všude a ty mé byly už zase spoutané. Taemu se to nějak zalíbilo... ?! Ale já jsem to nechtěl vzdát. Možná bych ho mohl skopnout dolů... Jen co mě to ale napadlo, hned jsem ten nápad zavrhnul. Určitě bych mu ublížil a pokazil bych nám tak vánoce... Jenže už mě bolelo břicho od smíchu a Tae nemínil přestat. „Vzdá... vzdávám se!", vysoukal jsem ze sebe nakonec potichu, ale naléhavě a on konečně přestal s mým mučením. „Je ti jasné, co to znamená?", podíval se mi do očí. „Že příště budu znovu Daddy já! A ty můžeš začít povídat... Jaké to je být Babyboy?" Uraženě jsem odvrátil pohled. „To není fér!", zamračil jsem se. „Takže je fér pokračovat tam kde jsem skončil...", ušklíbl se Tae a začal mě znovu lechtat. Já jsem vypískl jako nějaká holka. Já vůl... proč se pořád musím takhle ztrapňovat? „Přestaň, prosím!", vyhrkl jsem. Byl jsem už opravdu unavený. Tae přestal a znovu se na mě vyčkávavě podíval. „Ale pravdu, jasné? Jaké to je?"