Menaced Life

45. Vybírání kostýmů

Díl věnuju EngieVrabov) -MB

Tělocvik konečně skončil. S Derekem jsem se rozloučila letmím polibkem a s Amber jsme odešly do šaten.
„Mam jít do sprchy a nemam tu ručník ani sprcháč.“ Zazoufala jsem. „V pohodě. Ručníky tu jsou čisté, hned ti jeden obstarám. A mýdlo tu pujčím.“ Opět jsem jí poděkovala.
Ve společných sprchách s ostatními dívkami jsem se necítila zrovna nejlíp, ani nevím proč. Jsou to jen holky, jako já.
Po pár minutách jsem se zabalila do ručníku a vydala se k mé skříňce, kde už si Am vyndavala své věci.
Přidala jsem se k ní. Holky kousek od ná řešily, co mají za kalhotky. Když jsem se podívala na mé obyčejné srdíčkované šortkové kalhotky, cítila jsem se trapně. S timhle jsem měla něco udělat, pokud už vedu sexuální život s kápem školy.
Oblékla jsem se a vzala si mou tašku, do které jsem si hodila věci z tělocviku. „Co s tim ručníkem?“
„Nech to tady.“ Am ukázala na lavičku. „Uklizečky to vždy odnesou.“ Máchla rukou a nazula si své balerínky.
Konečně jsme se dostaly ze šatny pryč. Byla jsem informována o tom, že si nemam kupovat řasenky od Maybelline New York, kondomy mam brát jen od 3 dollarů a výš, že Rickyho chce do postele tak půlka holek ze třídy a dvě s nim dokonce už spali. Ten kluk svýho ptáčka strčí do každý „klícky“ která se namana, fakt že jo.
„Už vim, proč jsem se spíš vždy kamarádila s klukama.“ Oklepala jsem se, když jsem vyšla ven. „Ale v oblíkání tě to nepostihlo.“ Amber si mě prohlédla a zasmála se. „Ne, to ne.“ Se smíchem jsem se přidala k ní.
Následovala poslední hodina. Byla jí francouzština s profesorem Greenem. Derek mi zmiňoval, že ho tenhle učitel nemá v lásce, ale mě v ní měl. Když se mě na něco zeptal, vždy jsem věděla odpověď a také jsem si na něho neotvírala pusu.
Hodina vedle Darrena, který si neustále kreslil do svého sešitu, utekla jakoby nic a škola skončila.
Vyšli jsme i s Amber ze třídy, kde si nás odchytla madam Cooke. „Amber, jsem ráda, že jsem tě zastihla.“ Ulevila si. „Jde o zítřejší přípravu na ples. Vím, že vždy ve škole s těmito věcmi pomáháš, mohla by ses obětovat ještě nad zítřkem?“ Nadzvedla tázavě obočí. „Klidně.“ Madam Cooke si oddychla a podívala se na mě. „Klidně si někoho můžeš vzít sebou.“ Zase věnovala pohled Amber. „Půjdu s ní.“ Přihlásila jsem se. „Skvěle. Takže zítra místo do školy, sem…“ Zasmála se. „Přijďte do budovy vedle, kde se ples bude konat.“ Přikývly jsme a odešla. „Ona je tu pro to nějaká určená budova?“ Nadzvedla jsem obočí. „To ještě nevíš? Tady kousek od školy je, dalo by se říct, kulturní dům. Škola má vždy právo si to tam pronajmout. Většinou to je ale jen na tady ty větší plesy, jiné školní diskotéky se odehrávají v tělocvičně.“ Informoval mě Darren. „To jsem nevěděla…“
„To nevadí. Holky, mějte se. Uvidíme se tedy zítra večer pod…převleky.“ Zasmál se. „Najdu si vás, mějte se.“ Obě nás společně objal a odešel. Říkala jsem, jak ho mama ráda? Tak hrozně jim závidím ten idylický vztah s Rosie. Není to nic proti Derekovi, to ne, je úžasný. Jen jde opět o mého otce. Navíc, jak je Darren díky Rosie šťastný je tak rozkošné, a on si to rozhodně zaslouží.
„Amber, jak dlouho odtud je ta půjčovna?“ Amber se zamyslela. „Tak 30 až 40 minut chůze…“ Vypadlo ji z úst a já otevřela pusu. „Tak dlouho?“
„No, tak dlouho. To dáme, ale po tom těláku to bude makačka.“ Zasmála se.
