Menaced Life

24. U Rickyho

„Tak copak se vám stalo?“ Starší paní v obleku sestřičky se na mě podívala a zarazila se při pohledu na mé oko. „Co se vám stalo proboha? Donesu led…“ Někam odběhla. „To je to oko vážně tak hrozný?“ Asi bylo, když jsem přes něj viděla jan mlhavé obrysy a podle Darrenova výrazu se mi to potvrdilo. „Za jak dlouho to splaskne?“ Povzdychla jsem si. „Neboj se. Zítra už tam budeš mít jen pořádnýho monokla.“ Zasmál se. „To není směšný!“ Dala jsem ruce v bok. „Promiň.“ Proč jsou hezcí kluci při svejch štěněčích obličejích vždy tak roztomilí? Už mě s tim štvali. „Tady to je.“ Od ošetřovatelky jsem si vzala utěrku, ve které byl zabalený led. Přiložila jsem si jej na oko. Studělo to, ale zároveň to byla obrovská úleva.
Akorát zazvonilo na přestávku. „Darrene, zašel bys prosím do třídy a donesl mi sem mou tašku?“ Darren neodpověděl a automaticky odešel. „Chvilinku tě tu nechám samotnou, musim si jen něco zařídit.“ V místnosti jsem zůstala sama. Přemýšlela jsem nad Derekem. Co způsobilo tu rvačku? Z mého přemýšlení mě vyrušilo klepání na dveře. „Dále.“ Automaticky jsem vykřikla. Dveře se otevřely a stál tam on. „Dereku.“ Na tváři se mi vykouzlil úsměv. Derek zavřel dveře a přišel ke mně. „Jak velký máš průšvih?“ Sednul si na lehátko za mnou. Já blbka, proč tam jen tak stojim, když si můžu sednout. „Tři týdny musim pomáhat uklizečkám a školníkovi.“ Oznámil mi. „Ale to je vedlejší, hlavní si teď ty a tvé oko.“ Natáhl ruku, obtočil mi ji kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. „Bude to v pohodě.“ Na důkaz své síly, jsem se usmála. „Zkusim si odložit trénink a budu s tebou, chceš?“ Pohladil mě po tváři. „Nechci, abys kvůli mně měl nepříjemnosti u otce.“ Posadila jsem se mu na klín. „Ten se to nedozví.“  Usmál se. „Ale kde budeme? U nás být nemůžeš a k vám taky nemůžeme, aby tvůj otec nezjistil, že nejsi na tréninku. A s timhle okem na veřejnost nechci.“ Povzdychla jsem si. „Komplikovaná to situace.“ Podrbal se na zátylku, začínal to mít nějak ve zvyku, ale já taky. „Tam kam tě chci vzít v sobotu, bychom jeli dlouho, takže to nemá cenu. Jedině to kempnout u Rickyho doma. Lehce ho přemluvím.“ U Rickyho? Zase on. Už si budu muset zvyknout, že je s tímhle trotlem nejlepší kámoš. „Tak dobře.“ Chystala jsem se ho políbit, ale rozrazily se dveře od ošetřovny. „Kirsty, nesu ti ty vě…“ Byl to Darren. Slezla jsem z Dereka a šla k němu. „Děkuju.“ Vzala jsme si od něho mou tašku. Derekovi věnoval hodně bolestný pohled. „Běž, přijdu za tebou na hodinu.“ Poplácala jsem ho po rameni a on odešel. „Koho máte?“ Zeptal se Derek. „Oxleyho, matematika.“ Informovala jsem ho. „Asi můj nejoblíbenější učitel na týhle škole. Ještě pospolu s paní Cooke.