Menaced Life

84. Noční můra.

„Jsi v pořádku? Prosím řekni, že ti nic není.“ Řekla jsem skrz slzy roztřepaným hlasem. „Ty  Cookies upečeme jindy.“ Vynuceně se usmál. Proč přebíhal téma? „Dereku!“ Zpřísnila jsem tón hlasu. „Nejsem v pohodě! Vypadam na to, že bych byl v pohodě? Otec mě přehodil přes stůl, ranil jsem Samanthu a a ty zase brečíš.“  Setřel mi slzy. „Nic v tomhle podělanym světě už není v pohodě.“
„Přestaň tohle říkat.“
„Proč? Radši se sejmu, než žít tady.“
„Přestaň!“ Zaječela jsem a on konečně držel pusu. „Sereš mě! Kurva Dereku! Neříkej to! Já už to nezvládám!“
„Nezvládáš? Mně se během pár minut posral celej život!“
„Myslíš, že si děda přeje, aby ses takhle týral? Týral se myšlenkami o budoucnosti? Ží přítomností a tou je, že děda tu stále je!“ Derek se zhluboka nadechl a chtěl něco říct, ovšem, nedovolila jsem mu to. „Teď mluvím já.“ Dala jsem mu ruku před pusu. „Teď tu je! Bude tu pro tebe vždycky! Bude tady!“ Jeho ruku jsem mu přiložila na srdce. „Lindsey tam taky mám. Stále je se mnou. Ale tvůj dědeček nezemřel. Musíš mu dávat sílu proto, aby to nevzdával! Nesmí tě vidět takhle! Musíš být ten Derek jako vždycky. Ten, kterého jsem před měsícem a pár týdny poznala. Tedy jen v některých ohledech, ale tím hlavním je, být bojovník. Musíš to naučit dědu. Musíš ho naučit být dobrý bojovníkem, jako jsi ty.“ Páni, to byla fuška. Po těch slovech jsem si oddychla a mé podvědomí mě hrdě poplácalo po zádech. Derek na mě jen mlčky pokukoval. „Sice nevím, co se ti právě honí v hlavě, ale buď to řekni, nebo udělej.“
Rozmýšlel se, ale během chvíle jsem byla namáčklá u zdi a líbali jsme se. Vždycky to tak je. Buď hádka či chytré kecy a pak zase líbání a vášeň. Jeho ruce mi zajížděly pod tričko. Uvolnění, potřeboval se uvolnit a tak tu důležitou roli jsem tu musela sehrát já. Odstrčila jsem ho od sebe a čapla ho za ruku. Zavedla jsem nás do Derekova pokoje, kde jsem za námi zamkla.
Strčila jsem Dereka na postel. „Měla si krámy, ještě před pár hodinami, vzpomínáš?“
„A kdo říkal, že se budeme uspokojovat navzájem?“ Zameřila jsem zrak na jeho rozkrok. „Uhm.“ Derek polkl.
Rozepla jsem mu poklopec a kalhoty z něho stáhla dolů. Ani nevím proč si na doma bral džíny.
Přejela jsem mu po rozkroku a on se rozkošně zachvěl. Lem boxerek jsem chytla mezi prsty a pomalu je stáhla k Derekovo kolenům. 
„Chci zkusit něco jiného, Dereku.“ Bála jsem se, protože jsem nevěděla, co mě čeká, když se pustím do toho, co jsem měla v plánu. „Chceš mi vykouřit?“ Jo i tak by se to dalo nazvat. „Tak nějak?“ Pokrčila jsem rameny. „Nemusíš to dělat. Nic nemusíš dělat.“ Usmál se. „Chci to dělat.“ Nejdřívě jsem jeho úd chytl do ruky, což ho zaskočila a on se povalila na záda. Pomalu jsem jezdila nahoru a dolů jako posledně.
Byl tak tvrdý. Musela jsem spolikat všechny obavy a přestat myslet na to, jak nechutné to asi bude. On mě taky hlavu v mém rozkroku. Byla jsem mu to dlužná.
Nadechla jsem se.
Sklonila jsem hlavu a zavřela oči. Kolem jeho špičky jsem jemně zakroužila jazykem a ihned poté jsem si ho vsunula do úst.
Tisknula jsem ho mezi rty a pomalu sjížděla níž, až kam sem mohla a neozval se můj dávící reflex. Teď jsem věděla, jak daleko můžu, a tak jsem se mohla pohybovat nahoru a dolů.
Otevřela jsem oči a viděla jsem, jak se Derek propíná v bocích. Líbilo se mu to.
„Prosím, zrychli.“ Zaskuhral. Byl roztomilý. Znovu jsem zavřela oči a zkusila jsem přidat na tempu. Společně s tím jsem ho dráždila jazykem. „Ještě.“ Možná po mě chtěl moc, možná ne. Teď jsem po jeho délce přejížděla tam a zpět, jak nejrychleji jsem mohla. „Kurva, udělám se ti do pusy!“ Zasténal. Věděla jsem do čeho jdu. „Přestaň, jestli nechceš.“ Bylo pozdě. Derek vyvrcholil a pusu mi zaplavila ta slaná tekutina.
Odtáhla jsem se a vše s nechutí pečlivě polkla. Zas tak špatné to ale nebylo.
„Tak co?“ Byla jsem nervózní. Napřímila jsem se podívala se mu do jeho očí. Zase měl tak sladce roztažené zorničky.
„Ty se ptáš? Necítila si, co to se mnou udělalo?“ Natáhl si boxerky a poté džíny. „Cítila. Prostě jen, víš, jak to mám.“ Zostuzením jsem pohled zamířila na podlahu, ale pocit, že Derek vyvrcholil jen díky mě, byl tak vzrušující. „Děláš to skvěle. Navíc děkuju, aspoň jsem se mohl uvolnit.“ Chytl mě za ruku a stáhl si mě na postel. „To byl můj účel.“ Zavrněla jsem mu ucha.
Ozvalo se klepání na dveře a do toho Samin jemný hlas. „Vedu vám ho zpět.“ Derek vstal a šel odemknout. Sam na zem položila Lokiho a ten nám vběhl do pokoje.
„Sam, omlouvám se, moc mě to mrzí.“
„V pořádku, ty se narozdíl od tvého otce alespoň umíš omluvit. Není ti nic?“ Prohlížela si ho. „Ne, není.“ Vtáhl ji do objetí. Vždy mě udivuje, jak jsme po našich intimních záležitostech tak odhodlaní dělat, že se nic nestalo. Jak perfektně to umíme zahrát.
„Nicméně. Jdu se připravovat na ten večírek. Snad tam tvého otce sklidním. Mějte se.“
Za hodinu, tudíž v půl osmé, nám Samantha oznamovala jejich odjezd. Musela jsem se podívat na to, jak v těch šatech vypadá. Padly jí dokonale, ale to slovo také vystihovalo její vzhled.
Do půl hodiny se domem rozezněl zvonek. „To bude Ricky s Jimmym. Jdeš se mnou?“ Derek seskočil z postele. „Na chvilku, pak půjdu spát, jsem po dnešku utahaná. Musím se vyspat.“ Derek chápavě přikývl.
Podal mi ruku a pomohl mi z postele dolů, pak jsme šli oba do přízemí.
Derek otevřel dveře. „Čau kluci.“ Oba dva objal. „Sluší ti to.“ Ricky na mě mrknul. Musel zahrát, že o ničem neví. „Děkuju.“ Usmála jsem se. „Je, Kirsty, dlouho jsme se neviděli.“ Předstoupil přede mě Jimmy. Rukou si prohrábl své světle hnědé vlasy a nervózně vydechl. Trapně jsem se necítila jen já. „Tak jo, zajdu pro piva, běžte zatím do obýváku.“ Políbil mě na líci a šel.
„Jsi už v pohodě?“ Zeptal se Ricky. Byl zase pozorný. „Celkem, spíš se na to snažím nemyslet.“ Nechala jsem ho ovinout ruku kolem mých ramen.
Všichni tři jsme zavítali do luxusního obýváku. Vlastně vše u Restonů bylo luxusní. Jinak se to ani popsat nedalo.
Posadili jsme se na kožený gauč. „Ricky, jak se má Nataly? Dlouho jsem ji neviděla.“
„Zrovna se dostala z chřipky.“ Zasmál se. „Jde zítra do školy?“
„Ještě ne.“
„Tak jsem tady.“ Vmísil se mezi nás Derek. Klukům dal piva v plechovce a posadil se vedle mě. „Předpokládal jsem, že nebudeš.“ Měl pravdu, nechtěla jsem. Ani mi pivo nikdy nepřišlo k chuti.
„Koukali jste včera na rugby?“ Optal se Jimmy a otázka směřovala ke všem. „Ne.“ Odpověděli Ricky s Derekem. „Jak to, že jste nekoukali na rugby!?“ Zamračil se. „Byl jsem s Kirsty.“
„A já jsem zasouval.“ Co jiného by Ricky mohl dělat.
Chlapské debaty o sportu, holkách, autech a tak o tom všem, co k tomu patří, mě po půl hodince omrzely.
„Půjdu si lehnout, jsem unavená.“ Na důkaz toho jsem si dala ruku před pusu a zívla si. „Běž.“ Derek mě políbil na čelo.
„Dobrou kluci.“ Věnovala jsem jim milé úsměvy a oni po mě mávli rukou.
V horním patře jsem si zašla na záchod a pak jsem šla k Derekovi do pokoje. Loki spal v pelíšku a já zalezla do postele. Přikryla jsem se a usla.

