Není v tom žádné nadpřirozeno... Je to TaeKook příběh, ale nejde v něm o to, jestli spolu Tae-Hyung a Jung-Kook skončí v posteli, i když sexu si snad užijete dost. :) Je to taky o hledání cesty k sobě navzájem, o nejistotě a pochybnostech. Kluci pro...
Sledoval jsem miláčka jak mu chutná a musel jsem se usmívat. Mámin recept nikdy nezklamal! Cítil jsem nostalgii a taky smutek, ale když mě Tae políbil na rty a stiskl mou dlaň, cítil jsem se hned mnohem líp. Byl jsem moc rád, že ho mám vedle sebe. Tae je to nejlepší co mě v životě potkalo, protože s ním jsem opravdu šťastný! Maličko jsem se začervenal, ale mému provoznímu náš polibek naštěstí nevadil. Hong-Gi byl opravdu moc milý. Vážně jsem si ho za tu krátkou chvíli dost oblíbil. Během jídla si s náma povídal a já jsem ho donutil aby taky něco snědl, protože jsem zjistil, že nějak zapomněl na snídani. Na nás se mračil za to že jsme ještě nesnídali a sám přitom nic nejedl, legrační. Řekl jsem mu, že se o sebe musí víc starat, protože práce je sice důležitá, ale jeho zdraví víc. Slíbil mi, že se polepší. Strávili jsme s ním celé dopoledne a já jsem se cítil opravdu dobře. Vyzkoušel jsem si taky jak se dělá preso. Byla to zábava.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nechceš tady nastoupit jako číšník?", dělal si legraci Hong-Gi a Tae se jen ušklíbl. „Nenechám ti ho tady ani za nic!", řekl vážně, přitáhl si mě majetnicky k sobě a políbil mé rty. „To spíš jako kuchař!", usmál jsem se. „Maminka mě tady jako malého brávala sebou a já jsem jí v kuchyni hodně pomáhal. Vždycky mi udělala kakao..." Zarazil jsem se a do očí mi vyhrkly slzy. Vzpomínky na mé šťastné období pořád ještě bolely. Proč to tak krásné nezůstalo navždy? :'( „Žádný číšník ani kuchař nebudeš!", řekl rozhodně Tae a něžně setřel slzy z mé tváře. „Kookie bude malíř!", upřesnil hrdě a obrátil se na Hong-Giho. „Vím!", řekl on a vědoucně se usmál. „Kookieho babička tady občas zašla a mluvila jen o něm! Takže vím, že studuje na umělecké škole..." „Tak jako Tae!", řekl jsem rychle a zaplašil jsem další slzy. Nechtěl jsem vzpomínat. „Jenže můj miláček bude herec!", dodal jsem taky pyšně. „Vážně?", usmál se Hong-Gi. „Tak to se těším až natočíš nějaký film.", mrkl na miláčka. „Já taky!", uculil se Tae.
„Já víc!", prohlásil jsem a miláček se zasmál. „Stejně bude nejlepší až ty vystavíš první obrazy a až si je někdo koupí!", rozhodl. „Kéž by...", zasnil jsem se. „Kdo ví, jestli se budou někomu líbit?!" „Až budou nějaké obrazy k mání, tak já si třeba nějaké koupím!", řekl vážně Hong-Gi. „Vždyť ani nevíš jak maluju?!", podivil jsem se. Přišlo mi to vtipné. „To je fuk!", řekl klidně. „Musím přece podpořit svého šéfa, ne?", usmál se šibalsky a mi došlo, že si už zase dělá legraci. „To je fakt, to teda musíš!", přikývl Tae a já jsem se tomu jen pobaveně zasmál. Vypadalo to, jako by to miláček myslel vážně. „Navíc Jung-Kookie maluje moc krásně, opravdu!", dodal a já jsem ho vděčně políbil na rty. „Přeháníš!" „Nepřeháním!" „Přeháníš!" „To teda v žádném případě nepřeháním!", dušoval se Tae a Hong-Gi se jen usmíval. „Mám rád umění!", řekl po tom co jsme se přestali s miláčkem dohadovat. „Opravdu se rád podívám na tvá díla a když budou tak krásná jak říká Tae, tak si nějaký obraz rozhodně koupím! Myslím to vážně!" „Neříkáš to jen tak?", podivil jsem se. „To teda fakt neříkám!", řekl ještě vážněji. „Ale musím říct, že jsem náročný!" „To klidně buď!", mrkl na něho Tae. „Protože Kookie je dokonalý!" To už jsem se červenal. „Už zase přeháníš!", šťouchl jsem do něho. „Nepřeháním!" „Tak dej vědět, až budeš mít něco na prodej, ano?", obrátil se Hong-Gi na mě. Jen jsem přikývl, rudý až za ušima.