“ Měli jsme stejný názor. Tihle dva učitelé mi taky kápli do noty. „Jak to, že tobě skoro nic není?“ Na obličeji neměl skoro ani škrábanec. „Znam se, zítra budu vypadat jak Quasimodo.“ Zasmál se. Já se tomu ale musela zasmát taky. „Horší jak já to nebude.“ Sundala jsem si z oka led a poukázala jsem na něj. „Bral bych tu bolest za tebe.“ Sklopil pohled. „Pojď, musim na hodinu.“ Utěrku s ledem jsem odložila na lehátko a hodila jsem si přes rameno tašku. „Tak vstávej tygře.“ Podívala jsem se na něj a usmíval se jak sluníčko. „Jsem línej.“ Vzdychl si. Přišla jsem k němu a podala mu ruku. „Honem, nemůžu přijít pozdě na hodinu.“ Ihned mě chytnul za ruku a já ho vytáhla na nohy. „Musíš mi napsat tu omluvenku.“ Ztišila jsem hlas. „Naboj, napíšu ji.“ Přejel mi palcem po tváři. Společně jsme vyšli na chodbu. Hned přede mnou se ocitnul kluk, kvůli kterému mé oko bylo dočista napuchlé. „Chci se ti omluvit.“ Podíval se na mě. „Říkal jsem, že na ni ani nepohlídneš.“ Zavrčel na něj Derek. „Dereku, ticho.“ Sykla jsem na něho. „Mrzí mě to, holku bych nikdy neuhodil.“ Pokračoval dál. „Když ti odpustim, dáte si s Derekem pokoj?“ Oba se nejdřív podívali na mě a pak na sebe. „Tak dáte?“ Zeptala jsem se znovu o něco hlasitěji. „No dobře.“ Neřekl to moc s velkou ochotou. „Tím pádem ti odpouštím. Ale teď musim jít.“ Poplácala jsem ho po rameni a vydala se směrem ke třídě, když jsem si vzpomněla, že jsem tam Dereka nechala. „Dereku!?“ Zavolala jsem na něho a on ihned přiběhl. „Co máš ty za hodinu?“ Chytli jsme se za ruce. „Francouzštinu. Nesnáším Greena.“ Vyštěkl. „Na mě je milej.“ Zasmála jsem se. „Jsi holka. Na mě je zasedlej, i když si za to můžu sám.“ Podrbal se na zátylku. „Tak se měj.“ Políbila jsem ho na tvář a vyběhla jsem schody do dalšího patra. Šla jsem do třídy, ve které už seděl učitel. Udivovalo mě to, protože ještě ani nezvonilo na hodinu. „Á naše bojovnice je tady.“ Přivítal mě se smíchem. Pohledy všech ale padly na mě. „Co oko?“ Optal se a starostlivě si mě prohlédnul. „Už je to o něco lepší.“ Šla jsem se posadit vedle Darrena.
Ta škola utíkala tak strašně pomalu, ale konečně byl konec.
Derek na mě čekal u mé skříňky. „Krásko, Ricky jde na ten zápas, chce mít Nataly pod dohledem. Ale dal nám klíče od domu, takže můžeme jet k němu.“ Zamáchal mi klíčema před obličejem. „No, dobře.“ Otevřela jsem si skříňku a dala si do ní učení. „A ten trénink sis odvolal? Vážně nechci, aby si kvůli mně doma měl dusno.“ Odstoupila jsem od skříňky a Derek zabouchnul dvířka. „Nezatěžuj se tím. Jdeme.“ Chytnul mě kolem pasu a šli jsme na parkoviště k jeho autu.
Odemknul a nasednuli jsme. Nastartoval a jeli jsme k Rickymu domu.