Prošli jsme skrz školu ke vchodovýcm dveřím a společně jsme vyšly ven. „Kde je Matty?“ Nikde jsem ho neviděla. „Tady!“ Skočil mi po zádech. „Blbečku!“ Začala jsem se smát a on si stoupnul mezi nás. „Jde se vybírat.“ Zachichotal se. „Jo, po 40 minutách pěší chůze.“ Vyplázla jsem na něj jazyk. „Co se dá dělat…“ Zakroutil očima.
Celou cestu si Amber s Mattym povídali a já zase přemýšlela. Koho všechno v té posteli Derek vlastně měl? Mohla jsem se jen koukat po dívkách a typovat, jestli s nim spal a nebo ne. Dobře, je hnusné, že si myslím zrovna tohle, ale možná mě trochu štvalo, že měl tolik sexuálních ušeností. Ale já prostě nechtěla dát své paneství prvnímu klukovi, který by se namanul (což je v mém případě obrazně řečeno, žádný se za tu dobu nenamanul). Až u něho jsem si byla jistá, že dělám správnou věc.
„Jsme tady.“ Díky myšlení mi ta cesta utekla jakoby nic. Až mě udivovalo, že si mě celou cestu Matty nevšímal a věnoval se Amber.
Vešli jsme do menšího krámku. Všude kolem nás bylo spoustu masek, šatů, hábitů a všelijakých kostýmů. „Jak se má Tara?“ Optala jsem se Mattyho. „Stýská se jí. Ale jinak se má dobře.“ Usmál se na mě.
Začali jsme se rozhlížet po kostýmech. „Hledáte něco konkrétního?“ Zeptala se nás starší paní s přiraženými brýlemi na nose. Vlasy, které sem tam obsahovaly nějaký ten šedý vlas, měla stažené do drdolu. Hnědé šaty, z dost nepříjemného materiálu (podle mě) jí sahaly něco málo pod kolena.  Měla celkem zamračený výraz, ale vykouzlila na své tváři drobný úsměv. „Jen jdeme na školní Halloweenský ples.“ Usmála jsem se stejně jako ona. „Dobře. Budu u pokladny. Když budete chtít pomoc, stačí říct.“ Poděkovali jsme jí a ona odešla. „No, máte vůbec někdo představu o tom, za co chcete jít?“ Oba dva zakroutili hlavou, což jsem mohla čekat.
Zatím co se Amber s Mattym zabavovali tím, že si na sebe nasazovali, každou masku co našli, já se skrz různé stojany s kostými proplížila až někam dozadu. Bylo to tam úplně jiné. Kostými tam pobíraly tak zvláštní odér a byly zaprášené víc jak ty vepředu. Bála jsem se, že jsem vlezla, kam jsem neměla. Přejížděla jsem rukou po drsných materiálech kostýmů, které ovšem někdy nahradil i příjemně hebký samet. Zdvihla jsem pohled a oněmněla jsem při pohledu na nádherné bílé šaty.
Odeběhla jsem k pokladně. „Můžu se na něco zeptat?“ Pokladní přikývla hlavou. „Zašla jsem kamsi dozádu a viděla jsem tam úchvatné bílé šaty, já…nemohla bych si je zkusit?“
„Víš...“ Podrbala se ve vlasech. „Tam jsou věci, které už jsou vyřazené, a již dávno se nepujčují. Je to sklad.“ Věděla jsem, že jsem vlezla, kam jsem neměla. „Ach, to je mi líto.“ Povzdychla jsem si. „Víš co, zkusíme je krapet oprášit. Pojď se mnou.“ Vylezla z poza pultu ven a chytla mě za ruku. Táhla mě zpět na to místo, kde jsem předtím byla. „Musíš mi ty šaty ale pomoc sundat, už nejsem v nejlepší formě.“ Vážně nebyla. Zkoušela se po nich natáhnout a zaskučela bolestí. „Udělám to.“ Odtáhla jsem ji od šatů. „Vem si támhle tu židli.“ Poslechla jsem a židli si k šatům přitáhla. Stoupla jsem si na ni a sundala jsem je z ramínka. Té paní jsem je podala a ona je začala oprašovat. Seskočila jsem ze židle dolů. „Máš štěstí, že tyhle šaty pro mě mají velkou cenu. Každé dva týdny si je vezmu domů a vyčistím je. Dělala jsem to zrovna před třemi dny.“ I štěstí se na mě někdy umí usmát.
