Menaced Life

2. Vítejte v Los Angeles!

Po půl hodince jsme se ocitli před hlavním letištěm. Taxi zastavilo na parkovišti. Táta zaplatil za jízdu a vystoupili jsme. „Kirsty, vem z kufru ty věci.“ Nakázal mi. Šla jsem tedy do kufru a vytáhla z něho modrou cestovní tašku a kabelu s notebookem. „To to mam jako táhnout?“ Vyděšeně jsem se na něho podívala. „Pomoc bys mohla.“ Arogantně na mě mrknul. Už jsem na něho chtěla začít řvát, ale kvůli mámě jsem se držela. „Tak jdeme.“ Táta popadl cestovní tašku a já si přes rameno hodila popruh od kabely s notebookem. Vydali jsme se směrem do haly, kde se to množilo lidmi. „Pojďte, letadlo na nás čeká, agentura nám ho poslala.“ Následovali jsme tátu.
Když jsem procházela skrz letiště a viděla všechny ty zamilované páry, jak se loučí či vítají, ty šťastné děti, které mohli vidět své rodiče… Na letišti toho vidíte spoustu a spoustu z toho vás velice zasáhne.
„Kirsty neloudej se!“ Zavolala po mě mamka. Já ji tedy dohnala. Po pár minutkách jsem stála před velikým bílým letadlem, které na sobě mělo nápis: LAWYER
Tudíž název otcovi firmy. U schůdků, které do něho vedli, stál sympatický mladík se zrzavými nagelovanými vlasy a přátelsky se usmíval. „Dobrý den. Jsem Jeremy Duke.“ Představil se mému tátovi. „Firma Lawyer mě pro vás vyslala, tak jsem tady.“ Zasmál se. „Děkujeme.“ Táta si s ním potřásl rukou a šel dál. Máma kolem něho prošla a jen se na něho usmála.
Když jsem kolem něho šla já, jak naschvál jsem zakopla o schod, ale naštěstí mě Jeremy zachytil těsně před tím, než jsem si stačila namlátit. „Dávej pozor.“ Vysmekla jsem se mu z ruky a napřímila jsem se. „Děkuju.“ Nadzvedla jsem koutky úst a vyběhla jsem schody do letadla. Táta s mámou i Bethany už byli usazení. Já se vydala na to nejopuštěnější sedadlo, které jsem viděla.
Tašku s notebookem jsem postavila na zem a usadila jsem se do kožené ale hlavně pohodlné sedačky.
„Prosím připoutejte se, za chvíli vylítáme!“ Ozval se z repráku nad mnou drsný mužský hlas. Já ho ale poslechla a připoutala se. Opřela jsem se hlavou o opěradlo a z kapsy jsem si vytáhla telefon. V letadle už jsem neměla signál, ale viděla jsem, že mi přišla zpráva. Rozklikla jsem ji. Byla od Mattyho: Kirsty, drž se jednoho: Ží život jak uznáš za vhodné, protože jestli ho tak žít nebudeš, život si zničíš. Tím ti chci říct, ať kašleš na tátu, protože on nemá právo ti o životě rozhodovat. Mam tě rád Kirsty<3 –M
Na tu krásnou sms jsem se jen usmála. Z kabely u notebooku jsem si vytáhla sluchátka a zapojila si je do mobilu. Našla jsem si písničku, kterou jsem chtěla. Tím myslím mojí oblíbenou. Lana Del Rey- Blue Jeans.
Lana má takový líný hlas, ale hrozně uklidňující. Dalo by se říct, že je to má nejoblíbenější zpěvačka. Sluchátka jsem si dala do uší, volume dala na 100% a můj zrak se věnoval pohledu z kulatého okýnka vedle mě. Letadlo pomalu vzlétalo a všechny baráčky a lidi se zmenšovali. Teď mě následoval 10 hodinový let do Los Angeles, kam jsem se rozhodně netěšila.
Střídání pohledu z okýnka na náramek od Mattyho mě brzy omrzelo a já usnula.
Myslela jsem, že prospím celý let, ale ne. Probudila jsem se 7 hodin před přistáním.
Vyprávět vám tu o mé nezáživné cestě letadlem, asi vážně nemá smysl, takže se přemístíme do Los Angeles, tedy k našemu přistání.
Koukla jsem se ven. Vytáhla jsem si sluchátka z uší. Všude kolem byly obří mrakodrapy, paneláky, zajímavé budovy. Musím uznat, že ten pohled na toto velkoměsto bylo něco neuvěřitelného. Zastavil se mi z toho snad až tep. „Přistáváme!“ Ohlásil opět ten drsný mužský hlas.