Derek jel úplně stejnou cestou, jako když jsme jeli k němu, ale na jedné křižovatce odbočil jinam. O chvíli později zastavil u rodinného domu a vystoupili jsme. Pospolu jsme šli ke vchodovým dveřím, které Derek odemknul. „Dámy mají přednost.“ Pustil mě dál. Byl to úplně obyčejný dům s prostým nábytkem. „Pustíme si nějaký film?“ Ricky někam odložil klíče. „Klidně.“ Chytnul mě za ruku a táhnul mě do obývacího pokoje, kde byla jen větší televize a kostkovaný gauč. „Možná to vyzní divně, ale typovala jsem Rickyho na takového toho bohatého hošíka.“ Zasmála jsem se a podívala se na Dereka, který se tvářil, jak nejvíce uražený. „To nebyla narážka na tebe.“ Chtěla jsem zakroutit očima, ale nešlo to. Tak jsem jen nad ním pokroutila hlavou. „Posaď se.“ Ukázal na gauč. Učinila jsem tak. „Co si pustíme?“ Zeptal se. „Doufam, že to dnes nezaspíme.“ Přidal ještě k tomu. „Co třeba Hříšný tanec?“ Chtěla jsem si z něho vystřelit. Otočil se na mě se zoufalým obličejem. „Že to nemyslíš vážně?“
„Neboj trdlo. Vyber něco ty.“ Oddychl si a začal se prohrabávat mezi DVD v nějaké skříňce. Můj pohled sjel na jeho zadek, má ho vážně dobrej. „Tak co Kdo hulí, ten umí? Je to dost dobrej film.“ Otočil se na mě a sjel mi pohledem k očím, které jsem nestihla odvrátit od jeho zadku pryč. „Tys mi čuměla na zadek!“ Vykřikl. „Ne…“ Začala jsem se červenat, sakra! „Nelži mi! Tys mi koukala na zadek!“ Začínal se smát. „To se prostě nemůžu podívat? Jen se přiznej, kolikrát si koukal ty na ten můj.“ Dala jsem ruce v kříž a položila si je na prsa. „No, radši jsem to nepočítal.“ Uculil se. „Tak vidíš.“ Vyplázla jsem na něj jazyk. „Jinak ten film zapni.“ Derek přikývnul a během chvilky film běžel. Posadil se ke mně. „Viděla si to?“ Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. „Ne.“ Odpověděla jsem. „Tak koukej.“ Pohladil mě po vlasech.
V půlce filmu mě zase pořádně začalo bolet oko. „Dereku, nemá tu Ricky led?“ Odtáhla jsem se od něj. „Bolí to?“ Přikývla jsem. „Vydrž.“ Vstal a někam odešel. Za pět minut se vrátil s mraženou zeleninou a utěrkou v ruce. „Led není, tak aspoň tohle.“ Zeleninu v pytlíku zabalil do utěrky a podal mi to. Okamžitě jsem si to přiložila na oko. Byla to úleva. „Zítra to budeš mít pořádně fialový…“ Natáhla jsem ruku a položila ji Derekovi na stehno. „Bude to v pohodě.“ Věnovala jsem mu úsměv.
„Hm…“ Zamrmlal. „Tygře, no tak.“ Přišoupla jsem se blíž k němu. Vidět ho skleslého byl depresivní pohled.  „Kdybych tomu kreténovi neuhejbal tak…“ Vběhla jsem mu do řeči. „Přestaň už s tím! Skončíme u toho, že to nebyla chyba ani jednoho a kašlem na to, ne?“ Ta jeho výbušná povaha… „Fajn.“ Zakroutil očima. „Tak vidíš.“ Odložila jsem utěrku se zeleninou, no víte jak to myslim, a chytnula jsem Dereka kolem krku. Z ničeho nic mě chytnul jednou rukou pod kolenama, druhou kolem zad a posadil si mě na sebe. Chystali jsme se políbit, když nás něco, nebo spíš někdo, přerušil.