„Had!“ Ječím, když otevřu mou skříňku. „Co, jaký had!? Přibíhá Derek. V tu ránu had roztahuje svou čelist dokořán a vystřelí po Derekovi. Zuby zakusuje do jeho tváře. „Ne! Pomožte někdo!“ Nikdo nikde není. Had se odplazí a Derekovo tělo bezvládně leží na zemi. Díky jedu se mu zohaví celý obličej. Zmodrá a začíná se propadat.
Přemístím se do kulturního domu. O holou zeď je opřený žebřík. „Je tu někdo?“ Kolem mě vládne obří ticho. Podívám se, kam až žebřík dosahuje, když zahlédnu něco černého, jak leze ze zdi. Zaostřím svůj zrak a  rozpoznám obřího pavouka. Jakoby mě spatřil, sebíhá po žebříku dolů. Začínám couvat a do něčeho narazím. Otočím se a přede mnou stojí osoba, celá pohlcená mnoha pavouky. „Co to!?“ Začínám dupat nohama o zem, abych pavouky odehnala a osobu zachránila. Pozdě, bylo moc pozdě. Osoba se skácí k zemi. Podívám se na její obličej. „Dereku!“ Vyjeknu a dřepnu si k němu. Po obličeji má několik kousanců a prasklin. Ústa má mírně pootevřená a něco se z nich dere ven. Pavouk, další ohavný pavouk, který mi právě skáče na obličej, když v tom se nacházím v Derekovo pokoji u jeho matky. Něčím jsem přinucena sáhnout si do vlasů, když mé vlasy tahám po hrstech. Hrůzou otevřu skříň. Zapištím. Ne jen, že jsem skoro plešatá, ale v odraze zrcadla vidím zakrvavené tělo Dereka. Otočím se. Derek je přikovaný ke zdi a jeho hrdlo je podřízlé. Křičím, tak moc…