Připravila jsem se na přistání a během půl hodinky už letadlo stálo pevně na zemi.
„Tak vítejte v L.A.“ Jeremy se zvedl ze sedačky a rozhlédl se po nás. „To mi stačilo, teď bychom se zase mohli vrátit do Londýna ne?“ Zvedla jsem se také. „Kirsty už přestaň!“ Napomenul mě táta a já zakroutila očima. Ze země jsem vzala kabelu a opět si její popruh hodila přes rameno.
Když jsme vešli do letištní haly, málem jsem se ztratila. Tolik lidí nebylo ani u nás v Londýně. Bylo tam tolik národnostních menšin. „Drž se mě.“ Máma mě chytla za ruku a v druhé nesla malou Bethany. Skrz všecky ty lidi jsme ale nakonec díky bohu prodrali a ocitli jsme se před letištěm na parkovišti, kde na nás čekala obrovská černá audi. „Tak pojďte.“ Jeremy šel před námi a u té audi se zastavil. „Páni…“ Zapískala jsem. „Račte nastoupit.“ Otevřel nám zadní dveře a všichni jsme si nasedli. On sám si sednul dopředu.
„Mami, můžu potom zavolat Mattovi?“ Podívala jsem se na ni. „To je jasné beruško.“ Pohladila mě po vlasech. „Kirsty, asi bychom ti měli říct, že pokoj už tam máš zařízený. Snažili jsme se ho udělat podle tvého vkusu.“ Mrkl na mě táta. „Děkuju.“ Poprvé za celý den jsem na něj promluvila s milým tónem. „Jak dlouho tam pojedeme?“ Pohlédla jsem z okénka. „Tak hodinu.“ Odpověděl mi zepředu Jeremy.
Vážně jsme měli bydlet přímo v L.A.? 
Musím ale uznat, že projíždět po silnici, kterou obklopují palmy, bylo krásné. A na anglické počasí tam bylo nádherně. Ten provoz na silnicích byl taky něco neuvěřitelného. „Na jakou školu budeš chodit Kirsty?“ Jeremy se na mě otočil. „Já sama ani nevím.“ Nadzvedla jsem ramena. „Na Venice High School.“ Doplnil mě táta. „Já chodil na střední Johna Marshalla. Ale Vence má hodně dobrý ohlas.“ Mrkl na mě a já jen přikývla. 

Po hodince jsme přijeli před velikánskou vilu. Obličejem jsem byla na okýnku přitisknutá, jak jsem byla unešená. „Páni.“ Žasla jsem. „Líbí se ti nový barák?“ Zasmál se táta. „Tohle, že je náš nový dům?“ Podívala jsem se na něho s otevřenou pusou. „Ano.“ Přikývl. Auto zajelo do velké brány a po kamenné cestě jsme přijeli k velké stříkající fontáně. Zastavili jsme před ní. „Tak vystup.“ Řekli mi a já vystoupila ven. „Páni!“ Bylo to tam úžasné. „To si ještě neviděla zahradu vzadu. Běž.“ Přikývla jsem a utíkala jsem dozadu za vilu. Byla jsem tak napnutá. Když jsem se tam ocitla, jen jsem se zastavila a tupě kolem sebe civěla. Ten obrovský bazén obklopený palmami, lehátka, nádherná zelená tráva, ten úžasný výhled. Byl to nepopsatelný pohled! „Líbí?“ Zeptal se táta. „Něco pozitivního tu na tom bude.“ Usmála jsem se na něj. „Tady máš klíče od hlavních dveří. Běž. Vyběhni schody do dalšího patra a běž doleva nakonec chodby.“ Klíče jsem si od něho vzala a vilu jsem opět obešla dopředu. Vyšlapala jsem 3 schůdky a odemkla si obrovské dřevěné vchodové dveře. Přede mnou byly kamenné schody, a tak jsem je okamžitě vyběhla, protože jsem byla zvědavá na můj pokoj. Jak táta řekl, zamířila jsem doleva a šla nakonec chodby, kde byly jediné dveře. Hmátla jsem po klice, stlačila ji dolů a otevřela jsem dveře. Přede mnou byl můj nový pokoj. Vlevo se nacházely prosklené dveře, vedoucí na obrovský balkon. Naproti nim byla snad ta největší postel, kterou jsem kdy viděla. A největší pozornost upoutal obrovský šatník přímo naproti mně, před kterým ještě stálo snad 10 papírových krabic. Vkročila jsem dovnitř. Zeď ještě doplňovala zarámovaná fotka mě s Mattym a nad postelí britská vlajka. „Tak co, líbí se ti tu?