„Co tu provádíte za orgie!?“ Ricky a jeho smích, který je někdy naprosto na pěst. To si sakra musel vybrat zrovna tuhle chvíli? „Zápas skončil?“ Derek mě chytl a sundal mě ze sebe. Ocitla jsem se opět na gauči. „Jo, bylo to dnes nějaký rychlý. Vyhráli jsme 3:1.“ Usmál se a povalil se na gauč vedle mě. „A už si v pohodě bro?“
„Jo, zasunout si vždy pomůže. A co ty Kirsty?“ Zase sex. Někdy si vážně připadám trapně, když jsem panna. No aspoň se zeptal na mě. „Chvilku to bolí, pak dobrý, pak to zase bolí.“ Pousmála jsem se. „Koho si zase klátil ty vole!?“  Derek zvýšil hlas a do toho se smál. „Znáš tu čtvrťačku, co se opila na Harrisovo párty tak, že druhý den ležela polonahá před Oxleyho domem a škemrala o noc strávenou s ním?“ Oxley, hned jsem si vybavila našeho učitele, a tak mi to nedalo. „Jako našeho matematikáře?“ Zeptala jsem se a on přikývnul. „Tahle, že ti dala?“ Vyhrkl Derek. „Si piš.“ Zasmál se. „Dobře ty.“ Derek si s Rickym plácnul a já protočila očima. Do místnosti vešla Nataly. „Konečně normální člověk!“ Zaradovala jsem se. „No dovol…“ Řekl uraženým tónem Derek. „Dovolím.“ Vyplázla jsem na něho jazyk a šla jsem Naty obejmout. „Dovoluje si co?“ Slyšela jsem Rickyho a dál jsem radši nevnímala. „Co tvé oko?“ Zeptala se mě Nataly následovně po té, co se ode mě odtáhla. „Dá se to, ale doma bude výslech, toho se bojím víc.“ Vzdychla jsem si. „Krásko, šel bych tam s tebou…“ Vykřikl na mě Derek. „Nemůžeš, víš to.“ Umlčela jsem ho. „Proč nemůže?“ Optala se Nataly. „Je to složitější.“ Odsekla jsem.  „Ségra, mam hlad!“ Upozornil na sebe Ricky. „Fajn, dneska ti vyjmečně něco uvařim.“ Pokroutila hlavou. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla zůstat v přítomnosti Rickyho, radši jsem odešla s ní.
„Nataly, ty víš kvůli čemu byla ta rvačka?“ Nataly se v tu ránu zasekla. „Naty?“ Zakmitala jsem ji rukou před obličejem. „Jo, promiň.“ Oklepala se. „Bylo to kvůli mně…“ Odešla k lednici. „Co se stalo?“ Posadila jsem se na židli u jídelního stolu. „Prostě… Fotbalisti na mě mají ošklivé poznámky. Řekla jsem to Derekovi, ten pak Rickymu a dneska si to s nimi chtěli vyřídit. Vzniklo z toho tohle.“ I na tu dálku jsem slyšela, jak si povzdychla. „Aspoň se to vyřešilo, ne?“ Nataly zavřela lednici. „Ano.“ Usmála se. „Ale ta rvačka byla strašná. Když jsem viděla Rickyho, jak ležel na zemi a všichni do něho kopaly, byl to tak ošklivý pohled. Nemohla jsem nic dělat. Ještě, že má Dereka…“ Znáte ten pocit, když jste hrdí na svého kluka? Já už ano. „Jak jste vlastně daleko?“ Nepochopila jsem tu otázku, ale i tak jsem něco plácla. „Moc daleko zas ne.“ Nataly mi věnovala roztomilý úsměv. „Tak co ukuchtíš?“ Nahlédla jsem na linku, kde měla připravené nějaké věci. „Těstovinový salát.“ Oblízla si rty. „Mňamka. Škoda, že neochutnam, budu muset domů.“ Vzdychla jsem si. „Nevadí.“ Zasmála se. „Tak se měj, jdu za Derekem, ať mě tam odveze.“ Vstala jsem ze židle. „Pa, pa.“ Zavolala po mně a já se vrátila zpět od obýváku. Ricky stále ležel na gauči a Derek dělal něco u televize. „Dereku, hodíš mě domů?“ Otočil se na mě. „Jasně.“ Televizi nechal televizí a přišel ke mně. „Měj se Ricky.“ Zamávala jsem mu. „Já se pak ještě stavím.“ Informoval ho Derek a opustili jsme jejich dům.