Menaced Life

52. Starostlivá Samantha.

Chci říct, že s tímto dílem už jsem přidala 97 a půl stránky psaných ve wordu velikostí 9, což je hodně malinké písmo:) A příběh zdaleka nekončí!:) Takže tento díl věnuji všem:) Moc vám děkuju za čtení a "heart"<3 -MB

_____________________

„Kdyby táta věděl, co pro mě včera udělal...“ Vyšlo ze mě tenkým hlasem. „Co udělal?“ Mamka se ode mě odtáhla. „Jo, kam jste se vypařili?“ Přidal se Matty. „Prostě,“ Posadila jsem se na postel a pokračovala dál. „vytáhl mě ven, šli jsme k nějaké fontánce a na lusknutí jeho prstů začala hrát hudba. Nejspíše zaplatil pár muzikantům ze školního hudebního kroužku. Chtěl, abych na náš první společný tanec nikdy nezapomněla, proto to chtěl udělat jedinečné. Vyzval mě k tanci. Bylo to tak romantické a dokonalé. Když jsme dotančili, dostala jsem od něho puget růží, bylo jich přesně 29. A řekl, že znázorňují 29 dnů, kterých mě zná…“ Mamka jen přikyvovala s rozkošným úsměvem a Mattyho to zřejmě nebavilo. Ale potom se na něco zeptal. „Takže ty růže, které si pak položila na okraj stolu, byly od něho?“ Přikývla jsem. „Tohle vše vážně udělal?“ Optala se mamka. „Udělal mami. A já vím, že jen proto, že mě miluje…“ Sklopila jsem pohled.

Mamka mě chtěla znovu obejmout, ale vyrušil ji pláč malé Bethany. „Musim jít. Dole máte snídani.“ Oba nás pohladila po vlasech a odešla.

„Pojď se najíst.“ Matty seskočil z postele. „Nemam hlad.“ Zakňučela jsem. „Dělej!“ Natáhl po mě ruku. „Nechci jíst.“ Zamračila jsem se. „Ale budeš.“ Chytl mě za ruku a vytáhl mě na nohy. Neochotně jsem s ním šla do kuchyně.

Sedla jsem si ke stolu a pustila se do připraveného sendiče.

„Kirsty, někdo ti volá…“ Vyrušila mě mamka. Podívala jsem se na ni a držela můj telefon. Divila jsem se, že mi ho vůbec dává. Vstala jsem a telefon si od ní vzala. „Tady Kirsty.“ Upozornla jsem na sebe. „KIrsty, tady Samantha…“ Hned se mi vybavila Derekova nevlastní matka, tedy jen nevím, jestli ji tak Derek bere, po tom co mi říkal. „Co se děje?“ Vyhrkla jsem.

„Jde o Dereka.“ Srdce se mi rozbušilo. Bála jsem se o něj. Odešla jsem z jídelny pryč. „Co, co se děje? Je v pořádku?“

„Já právě nevím. Mam o něho strach. V noci se nevrátil domů, předtím měl nepříjemnosti s jeho otcem, který je na něho pořádně naštvaný. No, jeho děda Anthonymu volal, že je u něj, on se tam ihned vydal. Byl pěkně naštvaný a já se bojím, že Derekovi něco udělá.“ Nechápala jsem, kde vzala mé číslo a proč volá zrovna mě. „Já… Proč voláš zrovna mě?“

„Protože vím, že tě Derek miluje a vím, že bys Anthonymu mohla zabránit v tom, co mu dělá…“

„Kde jeho děda bydlí?“

„V Los Angeles. Tak půl hodiny od centra v jedné obrovské vile…“

„Já nevím jak se tam dostat. Nemám řidičák nic.“ Zazoufala jsem. „Kde bydlíš?“

„SunnyPlace 120.“ Informovala jsem ji.

„Takže za 40 minut jsem u tebe, připrav se.“ Sam zavěsila.

 Táta mi byl už někde, opět. Nemůžu v tom Dereka nechat. Pokud jsem mohla pomoc s tím, aby ho jeho otec nechal být, byla jsem schopná udělat cokoli.

Vrátila jsem se zpět do obýváku. „Kdo to byl?“ Zeptala se mamka a já položila telefon na stůl. „Derekovo, dalo by se říct, nevlastní matka. Mami Derek mě potřebuje a to hodně nutně. Já, já musím za ním do L.A.“ Mamka si povzdychla. „Co řekneme tátovi sluníčko? To nemůžeš…“