“ Mamka mě chytla kolem ramen. „Kde jste vzali tu fotku?“ Podívala jsem se na ni. „Tak trošku jsem ti slídila v album a vytáhla fotku, která se mi zalíbila. Tuhle.“ Ukázala s úsměvem na obraz. Ten den jsme s Mattym byli na chatě jeho strýce. „Ten den byl senzační.“ Zavzpomínala jsem. „Víš co jsem vždy nepochopila?“ Odtáhla jsem se od mámy a se zvědavým výrazem na ni pohlédla. „Většina mladých lidí se spřátelí, pak následuje nejlepší přátelství a nakonec vztah. U vás ne. Tak trochu jste se sekli v té druhé fázi.“ Zasmála se. „Mami, ani bych si nedokázala představit s Mattym chodit. Je pro mě něco jako brácha. Vždycky mi pomůže a stojí při mně přes vše. Jen on o mně ví úplně všecko. Půjdu mu teď zavolat.“ Vytáhla jsem si mobil z kapsy. „Dobře. Koupelna je hned vedle tvého pokoje. A tvé věci jsou v těch krabicích.“ Hned jsem se na krabice podívala. „Nevadí, když si vybalím až zítra?“ Uculila jsem se. „Nevadí beruško.“ Pohladila mě po tváři. „A hezky se vyspi, protože zítra jdeme do školy. Pojedu tam s tebou já, táta musí do práce. Ráno tě vzbudím.“ Políbila mě do vlasů. „Děkuju.“ Mamka opět odešla a zavřela za sebou dveře. „Jde se volat Mattymu.“ Řekla jsem si pro sebe a posadila se na tu úžasnou postel. Byla tak měkká. Vytočila jsem Mattyho číslo, telefon si přiložila k uchu a už jen čekala, až mi Matty hovor přijme. „Ahoj, tady Matt Clark. Zřejmě jsem mimo dosah telefonu, tak mi po pípnutí zanechte zprávu…“ Ozvalo se po pár sekundách. Sice jsem chtěla slyšet jeho hlas, ale co se dalo dělat. „Ahoj Matty. Jen ti volám, že jsme dorazili v pořádku. To je hlavní, co jsem chtěla říct. Prosím, už nevolej zpátky, potřebuju se vyspat, zítra mě čeká první školní den. Potom se pokusím dostat na počítač a zavoláme si tam. Měj se hezky.“ Zavěsila jsem. Mobil jsem odhodila a opět jsem vstala. Chtěla jsem si najít nějaké pohodlnější věci, než ty, co jsem měla na sobě. Otevřela jsem jednu z krabic, kde bylo nějaké oblečení. Začala jsem se ním prohrabávat, až jsem našla kalhoty na spaní a nějaké tílko. Odhodila jsem je stranou a v dalších krabicích jsem hledala spodní prádlo. Díky bohu to odpadlo úspěšně. Pobrala jsem si věci a šla najít koupelnu. Jak mě mamka informovala, nacházela se hned vedle mého pokoje. Vstoupila jsem do ní. Ta obrovská rohová vana byla něco. A kousek od ní byl ještě sprchový kout. Zamkla jsem se tam. Na černé komodě jsem uviděla štos ručníků. Po dvou jsem hrábla a položila je na okraj vany. Kohoutky na ní byly stejné jako u nás, takže jsem si naředila teplou vodu, vanu zašpuntovala a v tu ránu se začala plnit vodou. Svlékla jsem se a vlezla si do ní. „Jací budou lidé ve škole?“ Tahle otázka se mi teď začala honit hlavou. Modlila jsem se za to, abych našla aspoň nějakého člověka, s kterým bych si rozuměla.
Když bylo vody ve vaně dost, zastavila jsem ji. Chvilku jsem jen tak relaxovala, ale poté jsem si umyla vlasy a celé tělo. Byla jsem hotová a tak jsem se mohla usušit. Vlasy jsem si zamotala do ručníku a vylezla jsem z vany ven. Usušila jsem se, oblékla se a vanu vypustila. Špinavé věci jsem hodila do proutěného koše na prádlo, která stál vedle komody. Vyšla jsem zase zpět na chodbu. „Líbí se ti pokoj?“ Ozvalo se z druhého konce chodby. „Moc.“ Zavolala jsem na svého tátu zpět. „Půjdu se vyspat. Dobrou.“ Odbyla jsem ho a během chvilky jsem se ocitla v posteli. Ruční jsem si sundala z vlasů a odhodila ho stranou. Zachumlala jsem se pod peřinu a usnula jsem.