Menaced Life

23. Proč musí být takový rváč...

S Amber jsme došli k našim skříňkám. Vytáhla jsem si z ní učebnice na angličtinu. „Ahoj holky.“ Obě jsme se ocitly v obětí Darrena. „Ahoj chlape.“ Málem mě umačkal. Konečně jsem se z jeho objetí vymanila. „No lidi, upaluju do třídy.“ Am měla jinou hodinu než mi, tak odešla. „Tak co pan Reston?“ Vážně se na něho ptal? „Skvělý.“ Usmála jsem se. Učebnice jsem si dala do tašky. „Tak pojď do třídy ty zaláskovaná.“ Ruku mi přehodil kolem ramen a pospolu jsme šli do třídy. „Derekova družka.“ Začal se mi vysmívat nějaký kluk. Darren už chtěl zakročit, ale zastavila jsem ho. Odtáhla jsem se od něj a šla jsem k tomu idiotovi, který si ze mě utahoval. „Ještě jednou budeš mít narážku na mě a Dereka, tak si to s tebou vyřídím, a věř, že tě něco bude hodně bolet…“ Podívala jsem se mu na rozkrok a on polknul. „Rozuměl.“ Spokojeně jsem se usmála a šla jsem si sednout do své lavice, k Darrenovi. „Šikula.“ Pochválil mě. Zazvonilo a madam Cooke vstoupila do třídy. „Ahoj děcka.“ Pozdravila nás a my se postavili. „Sedněte si.“ Jak zavelila, opět jsme seděli. Chtěla už začít učit, ale nějaký cvok nám vlítnul do dveří. „Rvačka na chodbě!“ Zakřičel. „Kdo?“ Zavolal po něm někdo. „Black a Reston!“ Zaslechla jsem z dálky. Celá třída vyběhla na chodbu. „Musim jít.“ Vstala jsem a Darren taky. Běželi jsme za zbytkem, který seběhl do přízemí. Protlačila jsem se skrz všecky dopředu. Derek zrovna seděl na nějakém klukovi a dával mu pořádně za vyučenou. „Dereku!?“ Zvolala jsem jeho jméno. Neměla jsem to dělat. Podíval se na mě a přistála mu pěst přímo na lícní kosti. „Nechte se!“ Zakřičela jsem a přistoupila k nim. Chytla jsem toho kluka za  paži a snažila se je oddělit. Trochu polevili. „Máš tu  svou kurvičku!“ Zařval ten kluk na Dereka, čímž ho pořádně vytočil. „Do mojí holky se navážet nebudeš! To si pamatuj!“ Ve rvačce zase pokračovali. „Doprdele přestaňte!“ Zařvala jsem z plných plic a Derek byl během chvilky na nohách. Jeho protivník se ihned postavil taky. Napřáhl na Dereka ruku a ten uhnul hlavou stranou. Už jsem tušila že bude zle, protože jsem stála hned za ním. Jeho pěst zasáhla mé oko a já se svalila k zemi. Ze šoku a bolesti jsem okamžitě začala plakat. Tvář jsem si schovala do dlaní a ucítila jsem ruce na mých ramenou. „Kirsty, to bude v pořádku.“ Byl to Darren. „Jste spokojení!?“ Zařval po nich Darren. Tou bolestí jsem přestala vnímat vše okolo. Až po nějaké době jsme uslyšela Derekův hlas. „Sweety!“ Zas to jeho sladké oslovení. „Krásko, mrzí mě to.“ Chytnul mi ruce a sundal mi je z obličeje. Oko jsem skoro nemohla otevřít, jak mi nateklo. „Sweety neplakej.“ Obmotal kolem mě ruce. „Dereku.“ Vzlykla jsem a ruce jsem si obmotala kolem jeho krku. Začal mě hladit po vlasech a já měla zabořenou hlavu v jeho hrudi. „Krásko, je to moje chyba, neměl jsem uhýbat.“ Nebyla to jeho chyba, chtěl se prostě vyhnout další bombě do jeho obličeje. „Tvoje chyba to nebyla, já tam stála.“ Když pláču, mam vážně divný hlas. „Tak jo, nebudeme si tu říkat čí je to chyba, protože bych stejně vyhrál.“ Ale nevyhrál by… „Jak myslíš.“ Povzdychla jsem si. „Restone, nechte slečnu Lovell na pokoji a nakráčejte do ředitelny!“ Zahulákal na něj ředitel. „Najdu si tě.“ Políbil mě do vlasů a vstal. Chytnul mě za ruku a pomohl mi na nohy. „Darrene, nerad ti ji svěřuju, ale…“ Podrbal se na zátylku. „Normálně bych se na tebe vysral, ale když jde o Kirsty, neudělam to.“ Darren mě chytnul za ruku a přitáhl si mě k sobě. Sledovala jsem, jak Derek odcházel do ředitelny a následovalo ho dalších pár lidí. „Myslím, že tady show skončila!“ Zařval náš matikář. Všichni odešli pryč. „Darrene, odveďte Kirsty na ošetřovnu, potřebuje na to led.“ Pohladil mě po vlasech. „Řeknete to paní Cooke?“ Optal se. „Jistě, běžte.“ Každý jsme šli jiným směrem. „Darrene, myslím, že na fotbal s vámi nepůjdu.“ Oznámila jsem mu. „V pořádku. Už jsme tady.“ Vážně už jsme stáli před ošetřovnou. Darren na ni zaťukal a vešli jsme dovnitř.