Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Byl jsem jako opařený. To snad není možné! To přece nemůže být on...?! „Proč mlčíš?", zeptal se tichým hlasem. „Vím, že tam pořád jsi... Slyším tvůj dech!" Až teď jsem si uvědomil, že se mi krom bušícího srdce taky zrychlil dech... Maličko jsem odtáhl mobil od obličeje. Sakra, co mám dělat? Nejraději bych to položil, ale... to je Angel! Jak je možné že mi volá po tak dlouhé době? Co může chtít??? Opravdu to ale chci vědět?
„Tae-Hyungu!" Znovu mě oslovil a já jsem slyšel z jeho krásného hlasu netrpělivost. Hlavně ať to nepoloží! Rozhodl jsem se, že chci vědět, proč volá a taky... proč se neozval už dřív?! „Jsem tady...", vydechl jsem. Byl jsem rád, že pro tuto chvíli se mnou v altánu nikdo jiný nebyl... Tiše se zasmál. „Hodný kluk!", pochválil mě. „Co... co chceš?", špitl jsem. „Proč voláš?" Asi to položím. Co to je za prokletý týden? Kopačky od Kookieho, potkal jsem Irene a teď volá Angel... Trochu moc! :( Ale nepoložil jsem to. „Přece jsem ti slíbil, že ti zavolám, ne?", řekl smyslně. „Co myslíš, že chci?" „Nevím!", řekl jsem prudce. „Nevím, co chceš! Ano, říkal jsi že, zavoláš, ale proč voláš až teď??? Už je pozdě!" „Nikdy není pozdě!", řekl klidně Angel. „Proč volám až teď? Musel jsem na nějakou dobu zmizet... Proto ti volám až teď!" „Musel jsi zmizet?", vydechl jsem. „Kam a proč?"
„Neptej se!", usadil mě Angel. „Jsou věci, které nemusíš vědět, ale... co bys měl vědět je, že jsem dnes ve Wings! Můžeš za mnou přijít..." „Můžu přijít?", vydechl jsem nevěřícně. „Proč bych měl chtít? Proč bych měl za tebou běžet jako pejsek?" Znovu se zasmál. Ten smích... běhal mi mráz po těle. Netušil jsem, že na mě může takhle působit i po telefonu. „Kdo říká, že musíš běhat jako pes? Přijď jako člověk! A proč? Protože se ti to posledně líbilo...?!" „Nelíbilo!", řekl jsem rozechvěle. „To je jedno...", řekl bezstarostně. „Já si to pamatuju jinak, ale... dělej, co chceš! Počkám na tebe... Jestli přijdeš... možná tě odměním... Jestli ne, už se nikdy neuvidíme! Tak si to rozmysli, víš kde mě najít! Rozumíš?" „Rozumím..." „A Tae-Hyungu...", řekl ještě. „Nikdy jsem nikomu takhle nevolal, pamatuj si to!" Položil. Já jsem chvíli zůstal zírat na telefon. Vážně jsem právě mluvil s Angelem nebo to byl jen přelud? Můj mobil pořád ukazoval, že jsem právě uskutečnil hovor s neznámým číslem...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bohužel mi ale neukazoval, co mám dělat... Mám jít za Angelem do Wings nebo raději domů za klukama? Chci znovu vidět Angela? Jen při té představě jsem se začal mírně chvět. Chci se mu znovu podívat do očí a cítit jeho vůni? Chci ho nechat dělat všechny ty věci? Bylo mi naprosto jasné, proč chce, abych přišel... Říkal, že nikdy nikomu takhle nevolal... Mám mu to věřit? Něco mi ale říkalo, že to je pravda. Jsem pro něho asi nějak výjimečný... Proč mě tak chce? Bylo to skoro fascinující zjištění. Chci ho taky? Ach... Co mám dělat?