Šaty stále držela v ruce a vyvedla mě z toho skladu, jak jsem již zjistila, pryč.
Došli jsme až ke zkušebním kabinkám, u kterých zrovna stáli Amber s Mattym. Matty měl na sobě kostým doktora a Amber se mu smála a říkala, že vypadá hrozně chytře. „Tak si je zkus drahá.“ Šaty jsem si od ní převzala a zalezla jsem do kabinky, kde jsem zahrnula závěs. Svlékla jsem se a do šatů se pomalu nasoukala. Padly mi přesně. Vycouvala jsem ven. „Matty, můžeš mě zapnout?“
„Jasně.“ Ucítila jsem, jak Matty vzádu vyjíždí zipem nahoru. „Hotovo.“ Oznámil a já se na ně otočila. „Kirsty, vy-vypadáš úchvatně!“ Vykoktala  ze sebe Amber. „Vážně má pravdu Kirsty, vypadáš nádherně.“ Přidal se Matty. „Nikdy tyhle šaty nikomu tak nepadly, jako právě tobě. Vypadáš jako princezna.“ Pokladní si přložila ruce na srdce a já se šoupla kousek vlevo. Nasměrovala jsem se na dlouhé zrcadlo zabudované v sloupu. Ty šaty byly vážně přenádherné. Do pasu měly úzký korzet pokrytý kolem výstřihu perličkami. Od pasu dolů se táhla rozšířená „sukně“, která se dotýkala podlahy. Šaty neměly ramínka, ale ani to mi nevadilo. Líbila jsem se v nich sama sobě, což bylo hlavní.
„Myslím, že bych tě mohla ještě nečím malinko vylepšit. Vydrž.“ Odebrala se pryč a já se stále prohlížela. „Jestli tohle Dereka nesrazí na kolena, tak je vadnej.“ Zasmál se Matty a já po něm hodila vražedný výraz. „Dělal jsem si srandu.“ Zakroutil očima. „Já vím, promiň.“
„Jdu se podívat ještě po nějakém kostýmu, snad si něco už vyberu.“ Amber se zvedla ze stoličky, kde seděla, a začala se prohrabávat mezi kostými na stojanech.
„Tady to je.“ Pokladní přistoupila ke mně a otevřela mi před očima světle modrou krabičku. „Vem si ji.“ Do ruky jsem si vzala bílou škrabošku, která měla zakrývat mé oči. Byly po ní rozmístěné drobné perličky. „Jen si ji asi nebudeš po celou dobu moc sundat, aby ti nezničila účes.“ Pokrčila rameny. „To nevadí. Je to přece Halloweenský ples.“ Škrabošku jsem si jen tak přiložila k obličeji. Vypadala jsem tak jinak…
Amber se nakonec rozhodla pro kostým upírky a Matty pro Charlieho Chaplina.
Všichni jsme se odeprali k pokladně. Byla nám naučtována záloha, zbytek jsme měli doplatit po vrácení. Poděkovali jsme, řekli prosté „nashlednou“ a odešli jsme z krámu pryč.
„Matty, zavolej prosím mamce.“ Matty přitakal, vytáhl si mobil a vytočil mámino číslo. „Můžeš nás vyzvednout? Dobře El, počkáme. Děkujeme.“ Po těch slovech zavěsil.  „Tak co?“
„Za 10 minut je tady, byla akorát na nákupu.“
Do deseti minut mamka přijela. Všichni včetně Amber jsme se poskládali do auta. Odvoz jsem jí dlužila. Její brácha už mě taky vezl domů. „Amber, budeš mě k vám navigovat. Ještě jsem u vás nebyla, i když bych se měla stavit za tvojí maminkou na kafe, jak jsem slíbila.“ Amber se zasmál. „Ano, o tom jak byla u vás na kafy mi povídala. Oblíbila si vás.“
„To je mi ctí.“ Mam se začervenala. Seděla jsem na místě spolujezdce, takže jsem to viděla. Usmála jsem se nad tím, jak roztomilá je.
Zavezli jsme Amber domů a pak jsme se tou samou cetou vrátili k našemu baráku. Zbytek dne můžu klidně přeskočit, protože Matty si volal s Tarou a já se nudila.