Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tae-Hyung
Ležel jsem doma na posteli a koukal do stropu. Uplynul skoro týden a Angel nezavolal. Co jsem si myslel? Že se do mě zamiluje a zavolá mi ještě ten den? Nevím, proč chtěl to číslo, nevím, proč se mi neozval... Nemohl jsem jej ale pustit z hlavy! Díval jsem se na strop a viděl jeho tvář, jeho oči... Přitiskl jsem si na obličej jeho rolák a vnímal tu vůni.
Alespoň tohle po něm mám... Stopy na mém těle už skoro zmizely. Když jsem si vybavil tu noc, musel jsem se červenat. Smíšenější pocity jsem ještě nezažil! Tak bolestivé, ponižující a zároveň tak vzrušující! Možná bych byl ochotný to podstoupit ještě jednou, jen abych byl s ním...To je ono! Zajdu do klubu a znovu se s ním vyspím! Třeba se pak do mě zamiluje, třeba mi pak zavolá! „Ach, Angeli...", zašeptal jsem a po tváři mi stekla slza. Já jsem se vážně zamiloval!!! Klukům jsem se nesvěřil, hrozně jsem se styděl. Ale možná jsem měl něco říct. Pak bych nebyl na své pocity tak sám!
Jako na povel někdo zaklepal. To nemohl být Jimin, ten neklepe, když jde do našeho pokoje. „Můžeš jít dál!", zavolal jsem a do dveří nakouknul Ho-Seok. „Jé, ahoj", řekl Hobi. „Neruším?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jistě že ne", pousmál jsem se a chtěl si sednout, ale to už se nasáčkoval vedle mě. Trochu jsem se teda posunul, aby měl místo. Chvíli mu trvalo, než se pohodlně uvelebil a já měl chuť ho skopnout dolů. Pak ale zůstal v klidu a jen ke mně otočil hlavu. Trošku se sice usmál, ale jinak působil vážně. „Stalo se něco?", zeptal jsem se nervózně. Takového Ho-Seoka neznám, tak vážného. Neměl bych teď ale sílu řešit nějaké jeho trápení. Teď NE! Snad o nic nejde, doufal jsem, že nemá žádný problém. Malinko pokrčil rameny a hledal slova. „To mi řekni ty", začal nakonec potichu. „Co se s tebou děje od minulého týdne?" Překvapeně jsem zalapal po dechu a on si toho všimnul. „Do háje, Tae", trochu se zakabonil. „Známe se 2 roky a jsme přátelé, nebo ne?" „Jsme...", špitl jsem a odvrátil pohled. Jak jsem si mohl myslet, že před ním něco utajím? „Tak proč, když tě něco trápí, nepřijdeš za námi?" Znělo to jako výčitka a já se cítil provinile. Ale sakra proč? Copak nemůžu mít žádné tajemství?
